Tentokrát se ponoříme do denních aktivit, myšlenek, činů, filosofie, žen a pocitů dobrovolníka evropské dobrovolné služby. Exkurz zahájíme vysvětlením proč ElCheco? Protože jsem tak nějak Checo (Čech) a žiju v Elche. Jedem, vamos!
Dám si dvacet, nedám si pivo ani maso, mobil usnul a spí
Siesta, dát si svejch dvacet po obědě či trochu víc jako součást kultury, to mě těší a moc rád jsem si na to zvyknul. Rád o to víc, protože někdy zaplouvám do postýlky ve čtyři ráno a budík na sedmičku zvoní neúprosně. Pokud mu teda nedojde baterie, jako tohle úterý. Budím se, venku světlo, už to je mi trošku podezřelé. Jdu tedy klidně zavolat Manolovi, že dorazím busem lehce pozdě..
Volám z pevné linky, jelikož máme se spolubydlou Philippem nový experiment, už dva týdny necháváme mobily spát. A jde to, najednou dohody víc platí, jsme online a když si myslíme, že si potřebujeme zavolat, tak to jistí pevná linka. Člověk jde na sraz a ani já ani ona to nemůže zrušit či posunout, to je pocit!
Příjíždím akorát na svačinu, v našem baru se jednou barman zeptal Alberta co děláme když je venku déšť. Ten na to že ho necháme spadnout. Pívečko si nedám, jelikož se jednoho milého dne stočila diskuze na "čtyřiceti denní předveliokonoční půst" z ortodoxní křesťanské tradice. A naše dobrovolnice do toho šly, jedna maso, druhá sladké a třetí colu. A já na to že číslo jedna je pivo a nejdřív že ne a pak najednou že jo a tak teď držím 44 dní bez piva. A zatím se držím, 13 dní..
Manos a la obra - ruce do práce. S naší hvězdnou speciálně postiženou skupinou se vrháme na údržbu zeleně. Beze strachu ořezáváme keříky, palmy, hrabeme listí a všechno to házíme na kamion a vozíme kozám na farmu. Vedeme hovory. Třeba o mase, že prej to ze supermarketu se dává dětem jen když jsou nemocné, protože to v sobě má tolik antibiotik, že je vyléčí co by dup.
Rostlinky, pletení z palem, víno, ženy a kino
Středa, snídám pomeranče (teď je sezóna, 3kila za euro). Skáču na svoji koloběžku
a jednosměrnými ulicemi bez respektu jakým směrem se má jezdit mažu do zahradnictví.
S další speciální skupinou připravujeme sadbu kytiček, sázíme, čistíme, ořezáváme, obklopeni stovkami palem, tisícemi květin a stromů, k tomu neuvěřitelných dvacet stupňů, tomu říkám zima.. A do tohu tady skoro pořád svítí SLUNÍČKO!
Po siestě do Museo de Palmeral, chodím se učit plést z palmového listí. Už umím všechny malé kraviny, pletení ze šesti, čtyřech listů, ohnout to, udělat kytku, kravatu, takže se blížím z načnutí své první velké "palma blanca". Roztáčím kola koloběžky, stavuju se v zelinářství u mé oblíbené paní. Budeme vařit zeleninu, ostatně jako vždy. Momentálně jím maso maximálně jednou týdně s obrovským požitkem. Buduju přístup, že jíst ho víckrát je neetické a naprosto nezdravé. Jelikož nemám souseda co dělá zabijačky, tak se musím spoléhat na obchody. A maso plné pesticidů, antibiotik
z týraných zvířat prostě nežeru, natož abych si ho koupil, téhle hry se už neúčastním, a že mi to trvalo, 28 roků.. Po cestě beru bagetu od Richarda a Marcely a už jsem doma, zaparkovat koloběžku, pustit hudbu a jedem dál!
Večer na rande s novým objevem, jak jinak než na vínečko a trochu kino kultury, středy jsou lehce alternativní, zdarma pro studenty a pro zbytek za euro a půl. Na sklenku do báru plného milých lidí, co vás jen tak pozdraví, prohodí pár slov a ujistí vás, že jste na správném místě, a zase do čtyřech:-)
Rákosí, pohádkové biokonstrukce a policejní mrdky
Mám napracováno, takže jedem na statek pomoci budovat strop z rákosí na jednu eko farmičku kousek od Elche. Po cestě opět zasahuje guardia civil, militántní fašistické těleso buzerující lidi ve Španělsku. Z auta, ruce na kapotu, všechno z kapes ven, zacházení jak s kusem hadru, postav se sem, tam. A pak mi řekli, ať jdu k dodávce. Přijdu a oni že kus zpět. "Kus zpět znamená co, 50cm, nebo metr, řekněte mi a ukažte mi přesně, kam se mám postavit", couvajíc dva metry dozadu. Přiběh ke mě jeden z nich, řvajíc mi do obličeje z deseti cm jestli chci aby mi jednu vrazil, jestli chci aby nosil obleční jako já atd. A tak na něj koukám, jeho šéf ho zastavuje a výsledek? "Neuposlechnutí příkazů agentů, neúčast na trestním řízení, Používání vět jako: "Nepostavím se tam kam mi říkáš". Uvidíme co mi ty hajzlové pošlou. V každém případě je tenhle systém smrdutý a máme co si zasloužíme, je to vina jen nás že se necháme řídit tímhle způsobem.
Čtvrtek a víkend trávím na farmě. Děláme strop jídelny. Oprašujeme staré techniky budování z rákosí a do toho děláme tři neuvěřitelné kopule. To všechno společně s chlapíkem, co je "palmerero" a staví baráky z palem a přírodních materiálů, takovej místní Mike Raynolds (Garbage Warrior). Práci otevíráme vždy v kruhu držíc se za ruce, meditací, spojením energií a nějakou menší hrou. Workshop neplatíme. Učíme se jeden od druhého a lidičky z farmy nám vaří + lidi co nepřijeli na celé dva týdny většinou něco dovezou, fungujeme jako rodina. Tohle je jedna z cest jak od sebe naučit, sdílet, tvořit, smát se a na konec mít strop na kterej všichni zírají s obdivem. A strop není jen strop, celý proces má v sobě kopec energie..
Stěžuješ si na to co děláš?
Pátky pobyty v práci jsou klidné, někdy o trochu víc, především po návštěvě Jam Session v oblíbené čajovně teteria La Cuna, po těch třech hodinách spánku.. Odpoledne se někdy vyvede aktivita, třeba jedeme podpořit akci "centrum mládeže na ulici". Flowersticky s sebou, tuším že si je vyzkoušelo tak čtyřicet děcek. Člověk dorazí domů večer, jde vařit, aby bylo co vzít na statek v sobotu. Vínečko, klidné vaření a hle, v kuchyni se objeví francouzská spolubydla. Ohřejvá si ty svoje těstoviny, trochu kecáme, stěžuje si že je dva týdny zavřená v pokoji, protože má problémy se zádama, nemůže chodit do práce atd a že už to ve svém pokoji nemůže vystát a že se těší až jí navštíví přítel. Pípne jí mikrovlnka, vezme si talíř a jde se najíst do pokoje. Já jsem sám v kuchyni, tak čumím a tak si přemýšlím, jak si ten náš svět umíme parádně vytvořit, v každým případě zítra si bude parta biokonstruktorů mlaskat nad lečem vařeným s láskou a francouzska si dál myslí že je alergická na ovoce a žere těstoviny sama v pokoji, kterej jak zrovna řekla, má tak ráda..
Rádio, psí restaurace, dobrovolník na druhou, organické zahrady
V pondělí ráno přichází náš program v rádiu: Café con Elche (Kafe s Elche, krásně se nám to rýmuje, kafe s mlíkem se tu řekne café con leche). Tvoříme to my, parta devíti dobrovolníků. Máme hodinu týdně jedno hlavní téma, třeba jídlo a pak srandy kolem, novinky, horoskop atd. Minule jsem měl dva příspěvky. Úžasný koncept Slow Food (www.slowfood.cz). A v mé sekci informace ohledně první psí restaurace u nás - DogHeaven - Láska prochází žaludkem (www.dogheaven.cz). No bavíme se tady:-) Našel jsem tu organizaci co pracuje s "postiženejma" tak tam chodím během volných odpolední pomáhat. Od keramiky, po matematiku (sčítání, přes desítku nejdeme:-), divadlo, vypadá to, že tam budu mít jedno dopoledne, založíme organickou zahrádku, ..
Krom toho všeho jsem zrovna dorazil hlavího trhu, plný carro (vozejček na nákupy, co tu mají všechny babičky) cuket, lilků, jahod, žampionů, mandarinek a ostatní zeleniny. Udělal jsem první dekoraci z palmovejch větví, čeká mě udělat koště z rákosu a palmovejch listů, chystám se ušít látkové tašky a dát sbohem igelitkám a igeliťákům. Jedem dál!
ElCheco Romanito, 23.2.2013
Dobře ví, že život je na pevnině, na slunci. Tam, kde jsou lidi, přátelé, lehátka, stromy, kadibudky a všechny další dobroty tohodle světa. A může mu to každej připomínat a volat na něj. Taky se daj potkávat všemožný existence včetně plavců, potápěčů, lodních šroubů, šnorchlistů a další podmořské havěti. A sem tam se může zdát, že jsou tam všichni spolu. Ale taky tam každej může bejt sám. Záleží na okolnostech a na tom, jak moc se o sebe ty jednotlivci zajímají a kolik si dávají pozornosti a vůbec, na kupě podmořskejch faktorů.
