Namaste pratele,
hlasim se z Dharamsaly. Natukam par pismenek o letu a hlavne pristani do tak trosilinku jine reality.
Po peti dnech v CR jsem se ven nevydal stopem, ale s ukrajinskym Aerosvitem. Dve hodinky spanku, bagl, fotak i kocovina sbalena, takze hura na Ruyzni a zase pryc. 737 se celkem klepalo, ale slo to. V Kyjevu cca 5 hodin a cca 5 piv. V luxusni 767 jsem mel dvojsedacku pro sebe a usnul jsem jeste pred odletem.
A ted uz to ono. Prilet do takoveho luxusu. Koberce, hajzliky kazdych 70m a dva uklizeci, kteri jdou do akce po kazdem pouziti. To netrvalo dlouho. Ve tri rano je krasnych 28 stupnu, vlhko a smog vsude, nadherny to mix. Potkavam dva amiga a berem oldschool prepaid taxi do Pahar Ganz, kde na me ceka Danca a vymazleny pokojicek:-)
Ja ale spat nejdu a skacu po hlave do ruchu, hyreni a vubec toho vseho kolem. Chodim si po meste, to zije, spi a nespi. Lidi nocuji po ulicich, na zemi, na "postylkach", na kartonovych krabicich, ve spine, v prochcanych rozich, na riksach, proste a jednoduse kdekoli..
Chodim a chodim. Vstrebavam a potim. Hrozim zlym psum, hodne zdravim, lidi zdravim, odmitam nabidky na ubytovani, na hasis, na caje, omelety.. Slapu po betonu, blate, slapu do kravych lejn, potim se jeste vic, kocham se a citim toho vic nez dost, takze radsi k nicemu necicham. Vsechno prichazi samo. Vysedavam, popijim caj u mobilniho voziku, vsakuju to vse kolem a zase to potim ven.
Mesto se zacina probouzet. Kolem se pracuje nonstop a nova betonova silnice se buduje. Kravy prechazi a na 50 metrech zanechavaji sve 10cm hluboke stopy. Chlapik s prknem v ruce jen kouka a muze zacit zahlazovat znova. Stozary s elektrinou jsou ovesene jak vanocni stromky, chumle dratu rozvadeji energii dal a dal. Smodrchanice nevidane..
Svetlo prichazi a Roman vidi pravou ranni indickou gore pohadku v "Delhi" vydani. Lidi se budi, slunce schovane nekde za tim prachem, dymem, mraky, vlhkym vzduchem, se probouzi take. Clovickum s malymi nozkami se oteviraji ocka, ulice oziva. Lidi se myji primo na ulici, tzn. doma. Od hlavy az k pate schovani pod vrstvou mydla.
Otazek pribyva a me se tu libi. Je to prunik a skok do rybnika. Bez predchozi cestovatelske rozjetosti by to bylo krusne, ale ja jsem v tom. Cykloriksari taky, nekteri jeste spi v silenych akrobatickych pozicich na svych strojich, domech i obzive najednou, prikryti kusem hadru, s nozkami na sedle.
Lide jsou tu zkratka vsude. Den vykukuje. Ztacim se a zase se nachazim. Where do you go? I don' t know:-) Za svetla popijim caj s mlekem, vysedavam, pozoruju, pokuruju a radim batuzkarum, ze je lepsi to vzit vpravo. Pronikam a citim, zastavit se se vyplati. Omeleta, unava prichazi. V osm rano zalezam k Dance do pokojiku, kde spim az do odpoledne. Roman, welcome in India!
Tot uvod k Indii. Nasledovalo setkani s Mirou, presun sleeper vlakem do Amritsaru a dnesni prispevek uz pisu z destive Dharamsaly.
Mejte se krasne!
