pátek 19. dubna 2013

Santiago de Compostela: Návrat Poutníka

Je to asi 2400 dní co jsem poprvé navštívil poutní Santiago. Tenkrát jako mladý zmoklý stopař, který do zelené Galicie dorazil v rámci okružní jízdy po Pyrenejském poloostrově. Celá cesta tenkrát dostala pojmenovaní Camino de Ramon (po vzoru Stavojakubské cesty, Camino de Santiago). V té době kamenné jsem téměř nechodil bos a neměl tušení, ze jednou vše bude On The Road, Na Cestě, En El Camino, ... 



Od dovedností k duším
Jako dobrovolník se mám dobře, jak tu s oblibou říkám, nebudu si stěžovat na svůj život, ne? V polovině projektu všichni účastníci ráje jménem Evropská Dobrovolná Služba absolvují takzvaný evaluační seminář. Tam člověk dostane možnost naučit se zhodnocovat svoje působení projektu a svůj život už v rámci procesu. Toť věc úžasná, když něco hodnotíme po skončení,  tak často už nemáme možnost nápravy. Zkuste si takhle evaluovat život na smrtelné postýlce. To už toho moc nezměníme, maximálně si tak můžeme povzdychnout nad nadmírou práce, ztracených přátelích a nedostatkem sexu.

Krom vzdělávání dostáváme možnost seznámit se s 110 dobrovolníky, kteří jsou rozptýleni po všech 17 španělských autonomních společenstvích.   A jelikož v Galicii mají sympatické dobrovolnice (ať už jsou z Ruska, Arménie či Sardinie) tak jsem se rozhodl uskutečnit další magickou cestu. Pomohl mi k tomu Ryanair, tech dvakrát tisíc km jsem pořídil za 50euro...

Kameny, zeleň a duha kolem stínu letadla
Před odletem si pospím krasné 4 hodinky, usnu těsně po vzletu a probouzím před přistáním. Sedím na levé straně u okénka, slunce vychází napravo. Načechrané mraky barví sluníčko do oranžova.V tom se na mracích objevil stín našeho letadla, v závislosti na poloze mraku se zmenšuje a zase zvětšuje, aby toho nebylo málo, tak je ohraničen kruhovou duhou a já vím, ze se zase budou dít věci!

Celý den trávím procházkou, čtením, focením a spojováním se s Santiagem, tohle místo má duši a neprší, což je věc nevídaná! Galicie klimatem připomíná Amsterdam či Irsko, chčije a chčije.. Odpoledne se po siestě v parku dokulím do dobrovolnického bytu, kde mě hostí Anna z Arménie. Ještě před vyfasováním pokoje vidím tu knihu!

Los Voluntarios en el Camino
V roce 2010 se 29 dobrovolníků z 18 zemi účastnilo speciálního vydání Evropské Dobrovolné Služby.  Své projekty začali Cestou Svatého Jakuba, putovali 150 km. Následných pět měsíců pracovali v algergues (ubytovny pro poutníky) v galicijských vesničkách. Jejich úchvatné zkusenosti si zrovna čtu v knížce, kterou vydali. Kazdy z nich napsal jeden článek, zkušenost, dojem, například jaké je to každý den potkávat stovky poutníků ze všech koutů naší planety. Takže tahle kniha mě tu provází, dočetl jsem ji při západu slunce sedíc před katedrálou v Santiagu. Taky prozradím, že díky publikování tohodle článku si mé přítomnosti v Galícii všimla mezinárodní uzbečka Cristina, která loni pracovala v Tosse s Milouškem, takže jsem s ní tady solidně zakalil. Krom toho všeho tu mají likér z kafe který se tu kalí z dvojdecky s ledem, lze tu stopovat s Ruskou a po čtyřech dnech mít pocit, že jsem tu nejspíš strávil o dost větší kousek života než těch pár desítek hodin..

Barbara, dobrovolnice z Polska píše v knize LOS VOLUNTARIOS EN EN CAMINO o druzích poutníků:

1. Poutník wybírawy a prudérní
Stěžuje si na vše. Už na recepci vyjmenuje seznam věcí, o které bych se měla starat a jakým způsobem by mě měli kontrolovat.

2. Poutník vděčný
Na každém kroku nám děkuje za vše co děláme. Za pomoc, rady a vůbec, za to, že tu jsme.  

3. Poutník ochranář
Stará se o všechny jako o svoje dcery. Jako ta Italka co hned běžela do lékárny koupit léky pro klučinu, co měl problémy s žaludkem. Nám koupila sušenky. Po našem poděkování se rozjaří, líbá všechny kolem, tváře, ruce, všechny objímá a dá mi pocit, jako bych opravdu byla její dcera. 

4. Poutník nemocný
Dojde nemocný. S problémy s žaludkem, protože pije z pramenů na které není zvyklý. Bolí ho nohy, kolena, ramena, záda či má puchýře. Trochu si stěžuje, hledá kousek útěchy a dobré rady. 

5. Poutník přehánějící
Dorazí a hned se ptá zda děláme masáže noh. Když zjistí že ne, tak se hned ptá kde se dají dostat zadarmo. Myslí si, že má právo na všechno jen z toho titulu že je poutník. 

6. Poutník obyčejný
Unavený, ale nestěžuje si. Je rád, že má postel za 5 euro. Je vděčný za teplou sprchu. Vypráví nám jaká byla cesta a je spokojený.

7. Poutník moderní
Putuje s GPS navigací, malým notebookem a stanem. Když nenajde nikoho s kým by si mohl povidat, tak se nikdy nezačne nudit, vždy se totiž cítí jako doma.

8. Poutník nervózní
Křičí na všechny strany. Jednoho dne čekalo na otevření albergue hodně poutníků, víc než stovka. Výsledkem celého rituálu křičení bylo rozdání lístků s pořadovým číslem jako u doktora. Tenhle den v práci byl pro nás hodně stresující. 

9. Poutník randící
Užívá si cesty bez zábran. Jeden z nich objevil láhev, kterou si v albergue zapomněla jedna poutnice. S láhví ji nechal růži a vzkaz: Rád bych si s tebou povídal, šel, poutničil a tancoval, krom toho bych s tebou rád "dělal lásku", nikdy na tebe nezapomenu. 

10. Poutník vděčný, milý a šťastný
Pořád se směje, dělá vtípky, chce si povídat o cestě, o životě, dělá si srandu a žije vesele. Naštěstí taková je většina poutníků a proto většinu dní pracuju s nadšením. 

Kampak asi patříš ty, poutnice či poutníku?

S láskou, inspirací a nekonečnou energií. 

Romanito, 19.4.2013, Santiago De Compostela, Galicia. 
Fotky: FB


Žádné komentáře:

Okomentovat