Russia 2011: English version

RUSSIA (Россия) 2011: Team, Group & Individual Youth Injection

"Make yourself comfortable in your life"

...ENGLISH VERSION...

Weird World, is it a matter of consequence? Who knows but I am sure that I love it how it is and I would never exchange it for anything. What a beautiful personal development:-)

It started by sending application form and becoming an alternate. And somebody canceled his participation on the International Training Course “VOLUNTEER MESSENGER” organized by SFERA, INEX-SDA and Alternative-V in one end of the world near Nizhny Novgorod.

So I tried. Ten days before seminar started my fight with bureaucracy on the embassy and thanks to VIP Tours I won it. 19.5. I pick up my visa , air-ticket and I didn´t go to sleep in order to have more interesting traveling..

I took tree planes. I could shit in Frankfurt and Hamburg within two hours, two times I fell asleep before the plane took off…

Welcome to Moscow! Bus from airport, till now I know that everything will be sooo big and that I will see only little part. I succeded in finding marshutka to Bratislavskaya and first night I spend in the apartment of my kind host Sasha.

Let´s take it in a little bit different way and take a look at country by eyes of person who directly creates his opinion according to things which one see..

RUSSIANS:

- are shiting in a bus

- are recycling nothing

- are throwing garbage from the windows

- speak only Russian

IN RUSSIA

- is everything possible

- you can get a lift from locomotive

- trucks has on left side double wheel and on the right side only single

- is forbidden to take photos in metro

- is prohibited to drink on the street but everybody do

- you can´t buy vodka from 22:00 to 10:00

- are all the conductors angry

- is in every meal dill and mayonnaisie

- there is expensive beer and cheap cigarets

Is it true? It can be, or not? Who knows:-) Is there something like Russia? Can you say you know Russia after few days there? You can.. if you want.. There will be some answers in the text below. But FACT is, that Russians are shiting in a bus, no questions about it!

MY STORY

I am coming to Moscow without idea how all this will finish. But I am open minded so I gonna check it out! And it is big, metro, streetes, hangovers.. But as well nice, the metro in Moscow was the most beautiful I´ve ever seen. Even I one time did trip along the circle (metro map) just for fun. There are few pictures in the gallery althought taking photos in Moscow metro is forbiden!

I run across 7 line wide road with no touching any wheel but I didn´t se seňor Lenin. Why? Because I didn´t feel like staying in that awful queue. And why I didn´t see Kremlin? Because my ISIC is expired and I didn´t feel like paying adult entry fee:-) I didn´t grown up to this stage yet..

Weekend in Moscow is over and I go to Kazanski vagzal take a night train to Nizhny Novgorod. There are messengers and frisbee aliens everywhere. It is so simple to find some alco-sparingpartners for the trip. Clear was that we came to seminar to learn how to spread the idea of volunteerism and second group came to play frisbee.. Finally we ended all the alcohol and went to sleep for a hour and half..

INTERNATIONAL TRAINING COURSE "VOLUNTEER MESSENGER"

Whaaaat? One week seminar for 22 party_cipants from 11 countries. We were non formaly learning basic trainer skills. We were extending our knowledge about ways how to raise awereness and deepen the understanding of volunteers about volunteering. All this to be able transmit volunteering message to current and potential volunteers. We were creating our own acitivities, workshops etc. which we can use in the future. We were one week in a tiny village Dzerzhinets. Working quite hard but in a very nice ballanced rythm and in a amazing environment and atmosphere.

Sometimes there were little parties in the night ending in the morning. Some of the conversations were nonsense so I enjoyed talking shit and was so happy and primitive that I didn´t realize that this can finish one day. One day I ended party on the sofa in seminar room and mosquitos were so nice to me and shared their experience with me. I got from them cca 10 bites to my head so I was swollen not only from Okskoje beer but ass well from mosquito contribution.

The other day I had checkrussian hangover but I was active anyway because not to be pozitive and active was against our rules and I love rules.

Whole week was for me absolutely incredible thanks to trainers and as well participants. We created very special and nice atmosphere and interaction with group, team, and with individuals was huge life experince for me. True is that in a very short time we can do a lot and extablish nevereneding connections.

After the seminar we had so nice after party which was lasting from Monday to Wednesday. We were slowly loosing last members, improving our skills of drinking Rusic beer, I was exploring Nizhny Novgorod and it wasn´t end althouth I haven´t finished yet.

Childrenz day, 1.6.2011: HITCHHIKING IN RUSSIA is about to start

Is it possible everywhere? Yes, if you want! So let´s try to move my ass. Good bye Lukas & Elizabeta! Bongiorno autostop adventure! Important things were happening close to dirty canal when I taking picture of it. Chating with train-driver who asked me why I want to have a photo of dirty canal.. He ofered me free a ride in locomotive in the evening to Vladimir. I decided to try hitchiking.. After more than one hour I decided to read fantastic letters I got from messenger sister&bros and I turned back to Nizhny. Meeting with Lukas, two beers, full communication assistance and at 22:30 I entered the locomotive, hide myself for a while and trip started! At two o´clock in the morning building tent close to train station in Vladimir..

Second day, 2.6.2011: Vladimir - Suzdal - Ivanovo - nowhere - Jaroslav - ?

Bongiorno Vladimir, show me your secret to be able to continue. I didn´t penetrate to Vladimir very much but town is really beautiful and atmosphere as well. Kvas on the street, bus till the north end of town, to walk 15km was nonsense. Russians didn´t tolerate leadership of trains in my hitchiking story and they started to stop their cars for me.

Come on, Suzdal! Really pretty, touristic and small. Have a look and go to the end of town. Hitchiking with babuskas who took bus later. I didn´t tolerate to be sober so when we stoped with Kiril for a tea I decided for beer and penetrate on the bottom very soon because it was hot like in Russia.

Invanovo, two pirozky, on third try I succeded in penetrating into marshutka 129 and frrr to the end of the town. Amazing timing and I am leaving marshutka exactly on the place where it turns out of my direction. After five minutes I am in a car heading to halfway direction Jaroslav. Nobody is stoping, no water, total fatigue and feeling that something big will happen.. Partly sleeping on the bag and it is here. Dima and his two sons, Jan and Slava. They go from Ural to Sankt-Petersburg, I have lift for 900km. We crossed Jaroslav and went to sleep, they in a car, I in my incredible tent which saved my life from mosquitos!

Third day, 3.6.2011: Jaroslav - Sankt Petersburg (Piter)

Come on! 800km: one day, one car! We wake up early in the morning, it doesn´t looks like finish at all but it looks like Finland! Forest everywhere. When I can see some village I have to smile, this is the asbestos paradise, there is a eternit on every second roof. For asbestos fan like me great experience. Go on, trash is flying from our windows, LADA has no problem to go 100km/hour on this shitty road, punk, crazyness...

We follow truck which has double wheel on the left side and single on the right side, incredible overtakes - nobody is afraid of anything, police is not visible in this area, so what...

44 hours since I entered the locomotive. Cca 1300km behind me and I am here in Piter. Second couch request with no answer, I go to town anyway. And it is beautiful, sights, wouderful buildings, parks everywhere. It is almost midnight, there is no dark and I need to hide myself somewhere and spend night on place where nobody could see me. So I go to metro endstation. In wagon I give 10 rubles to two guys who play on the djembe and clarinet. Shopping centre is awsome but I prefer to penetate into bush and sleep well till the morning.

Fourth day 4.6.2011: Piter + transport to Balsoj Novgorod and Moscow

Wow, this is overbutifulled town! Rivers, chanels, breathing the atmosphere, running with my backpack.. Half past four bus finally bus to Balsoj Novgorod, before one Ochota (8% beer) so no problem to fall asleep.. In Novgorod saurma (kebab) and 4 beers, again two Ochotas) and let´s take night train to Moscow. After chating with gipsy businessman, writing diary and drinking all the beers there was no problem to fall asleep again:-)

Fifth day, 5.5.2011 + last day 6.6.2011 : Moscow

I came to Leningradsky vagzal at 4:50am. Just sitting on the square, Moscow in waking up, metro is not open yet, people waiting, I am smoking, making autopicture.. everything is exactly on right place. Whole day is maximaly relaxed.. just to buy vodka, packet of cigarets, kvas and I can go home... To smoke a cigarette on the airport, with Aiden!:-)

THE END

I hope you like the article and will folow another articles I will produce in English.. if there will be some:-) Just keep in your mind that Russians are shitting in a bus.. Czech this picture! Btw Checks, Germans, Spanish and other nationalities are shitting in a bus as well. Have you ever seen a bus with a toilet inside? Be careful with the first impression.. Where is the true?

Photos from Russia trip 2011:

http://indarokle.com/foto2011/russia/davaj.htm

Россия 2011: Group, team & individual youth-injection

Ahoj pratele!

Roman byl v Rusku a snad by to ani nebyl on, aby se s vami o to nepodelil. Vezmeme to trochu jinak a v uvodu se na Rusko a Rusy podivame z pohledu cloveka, ktery z toho co vidi a slysi rovnou vyvozuje zavery. Takze davaj!

RUSOVE

- serou v autobusech

- hazej vsechen bordel z oken

- nic nerecyklujou, v nejlepsim to nekde zahrabat, ale mista je dost, tak proc

- konduktori jsou nasrany, no vlastne vsichni, jen cekat, kdy vas nekdo serve

- neodpovidaji na couchsurfing request

- ridi jako prasata

- nesmi pit na ulici a presto

neni chvile, kdy by clovek nevidel nekoho s pivem

- v metru neustale opakujou, ze si nemam zapomen

out svoje veci a ze mam poustet ostatni sednout

- davaj do vseho kopr a kotel majonezy

- neumi anglicky

V RUSKU

- maji kamiony vpravo dve kola a vlevo jedno

- maji jednu stetku pro dva hajzliky

- tece kvas proudem

- maji drahy pivo, nejlevnejsi lahvac 12Kc

- neni azbest na kazdym ctvrtym vesnickym domku

- jsou levny cigara, nejlevnejsi kousky jiz za 12Kc za krabku

- se da stopnout ceska lokomotiva Skoda

- se neda vylezt z budovy metra bez toho, abyste dostali dverma

- ridi trolejbusy jen zeny

- spolujezdec v aute nepouziva bezpecnostni pas

- se nesmi fotit v metru

Nuze, tohle byl takovy

krasny uvod. Pisu to proto, ze vsichni stale neco rikaj a ono to neni tak uplne pravda, protze kazdej ma tu svoji a vubec je to mozna vic subjektivni nez objektivni. Jisty je akorat to, ze Rusaci serou v autobusech a to je objektivni fakt! V clanku to objasnime... Takze tohle je Rusko? Fakt? Fakt tomu verite?:-)

My story

Proc jsem tam jel? Do

stal jsem uchvatnou moznost zucastnit se tydenniho seminare "INTERNATIONAL TRAINING COURSE "VOLUNTEER MESSENGER" . Jelikoz nekdo na posledni chvili odrekl ucast, tak jsem se to toho pustil po hlave a zacal bojo

vat o viza.

Souboj se zamotanou byrokracii byl tezky a diky velke nahode (ta byla zpusobena vnitrnim naladenim) a velke pomoci hodnyc

h pani z VIP Tours (http://www.vip-tour-travel.cz) jsem viza dostal superrychle a 20.5.2011 mohl nasednout na prvni ze trech letadel. Proc letet do Moskvy tremi letadly? Nejlepsi cena, d

iky prestupu ve Frankfurtu i Hamburgu se mi noci povedlo posrat hajzlik hned ve dvou nemeckych mestech, coz se mi nestava kazdy den a po noci bez spanku se mi dvakrat povedlo usnout jeste pred vzletem..

Odpoledne uz pristavam na Domodedovo aeroport a sedam na bus vonici po maggi. Kolem jsou i brizy jak rikala mama. Po chvili presedam na marshutku a jedu najit Sashu. Masina nam stale chcipa a neni to nic ve srovnani, co couva v protismeru a ja se stejne nezadrzitelne blizim na Bratislavskaju, kde jsme vecer charaso pagavarili, piva papili, pelmene pakusali a futbol smatrili.

Москва

Moskva je obrovsky mesto, je to citit na kazdem kroku. Treba v metru

jsou vzdalenosti mezi stanicema vetsi nez u nas. Metro je taky obrovitansky a prenadherny. Po navratu jsem si dokonce jen tak projel dokola KALCA - ten kruh (mapa metra) V gale

rii je par fotek, ty jsem poridil, ackoli je foceni v Moskevskem metru zakazane (to je fakt). Taky jsem si prebehl tu sla

vnou sedmiproudou silnici vedouci jednim smerem, to byla dobra porce adrenalinu. Dva dny jsem tedy lital s fotakem po stalici. A proc jsem nevidel Lenina? Protoze se mi nechtelo stat tu prisernou frontu.. A proc jsem nebyl v Kremlu, protoze jsem vystal frontu, ale muj proslej ISIC neprosel a platit jako dospelej - do toho jsem jeste nedorost:-) Po vikendu v metropoli se jiz znacne posilnen pivem vydavam na Kazanski vagzal a tam uz se to hemzi messengery a takzvanymi frisbee.. Vsichni mirime do stejneho vagonu a neni to zas tak velka nahoda, ze hned na zacatku narazim na alko-sparing-partnera vysokych kvali

t (timto te zdravi

m, Michale!:-) Vlak vyjizdi v pulnoci a asi v sest rano dorazime do Nizhneho Novgorodu. Mezi tim kalba ve vlaku na nasich mistech, dokonce jsem odstehovali pak lidi o kousek dal, ale nevim, jestli jim to pomohlo.. Soo, we do to learn how to sp

read deep ideas about volunteering and you came to play frisbee?:-)

VOLUNTEER MESSENGER TRAINING COURSE

Jak jsem se k tomu dostal - rekneme ze pres INEX z duvodu, ze jsem Glennie.. A co to tedy bylo? Byl to tydenni kurz pro 22 ucastniku z11 zemi + 3 treneri. Naucili jsme se zakladnim trenerskym dovednostem a prohloubili jsme znalosti ohledne cest, jak zvysovat povedomi a prohlubovat znalosti dobrovolniku

o dobrovolnictvi. To napriklad tvorbou vyukovych modelu, ktere muzeme pouzit na workcampech ci skolenich. Od pondeli do pondeli jsme tedy pracovali v male vesnici Dzerzhinets. Celkem zapra

h, ale naprosto vyrovnany. Pohyb a prace, hry a uceni, no proste to vsechno sedelo. Byl to prvni seminar, kde se poradne chlastalo, spa

ni slo asi takhle 2-3-4-5-6 a nekdy jsem usnul behem. To jsem pak dostal do hlavy deset komarich stipnuti a dalsi den byl opuchlej nejen z lahveho piva Okskoje (lahvace vratit nejde, nejspis se nerecykluje nic). I presto jsem byl jeden z nejaktivnejsich a jeste jsem se musel krotit.. Cely tyden byl uzasnou ukazkou toho, jak se maji treneri chovat a jak se vytvari prijemna a bezpecna atmosfera pro praci, dalo mi to strasne moc a cela interakce se skupinou takhle uzasnych lidi je dalsi nezapomenutelnou zivotni zkusenosti. Stale plati, ze i za kratkou dobu lze dokazat strasne moc a navazat nekonecna pratelstvi.

V pondeli 30.5.2011 se torzo skupiny vratilo do Nizhneho Novgorodu, kde si nase zmensujici se skupina uzila dalsi paradni porci s

rand

y. V Lukasove stylu, tzn. od jednoho tanku s kvasem k druhemu.. Vecer pivo "Rusic" kteremu jsme dali nad "s" hacek, to mu a jeho asi 7% sedelo vic:-)

Autostop v Rusku, streda 1.6.2011, detsky den

Jde to vsude, to vi kazdy. Tak jsem se rozloucil s Elizbetou a Lukasem, z marshutky vystoupil o kapku driv, ale....

cestu na Moskvu jsem nasel. Po ceste jsem fotil priserne zasranou stoku, ve ktery lezela fialova bunda. Chlapik sel kolem a rika mi, c

o to fotim. Tak mu vysvetluju, ze krasny fotky z mesta uz mam, ale ze to potrebuju kompletni. Jo, ty jsi z Cech a jdes stopovat do Vlad

imiru? Ja jsem masinfira a

vecer tam jedu, jestli chces, tak te svezu. Vymenily jsme cisla a ja premyslel, co.. Sel jsem zkusit stopa, asi po 1,5 hodine jsem si sel precist vzkazy, ktere mi do me obalky vlozili moji milovani messengeri. Uronil jsem slzicku, training pro me timto zkoncil. Presel jsem cestu, dal dve cigara postizenejm a totalne vozralejm chlapikum a vyrazil zpet do mesta. Lukas mi pomohl s

kontaktovanim masinfiry, dali jsme dve pivka a tohle bylo naprosto uzasny louceni s Nizhnym. V pul jedenacty jsem naskocil do lokomotivy, prikrcil se a cekal na odjezd. Rozleji jsme se, prelezl jsem dopredu a detsky den jsem oslavil sakra stylove...

Ctvrtek 2.6.2011, Vladimir - Suzdal - Ivan

ovo - silnice nekde

Ve dve rano jsem vystoupil z lokomotivy hezky podekoval a nevyuzil rady na prespani. Chlapik me poslal na nadrazackou nocleharnu s tim, ze mam rict, ze muj deda byl strojvedouci a jezdil na Skode. Protoze Skodovky tam milujou, od sedmdesatejch let tam odvadej nejlepsi praci.

Zalezl jsem kus k rece a postavil stan. Rano jsem se vydal do Vladimira, probehal mesto, pokecal s par mistnima a uz to mazu na Suzdal. Musel jsem prejet kus busem, 15km pesky na konec mesta neni uplne koser, je to tam proste velky.. A hle, treti sto

povani a prvni auto:-) Jede se do prenadherneho Suzdalu, kde to smrdi turismem, takze to tam probeham a uz si to straduju za vesnici. Stopuju s babuskama, ty pak sebere autobus a me Kiryl, kterymu pas pro spolujezdce nefunguje a bordel z okynka hazi na silnici jako vsichni kolem.

V Ivanovo se mi byt nechce, davam si dva pirozky a snazim se chytit marshutku 129, to se mi povedlo az na treti pokus. Taky vidim bouracku a dve zeny, ktere ridi trolejbus. Marsutkou 129 pak jedu az za mesto, kde vystupuju presne na miste, za kterym marsutka uhyba z meho smeru a pohodlne si jdu 200m stopovat, abych cekal 2 minuty. A to uz sedim v Lade s pani a jeji stoletou maminkou, o 30km pozdeji pak travim asi 2 hodiny. Dosla mi voda a jsem strasne unavenej, premyslim o spanku, ale zase vim, ze v tuhle vecerni dobu se dejou velky veci. A taky ze jo, zastavuje mi hasic a budouci knez ci co Dima s dvema synkama, Janem a Slavou. A kamze to jedou? Do Petersburgu, coz je odsud 900km:-) Jo, prost

e to slape, projedeme Jaroslav a jdeme spat, oni v aute ja ve stanu...

Patek 3.6.2011, 800km za den, Sankt-Petersburg
A jede se! Brzo rano, 800km pred nami. Vypada to tu jak ve Finsku. Samej les, neni nic videt. Vesnicky jsou ale hodne jiny, kdyz vykouknou, tak mam okamzite usmev na tvari, tohle je kraj azbestu. Je to tady prosto uplne naprosto vsude, na kazdym kroku, maji z toho cely baraky, vetsina strech. Pro azbestofyla raj:-) Svistime jako blazni, odpadky litaj z oken, Ladou to valime kolem kila, silnice totalni punk, takovy rany, no blazinec. Pred nama jede nakladak, vpravo dve rady kol, vlevo jen jedno, do toho sileny prejizdeni, nikdo se niceho neboji, fizlove v tehle koncinach videt nejsou, tak co..
Sankt-Petersburg (Piter)A jsem tam! 44 hodin po nasednuti do lokomotivy jsem na miste, za sebou asi 1300km, tri auta.. Po Moskvicovi mi na couchsurfing neodpovedel ani clovek z Pitera. Chodim po meste a nestiham se divit. Pamatky vsude, krasny domy, parky - uchvatny mesto. Takhle tam beham, zapada slunce, svetla vsude kotel a to je skoro pulnoc, no jo, ja jsem fakt dost nahore. Jedu metrem na konecnou, ve vagonu hrajou kluci na bongo a druhej na fletnu, davam jim alespon 10 rublu a na konecny prochazim kolem nakupnich center a zalezam spat do kere.

Sobota 4.6.2011, Piter, bus to B. Novgorod, train to Moscow
Oooo, tohle mesto je prenadherny. Do toho ta Neva a dalsi kanaly. Beham po meste s baglem na zadech, vlaky v nedeli obsazeny.. Trochu ucouranej se dostavam v pul ctvrty odpoledne na busak a zrovna to jede do Novgorodu, coz je smer Moskva, takze do toho jdu. Davam si Ochotu (8%) a dve ciga, takze se mi spi dost dobre. Na zastavce nikde potkavam prvni cikanky v Rusku... V Novgorodu zjistuju, ze jedinej vlak do Moskvy jede za hodinu, takze je to jasny. Davam saurmu (ruskej kebab) a kupuju 4 piva. Pisu clanek a kecam s dalsim cigosem, co jede makat do Moskvy. Jelikoz jsou 2 z tech piv Ochoty, tak se spankem opet neni problem, spis se ke konci vecera horsi artikulace..

Nedele 5.6.2011, Moskva a velky odpocinek
Na Leningradsky vagzad dorazim ve 4:50 rano. Pozoruju a citim atmosku mesta, posedavam, pokuruju, udelam tu paradni autofotku a je to vse presne tak, jak ma byt. Pak si projedu okruh metrem a uz jsem doma u Sasi a celej den pospavam, travim na netu a relaxuju na maximum. To delam do vecera a i dneska, v pondeli. Mam posledni odpoledne tady a pisu pro vas, pujdu koupit vodku, kvas, nejaky ciga, hraje mi k tomu Radio1, slzicka na krajicku.. Pro ty, kdo docetli az sem.. diky za prizen a jen pripominam, ze to jakej je tenhle svet si kazdej vybira sam!

Fotografie: http://indarokle.com/foto2011/russia/davaj.htm

LOVE*

Romanito
Moskva, 6/6/2011

Pure for sure! Delhi - Welcome in India!

Namaste pratele,
hlasim se z Dharamsaly. Natukam par pismenek o letu a hlavne pristani do tak trosilinku jine reality.

Po peti dnech v CR jsem se ven nevydal stopem, ale s ukrajinskym Aerosvitem. Dve hodinky spanku, bagl, fotak i kocovina sbalena, takze hura na Ruyzni a zase pryc. 737 se celkem klepalo, ale slo to. V Kyjevu cca 5 hodin a cca 5 piv. V luxusni 767 jsem mel dvojsedacku pro sebe a usnul jsem jeste pred odletem.

A ted uz to ono. Prilet do takoveho luxusu. Koberce, hajzliky kazdych 70m a dva uklizeci, kteri jdou do akce po kazdem pouziti. To netrvalo dlouho. Ve tri rano je krasnych 28 stupnu, vlhko a smog vsude, nadherny to mix. Potkavam dva amiga a berem oldschool prepaid taxi do Pahar Ganz, kde na me ceka Danca a vymazleny pokojicek:-)

Ja ale spat nejdu a skacu po hlave do ruchu, hyreni a vubec toho vseho kolem. Chodim si po meste, to zije, spi a nespi. Lidi nocuji po ulicich, na zemi, na "postylkach", na kartonovych krabicich, ve spine, v prochcanych rozich, na riksach, proste a jednoduse kdekoli..

Chodim a chodim. Vstrebavam a potim. Hrozim zlym psum, hodne zdravim, lidi zdravim, odmitam nabidky na ubytovani, na hasis, na caje, omelety.. Slapu po betonu, blate, slapu do kravych lejn, potim se jeste vic, kocham se a citim toho vic nez dost, takze radsi k nicemu necicham. Vsechno prichazi samo. Vysedavam, popijim caj u mobilniho voziku, vsakuju to vse kolem a zase to potim ven.

Mesto se zacina probouzet. Kolem se pracuje nonstop a nova betonova silnice se buduje. Kravy prechazi a na 50 metrech zanechavaji sve 10cm hluboke stopy. Chlapik s prknem v ruce jen kouka a muze zacit zahlazovat znova. Stozary s elektrinou jsou ovesene jak vanocni stromky, chumle dratu rozvadeji energii dal a dal. Smodrchanice nevidane..

Svetlo prichazi a Roman vidi pravou ranni indickou gore pohadku v "Delhi" vydani. Lidi se budi, slunce schovane nekde za tim prachem, dymem, mraky, vlhkym vzduchem, se probouzi take. Clovickum s malymi nozkami se oteviraji ocka, ulice oziva. Lidi se myji primo na ulici, tzn. doma. Od hlavy az k pate schovani pod vrstvou mydla.

Otazek pribyva a me se tu libi. Je to prunik a skok do rybnika. Bez predchozi cestovatelske rozjetosti by to bylo krusne, ale ja jsem v tom. Cykloriksari taky, nekteri jeste spi v silenych akrobatickych pozicich na svych strojich, domech i obzive najednou, prikryti kusem hadru, s nozkami na sedle.

Lide jsou tu zkratka vsude. Den vykukuje. Ztacim se a zase se nachazim. Where do you go? I don' t know:-) Za svetla popijim caj s mlekem, vysedavam, pozoruju, pokuruju a radim batuzkarum, ze je lepsi to vzit vpravo. Pronikam a citim, zastavit se se vyplati. Omeleta, unava prichazi. V osm rano zalezam k Dance do pokojiku, kde spim az do odpoledne. Roman, welcome in India!

Tot uvod k Indii. Nasledovalo setkani s Mirou, presun sleeper vlakem do Amritsaru a dnesni prispevek uz pisu z destive Dharamsaly.

Mejte se krasne!

Gruzie, země jako žádná jiná.. Pár písmenek o Česko-Slovensko-Tušetinském projektu v Omalu

Ahoj přátelé, კარგი დღე

tenhle článek nebude úplně o Gruzii, ale spíš o pohádkové Tušetii, helpcampu v Omalu a srandách kolem. Nicméně na úvod by se hodilo naťukat pár slov o Gruzii.

Gruzie není úplně velká, ale za to je úplně skvělá, na poznávání je tam toho na celý život. Je v ní bezpečno, je nádherná, zelená, barevná, je plná skvělých lidí, má určité skryté kouzlo - něco nepopsatelného. Třeba je to "medli", kdo ví... A co je asi nejdůležitější, některé jedince si podmaní a oni nebudou mít šanci se do ní nevrátit. To je i můj případ:-)

Připlachtění stopem do Tbilisi se událo po šestnácti dnech On The Road v pátek 16.7.2010. Ubytoval jsem se u couchsufring connection. U Data v Tbilisi fantasy hostelu, kde mimo jiného proběhly taky dvě mocné párty. I proto byl nedělní transport do hor víc než náročný. Ranní probuzení pod hamakou bylo krušné. No, taková malinká Gruzínka Romana málem vodkou upila:-) Cesta do hor vydala na celý den, energie tak na půl, takže jsem si v Land Roveru ve třech tisících na cestě necestě řádně ustlal.. Nicméně 13 flašek vodky, můj nový klobouk i všichni ostatní do Omala v pořádku dojeli a náš projekt mohl začít.

Help Camp Gruzie - Tušetie - Omalo + Dartlo

Na začátek pár vět o akci obecněji. HelpCamp byl organizován Hedvábnou stezkou, finance poskytl expediční fond. Více info zde: Help Camp Gruzie, Hedvábná stezka. Help camp probíhal v druhé půlce července. Pracovali jsme v nádherné vesničce Omalo (42.379942° ZŠ, 45.628383° ZD), v Dartlu a v okolí. "Z české strany není potřeba specialistů, počítá se především s dělnickými profesemi." To se i celkem potvrdilo:-) Pracovalo se tak akorát, někdy dost tvrdě, ale vše šlapalo. Hned tady napíšu, že se sešla parádní parta, pracovalo se v úžasném prostředí a celkově mě atmosféra naprosto pohltila. Do toho jsme měli jednoho šéfa lepšího než druhého:-) Prostě mě tahle "práce" bavila nejvíc ze všech zatím vyzkoušených..

Během dvou týdnů jsme provedli následující libůstky:

• Částečné rozebrání poškozené věže na omalském Keselu a její vyčištění. Stavba hromady kamenů. Ve zkratce: příprava věže k renovaci za použití hrubé síly a maximálního nasazení. Použitá technika: převážně vysokoškolsky vzdělaní dělníci z ČR, Slovenska a Gruzie, vybaveni nejen rukavicemi, ale i jednou lopatou, dvěma motykami, asi šesti kbelíky a jedním furikem.
• Obnovení soudních kamenů ve vesnici Dartlo.
• Sběr, třídění a transport kamenů, z kterých bude jednoho dne nová věž. Motorová pila, sekery, provazy a smrt ve vočích:-) - trocha dřevorubčení v lese. Příprava klád na stropy věže.
• V jedné z věží naše šikovné dívky založily knihovnu ("Děvušnaja bašnja").
• V okolí Omala bylo označeno několik turistických tras.
• Úderná čtyřka roztřídila a vybrala staré fotografie, z kterých v jedné z věží vytvořila malinké fotomuzeum.

Hned první den přijíždí patriarcha a projekt tak začíná naprosto parádně, dnem volna s kocovinou. Podnikli jsme krásný výlet na green hill.

V úterý se začíná pracovat. Jedna grupa hledá v Dartlu nové soudní kameny a my na Keselu jedeme jako fredky. Kameny a kbelíky sviští lidským řetězem, krumpáč nelení a všichni jsou do práce nadšení:-) Večer výborná večeře a není poslední, bříška si plníme chutnou stravou po celou dobu, hubnutí se nekoná.

"Kosmopolitní Borec" - "Já už jsem to tady řikal, ale polivka, to je pro mě základ. Jak ja nemam polevku... Oni by mi ji uvařili, ale pry je teplo a tak, že až večer.. - "S tim baronem Prášilem tady bejt nemůžu."

Ve čtvrtek se kazí počasí, makat se nedá, tak se rozhoduju pro alkohol a docela mi to jde. Do toho squatujeme intr a školu, možná vůbec jedny z prvních squatů v Tušetii:-)

V pátek stále prší a stále piju. Odpoledne se vyčasí a na Keselo vyráží úderná superdobrovolná brigáda. Makáme jako o život. Potím se, pracuju bos, bez trika, jen v mých plavečkách, no výbava naprosto parádní. Bezpečnost práce hadr.. Ale za dvě hodiny začisťujeme věž a s dobrým pocitem se vracíme dolů v niz.

"Roman, jdeš do sprchy? Jo. Tak já jdu s tebou." - "Daj mi to, ja to vezmu. Za co? Za nic, za volnou ruku, .. tvoji." - "Čučut v gazetach nepišut" - "A to tam přijde nějaká babka kontrolorka, nebo jak to funguje?" - "Běhal tam ztracenej jak Maďar v kukuřici." - "Ja nic nevidim, ja vidim jenom šutry." - "Ona psala o tý Barunce, psi si lízali koule..."

Pondělí 26.7. Jede se do lesa. Rubat klády na stropy věže. 6 metrů dlouhé kusy přiděláváme na provazy a po dvojcích stahujeme prudkým lesním srázem dolů k cestě. Thornike jede sám, blázen. Nový boss Petr se uvádí výborně a jede pro 10l piva:-) Po obědě zbyly asi dva.. Kampet gastinici Timury rozlévá čaču do special pohárků. Uříznutá petka. Nejdřív je na pivko, pak seříznout víc a je z toho panák na čaču, come on! Dost panáků končí u mě a asi tak po sedmi rundách se vracím zpět do práce. Řítím se s šestimetrovou kládou ze strmého kopce, na nohách sandále a v krvi bude víc než jednička. To se nestává každý den:-) Večer pařba u ohně a další parádní den je za námi..

"Já už nemůžu, já zítra řídím koně." - "Kozy ja znajut." - "Very mnoga"

V úterý se jde rabotat po gruzínsku. Jedeme v sedmi v jeepu. Z včerejší výbavy něco schází. Místo motorovky, seker a provazů máme jen motorovku.. Chlapíci se tedy vrací zpět a my se hodinu kopem do zadku. Pak se zarobí a následuje volné odpoledne..

"Očeň normalno" - "Očeň buchat" - "Botkočiarka" - "Dvojbotka" - "Uhiňaj" - "Kefka mala" - "Zubačistka" - "U menja jesť mašiny na dizel, Kamaz. To mnoga benizina. Nět, tolka dizel." - "Trabant znaješ? On tak dvojtakt." - "To je divná ruská zmrzlina, nemá ani oplatku. Kous, ty vole, to je máslo." - "Jednou jsme se cákli na ambasádě - "Největší obšourník, 60ti letej Ital."

Ve středu holčiny pokračují v práci v knihovně a my vybíráme kameny pod svatým místem. Etnolog znesvěcuje, sociální pracovník nás učí ruské sprosťárny a vůbec nás to nějak baví:-) Ve čtvrtek holky dokončují knihovnu. My pokračuje s výběrem a transportem kamenů. Po trochu divočejším večírku mám osquatovaný stan, lovím tři kobylky, jednu žábu a usínám.

"Malina se řekne jahoda slovensky? Ne! Jahoda se řekne jahoda a malina se řekne malina.." - "Pepo, to zní jako by jsi dělal čtyři školy najednou" - They are so so crazy" - "COSTUMA!" - Největší pecka je, když je ten šutr placatej ze dvou stran a ještě má třetí stranu rovnou." - "Pachmelia every day"

V pátek část osazenstva značí stezky a my jedeme kamazem na dřevo. Cesta kamazem je zážitek, ale lepší je práce po gruzínsku. V lahvích od piva se tu přepravuje vše. Pivo, voda, benzín, čača nebo víno. Lahve se používají všemožně. Ilja nalévá do motorovky vodu. Benzín s vodou vylévá na cestu a zapaluje. Přijíždí auto, takže to hasí tou vodou.. no pecka. Večer šašliky a oheň. Tančíme šílené tance za doprovodu harmoniky.

No, poslední den. Sobota 31.7.2010 - "Den Pastucha". Roman už ví, že odsud odjet nemůže:-) Takže to není úplně poslední den. Ráno jdem mrknout na dokument. Koně jezdí 200m po sněhu po zádech a podobné dech beroucí srandy. Do Omala dorazilo snad 500 lidí. Běží se koňský závod, střílí se z luku, hoduje se v proutěných stáncích, cpeme se chinkali, chačapuri, šašlikama a bůhvíčím, čača a víno teče proudem. Navečer finito, bláznivý odlet vrtulníku a ještě bláznivější tance. A Míša nepřijel..

V neděli 1.8. se loučíme se většinou party, na místě zůstáváme čtyři. Je to moc zvláštní den, já popíjím a užívám si loučící atmosféru jen kvůli tomu, že nikam nejedu. Stejně je to takové smutné, ale jsem rád, že jsem mohl strávit dva týdny života s takhle parádní partou na tomhle pohádkovém místě. Nina mě bere za dalšího synka a tak se z nás stává malinkatá Tušetinsko-Československá rodinka.

Naprostá změna atmosféry je cítit velmi silně. Ráno nás Nugzor bere novou cestou hore. Vypráví příběhy a všechno se mění. Dostáváme poslední úkol. Ze starých fotek udělat menší výstavku v jedné z věží. Vybíráme, stříháme, lepíme, kouřím Kachetie a nechávám se unášet. Odpoledne je fotomuzeum hotové. Odpolední hovory nejen o hravých veverkách v trochu osiřelém stanovém městečku přerušuje sedm krav. Vtrhly si klidně do Romanistánu a už se blíží k nám. Zůza reaguje profesionálně a s pomocí metličky zahání krávy do pryč.

Úterý 3.8. se pro mě stalo jedním z nejkrásnějších dnů v Gruzii a asi to moc nedokážu popsat. Ráno jdeme k Nugzorovi domů. Ukazuje nám svůj svět, pracovnu a dům. Prohlížíme si originály starých fotografií, děláme digi zálohu. Atmosféra uchvacující, něco mezi mrazením v zádech a slzami na kraji.. Odpoledne výlet na pivko do infocentra a geniální spánek v hamace. Pak už jen nasbírat maliny po naše hospodyňky a už se potíme nahoru na Keselo, kde máme malý rozlučkový piknik s Kampetem gastinici Timurim a Nugzorem. Zapadá slunce, popíjíme víno, jíme.. Nugzor i Kampet tostují, slzy na kraji a náš čas v Omalu je u konce. Večer Ciela opět hraje na harmoniku. Popíjím s Iljou, poslední večer..

A poslední den. Je mi na nic, ale to se rychle mění. Z části za to může sprcha, ale především je to snídaně v kuchyni. Stalo se to, že nám otevřeli svůj svět a já si opravdu připadám jako doma. Mám druhý domov a přátelství zde navázané je víc než speciální. Smolíme vzkazy do návštěvní knihy. Tady je ten můj přepsaný do češtiny:

Milý přátelé,

díky za vaši fantastickou péči, výbornou tušetýnskou kuchyni, pomoc a nezapomenutelnou atmosféru. Našel jsem u vás přátele, ale také druhou rodinu a druhý domov. Nikdy na vás nezapomenu. Vaše rodina, Tušetie a Omalo budou navždy v mém srdci. Těším se na příští setkání.

Váš host, pracant, pachmelia, syn a přítel.

Roman Bartoň / Romanito de la Rokle

U vás žil 17.7. - 4.8.2010

Tak to už je asi vše.. My dostáváme na cestu chleba, flašku Borjomi:-) a Zůza malé vínko. Já v Omalu nechávám svou hamaku a vše je připraveno na odchod. Společná fotka a můžeme vyrazit.

Příběh samozřejmě nekončí.. Naše úderná čtyřka se vydala na cca týdenní trek do Šatili.. To byla pecka, která si zaslouží svou galerii a svůj článek.. Coming soon. Pak se děly další šílenosti. Výlet do Siony, cesta přes Istanbul až do Sofie. Nejel jsem stopem, měl jsem ten nejlepší důvod a čas to nebyl:-) V Sofii na stopa a hurá do Rumunska k hranicím z Ukrajinou, kde se konal Free Romania Teknival.. Až se vrátím z Indie, tak bude zaznamenávání příběhu pokračovat...

Odkazy

http://www.indarokle.com/foto2010/2010-07-18-helpcamp_omalo/index.html

- Galerie fotografií z helpcampu

http://www.indarokle.com

- můj nejen fotoweb.. letní výlety. Z letošní cesty se budou postupně objevovat další fotky... Turecko, Kurdistán a samozřejmě Gruzie...

http://www.slavomirhorak.euweb.cz/

- Fantastické informace a publikace o střední Asii, Gruzii, skvělý průvodce Íránem ad.

http://www.hedvabnastezka.cz/

- Cestovatelský portál

http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-fond

- Money support sakra zajímavých projektů, třeba toho v Tušetii..

http://www.tushetipa.ge

- Tušheti protected areas

http://tusheti.ge

- National Part of Tushetia

http://tbilisihostel.com/

- Irina je Irina, ale tohle je nelepší a nejdivočejší hostel v Tbilisi, doporučuju až za kopec!

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html

Information about Georgia on CIA World Factbook

http://caravanproject.eu/

- naprostá bláznivost. Chlapíci stopují s karavanem bez auta, tzn. potřebují auto s koulí. V první fázi dojeli z Holandska Maďarska. V druhé zdolali trasu Budapešť - Istanbul

cia

Mgzaurebi CD

- hudební bonus, gruzínská skupina Mgzaurebi - "Cestovatelé"

http://papaemama.com/

- fotopecka...

Prilet do Gruzie po zemi

A jsem v Gruzii.

Hranice jsou v klidu a do auta me bere chlapek v mercedesu, ktery mi uz dneska jednou zastavi. Ale pak mu dosel benzin a ja tak autem-motorkou-vojenskym transporterem-kamionem-kamionem dojel na hranici driv nez on:-)

Gruzie je paradni. Zelene hory, polorozpadle hrady, modre nebe a bile perove mracky. 80km utece jako voda a ja jdu vybrat nejaky lari. Okamzite utracim 120Kc za super hamaku v Khasuri - hamacim meste. Hlavni silnice se tahne celym mestem a VSUDE jsou kramky a VSUDE maji ty same HAMAKY! Tech kramu je minimalne padesat!

Pet aut chce za stop prachy. Atmosfera se naprosto zmenila, je jina a skvela. Ale vsechno je jinak. Vzduch i lidi. Opet muzu mluvit jakozerusky a nalezite si to uzivam. Stopnul jsem mafiana jako krava. Bejvalej fizl, auto z ameriky a po ceste meeting s dasim mafianem a fizlem. No srandy kopec, i kdyz moc nepovidame. Mam mini kulturni sok a prijezd do Tbilisi je taky famozni. Na silnici je 10cm vody a venku prutrz mracen. Na benzince dopisuju denik a jdu na net resit.

Viza do IRANU - Chyba neni v planu, plan je chyba!

Story: chtel jsem jet stopem do Indie. Indicky a pakossky vizum mam. Irancum se musi vyplnit papir, ten poslou do Teheranu a pak teprve povoli vizum.. Me ho nedali. Duvod se neuvadi.. Nicmene ted se ozvali. Strasne mily pan z prazske ambasady podal dotaz na prosetreni a tri lidi dodatecne dostali souhlas. Mezi nimi ja. Nadherna sance. Hlavu toho mam dva dny plnou. Ale je to komplikovane. Neni snadny poslat pas z Gruzie do Cech s tim, ze tam ho mama vezme, dojde na ambasadu, pet dni trva vizum, pak vyzvednout a poslat zpet.. Dobrou energii citim jinde a tenhle sen se uskutecnovat nebude. Po help-campu si zajedu do Armenie mrknout na Ararat a pak asi pres Free Romania Teknival dom..

Co se tyce Tblisi, tak je to asi jedno z nejkrasnejsich mest, jak jsem kdy videl. Presne dle meho kusta. Male ulicky, stare domy. Kamazy, ziguliky stale na silncich a atmosfera proste umounene gruzinska. Jsem tu teprve den a uz me ma... Vcera jsem dorazil do hostelu. Jak me videli, tak se rozhodlo, ze natahneme moji hamaku a prespim zadara. V tomhle nejlepsim miste je samozrejme hromada travelleru ze vsech moznych koutu sveta a nemuze to skoncit jinak, nez masivni chlastackou do pozdnich hodin. Ja po turecke abstinenci nemam dost a samozrejme koncim jako posledni a i to vsechno uklizim, protoze se mi spat nechce a nikdo nepije az do rana:-)

Dnes si davam pohodu, prochazka po zapomenutych ulickach a hromada casu v totalne zapadle internetove kavarne kdesi. Timto se na nejaky cas loucim. Zitra rano odjizdime do Omala na help-camp, kde budeme dva tydny pracovat ztraceni v horach. Ceka me nakup vodky a podobne srandy. Tady info o projektu: http://www.hedvabnastezka.cz/help-camp/gruzie

Roman, Tblisi, 17.7.2010

Na mape neni, ale prece je: KURDISTAN!!!

13. den na ceste // 13.7.2010 // 5 aut

Pinasbasi - Malatya - Elazig - Ergani - Diyarbakir - dira

Tak takhle vypada zahlavi meho denicku.. Potim se v Tbilisi. Po delsi dobe taky poradna chlastacka mezinarodniho charakteru. I cesky jsem pagavaril.. Ale tenhle clanek je o Kurdistanu..

Pinarbasi je solidni dira. Rano padl turecky cekaci rekord, vyjimecne jsem si pockal 1,5 hodiny. Nicmene auto me svezlo krasnych 250km, samozrejme me zastavilo tesne pred tim, nez jsem stihl vyfotit vyhlidnutou fotku. Za Malatyou jsem necekal, mavnul na me Kur a uz jsme byli na ceste do Elazig. Mluvil little English a kdyz jsem mu nerozumel jeho otazku, jestli se nebojim, tak rekl: "Maybe I killer''. No sranda s nim a to kolem.. Uff, kouzelny hory a modromodre jezero a krajinu kolem nema cenu popisovat, na fotecky nada pocekat.

Kur me hodil za mesto, kde jsem koupil dva banany a stopnul prvniho Kurda ve stary Dacii. Palili jsme to neuveritelnou rychlosti. Typek uci na vejsce a vypravi mi o Kurdistanu. Moje turectina se zlepsila a musim rict, ze po tydnu cestovani muj slovnicek ma pres 80 slov a tak nejak uz se domluvim. Po ceste cajik a vubec je to nadherny cestovani. Misto cekani u sinice clovek travi cas pitim caje.

V Elazig zacina vychod, brana je otevrena. Tady asi vubec turisty nemaj a tak uplne kazdej se mnou chce mluvit a ja jsem superstar, aniz bych chtel. U zalejvace kvetin sprchuju hlavu a behem chuze za mesto kecam s asi 20 lidma. Pak prvni auto. Hotelier je borec, Kurd. Poslouchame tu jejich hudbu a ja jsem do ni ni naprosto zamilovanej. Uchvatna krajina s touhle hudbou je kombinace, pri ktery me mrazi v zadech. Kurdskou bastu Diyarbakir vynechavam a popijim cajik s Mahmutem, kterej umi anglicky. Baleny cigaro od strejcka me posila do kolen. Venku bordel presne tak, jak to mam rad a dejavu ala Maroko je dost silne. Porad se me ptaji na to same, rikam tomu "svata trojce otazek''. Odkud jsi, jak se jmenujes a kam jedes.. milionkrat a bramborovou medaili ma samozrejme otazka: '''Byciklet?" Na to se vzdycky zvidave podivam do kapsy a nekdy se i stane, ze to tem lidem dojde.

Pri pokecech uz nerikam, ze jsem krestan. Tady mi to doslo, sice ziju v cek drumuriete, ale verim v pozitivni energii a dobre lidi. I tohle chapou a ja jsem rad. Za mestem zacina naprosta divocina. Kolem me je patnact deti a stopovat se fakt neda. Pokousim se jim zdrhout, ale stale se objevuji dalsi. Fotit taky nejde, protoze centrem pozornosti jsem hlavne ja a tak mizim za mesto. Banker mi dava chleba a na konec dne me bere kus za mesto, kde bych rad prespal. Rika mi, ze me fizlove zavrou. Za chvili mi to dojde, prochazim min. 2km kolem obr zakladny a vyhlidky a klidnou prvni noc v tyhle zemi nejsou moc dobry.

To se taky potvrzuje. Tma, vsude vojaci a az za poradny kus hazim karimatku za ker na pole u silnice a preju si, aby uz bylo zitra. Do toho zapnou halogeny a ja jsem schovanej ve stinu za kerikem. Pri prujezdu hlidky se mi stin tenci na 1,5m a tak mam stale krasnou pulmetrovou mezeru.

Po probuzeni hned frcim o kus dal, kde vyhazuju byvaly banan - bananovou kasi a cistim chrup. Ostriham si jeden nehet a uz jedu dal, dve hodiny jizdy, dve hodky te nejnadhernejsi kurdsky hudby, jakou jsem kdy slysel. Svacina v podobe hromady medu a chleba bodne a pak prichazi pakarna. Ma posadka preseda a do myho auta naseda zmrd, kteryho hned nemam rad a on me taky ne. Pocity uplne na hovno, ale trva to jen pak minut a nastesti me vykopava z auta a ja presedam do kamionu. Pred tim jsme videli docnu plnou vojaku nevojaku. Kurdsta guerila. Vsichni mi tu rikaji, ze jsou uplne v poho a pro turisty zadny nebezpci. Museji to byt fakt pankaci, protoze vsude kolem jsou hlidky turecky armady.

Kousek a jsem v nadhernem, starobylem mestecku pod horami. Bingol me bavi a deti jsou opet o trosku otravnejsi a na ty marocke nemaji ani v nemensim. Tady si taky uvedomuju, ze nejvetsi kurvy jsem potkal tenkrat v Egypte, coz byla na uvitanou fakt racha. Tyhle na me vubec nemaji a kdyz rvou money, tak ukazuju, ze mam hlad a zebram prachy od nich. Z toho jdou do kolen a ja mam pokoj:-)

Za mestem stopuju dva podnikateliky a menim plan. Jezero Van objizdim ze zapadni strany. S nema se cpu rajcatama a chlebem. Nejvetsi benefit je ale koupel ve fantastickem jezere. Naprosto neposkvrnenem. Zadny hotely, zadna infrastruktura, cista krasa a nemam rad turisticky mista zase o kousek vic.. Nasleduje obligatni piti caje s mistnakama v Ahlat, pak deti a uz frcim dal. Krajina je opet moc! Chlapik mi kupuje vodu. Tu ja si nekupuju vubec. Vsude jsou kohoutky s vybornou vodickou. Nikde pod krasnou horou jedu se starsima chlapikama, ktery chapou Katalanskou - Kurdskou podobnost a jsou sakra pysni, ze tak podporuju Kurdistan.

Zase cajik, zase deti a muj oblibnec. Dva srace na kole posilam nekam a jednoho fajn klucinu si vybiram. Rikam mu ''kamarad'' a davam mu pohled. Z toho je uplne na vetvi. Dve autika a jsem v Caldiranu. Bude prset a ja nachazim hotel za 120Kc.

Hotel, to je urcite na odstavecek. Na hajzlu netece voda. To samozrejme zjistuju az po akci. No coz. Je mi jedno, kde si ten svuj zadek umeju. Belham se do koupelny. Tam je misto sprchy jen zarovka, zasuvka a umyvadlo. Voda netece. Takze se belham na pokoj, kde si .. svym toaletakem a musim se fakt tlemit.

Rano se otiram o iranske hranice, jsou asi tak 2km. Sedim na korbe nakladaku a je to jedna z nejlepsich jizd vubec. Fotim nadherny fotky, zpivam si a jsem v raji. Ararat sice neni videt, ale ja zarim a jedu dal. Z Dogubayazit me bere prvni auto a predjizdime ex dodavku. V Igdiru nakupuju prvni suvenyr. Ctyri vypaleny CD kurdsky hudby, celkova cena asi 40Kc... Taky se za 30Kc preziram takovym stylem, ze pak musim zabloudit, abych to vsechno vybehal.

Koncim v dire bez aut, kde me bere Sultan do jeho palacoveho kamionu. Paradni zaclona a ja si pripadam jak v Persii. Nasleduje mala cesta a paradni vesnicky. Cestuju krajem, kde hovna maji cenu a delaji z nich paradni cihlicky, ktere rovnaji do takovych pyramid. Dotacim vodu, vsichni jsou ze me na vetvi, tady asi turisty normalne nemaji. Aut moc nejezdi, ale jsem tady.. Takze za pak minut ficim do Karsu.

Ten opet vynechavam a putuju kolem pesky. Potkavam bacu. Dava mi dve pusy, coz je tady tak nejak nekdy bezne. Pak mi ale prohrabne koule a to uz se mi az zas tak nelibi. Chce me opichat a naznacuje, ze jsem moc pekny kluk. Zdrham a zacina prset. V dire Susus davam v cajarne caj a dvacet chlapiku na kouka jak vyvorany mysi. A kdyz spustim turecky, tak jsou mimo dvojnasob. Za dva cajiky opet neplatim nic, barman mi podekuje a ja jedu dal. Sice chcije, ale dve autika stavi aniz bych stopoval. Krajina se naprosto zmenila, behem chvile je vse zelene. Slunce vykukuje a odstin krajiny je pohadkovy a nefotitelny. Na konec dne mladaci, kderi tezi kameny a u nich na ubikaci taky travim noc. Vecer probleho vse od lekce "kde je asi Ceska republika'' a jakepak ma asi sousedy a hlavni mesto. Mahmut je skvelej, delame spolecnou fotku a jedinej zadrhel je slovo "Kurdistan" v mych poznamkach. Vysvetluji mi, ze Kurdove jsou nejvetsi sraci a ja jakoze prikyvuju a tohle tema samozrejme vynechavam. S Turkama se o tomhle bavit nelze. Prsi a ja si uzivam vecer v posteli.

Rano je patek 16.7.2010 a ja to mam na hranici tak cca 50km. Kluci mi ukazuji pracoviste, cpu se chlebem a syrem a uz sedim v kamionu, osobaku a vita me mini podhorska vesnicka. Prostredi naprosto kouzelne. Do toho mi aniz bych stopoval zastavuje naraz motorka a mercedes. Volim motorku a zase jsem v nebi. Pohadka pokracuje az pod krasnou horu. Tam me berou turecti vojaci do transporteru a ja se smeju, hyrim a jedu dal. Dalsi dva kamiony me prenesou pres hory az na gruzinske hranice.

Turecka kapitola cislo jedna je uzavrena. Slova pro to nejsou.. uchvacujici cestovani, mili lide a autostop jak nikde. Albanie, Turecko a Kurdistan jsou stopovaci raje. O krajine jsem se jiz zminoval, ale pastva pro oko to byla v kazdem okamziku. Takze zatim nashle.. Turecko a Kurdistane!

Roman On The Road, 17.7.2010, Tbilisi, pajzl internet kafe, presne takove, jake by clovek v male ulicce hledal a nasel:-)

Kdo projede - zastavı, aneb po zapomenute silnıcce az do srdce Kapadokie

Merhaba halal,

tak vas zdravıme od nas z Kurdistanu, ale nepredbihat..!

Stale jsme tu vsıchni...

Vedoucı vypravy Roman.

Archadaş 1 (kamarad 1 - fotoaparat Pentax)

Archadaş 2 (kamarad 2 - batoh Husky)

Naposledy jsem psal z mestecka Ürgüp. Tam jsem stopoval z Konya. Jıt pesky za mılıonove mesto byla prekvapiva zabava. Ulicky se zmensıly a kazdou chvılku me nekdo zval na caj. Dıky nemu se to tady da prezıt.. Jınak bych zhebnul. Byva 40 stupnu ve stınu.. ani nechcı vedet, kolik je na sınıcı na slunci.. Btw na tech silnıcıch se vetsınou extra nezdrzım, Turecko je po Albanii druhou nejlepsi zemı na stopa, kterou jsem poznal.

Z kraje Konya jsem stopnul kamıon, ktery me hodıl do Ereğlı. Tam jsem sı chtel koupıt trı broskve a okurku u silnıce s tım, ze tam neco taky utratım. Mısto toho mı chlapik podekoval a sel bez placeni dal. Tak takhle to tady chodi.

Mlady par se snazıl mluvıt anglıcky. Poustelı mı turecky folklor a ja ze se mı to lıbı a ze mam rad i jejıch radıa.. teda pokud tam nehrajou Brıtney Spears.. Holcına na to, ze jejı prıtel umı anglıcky jen malo a prave dıky pısnıckam od Brıtney, kterou ma tak rad:-) Stane se..

Pak jsem se projevıl jako pravy fotograf a pres prikop plny bodlaku jsem doskakal pro krasnou fotku a uz jdu stopovat. Nıc nejede, ale frcım kamıonem dal a dal.. Pres vysnene Nıgde:-) Ackoli rychlost je mızerna.

Rıdıc jako skoro vsıchnı ostatnı umı jen turecky, takze konverzacı lepım z tech cca 50ti slovıcek, co jsem zatım posbıral. Dalsı nevyhodou je, ze tıhle lıdı se nıkdy zadny jazyk neucılı a jejıch schopnost empatıe s typkem ucıcım se turecky ası tak 4 dny je velmi mala. Navecer se nadlabnem a ja je u stolu klasıcky poslu do prdele cı neco horsıho. Tyhle fraze me naucıla krasna Kurdka Şhırvan, ktera vede Ondruv projekt. Musım rıct, ze s tema lıdma brecıme smıchy.. kdyz je Cech posle turecky do.. velke uspechy s tım mam, to jo:-)

A co teprve vecer.. To jsem dorazıl do prdele jmenem Jesılhısar a hledal jsem (dost zoufale) televizı, v ktere by behalı Spanelacı a Holandanı. Lıtal jsem po meste tam a zpet a pribehl ke mne tak trınactılety floutek a zacal hrat pro kamose dıvadlo, tancıl predemnou s naprazenou rukou a rval: "Turıst, money!". Drsne jsem se na nej podıval a zxarval jsem na nej: "AMINAKOYIYM!". To znamena vyliz sı prdel.. nebo jdı do pic..", nebo neco jeste vıc drsnyho. Mladak sklopil jak ocı, tak usı a se stazenym ocasem sı sel sednout zpatky na kraj sılnıce. Ja se v tu chvılı vznasel v oblacich a placal se po ramenı, jakej jsem paradnı sprostak:-)

Fotbal probleh uspesne a po devatym salku caje ten den jsem padıl za mesto hodıt karımatku, stan nestavım - je vedro jako blazen. I ten spacak hreje prehnane..

V pondeli 12.7.2010 se sunu do Kapadokie. Bere me prvnı auto. Pak sıce nic nejede, ale krajına je krasna a objevuje se prvnı vozıdlo. Sedım tedy v kamıonu. Dostavam susenky a po dojedenı obdrzenych tresni pokracuje ma snıdane. Vubec mı nevadı, ze na sılnıcı uz nenı asfalt, ale sutry. Kolem jde osel se psem a vedou s sebou stado ovci a bacu.. Koncım ve skutecnem nıkde a jdu pomalu pesky, nıc nejede, tady nıc neuspecham. Davam sı placku chleba s bacama a nez stıhnu dopıt çaj, tak uz jede araba a ja sedım v kamıonu. Presun ası 4km. Pak dodavka, zastavuje a jsem o 2km dal v krasne zapomenute vesnıcce, kde poprve vıdım ty blaznıve kuzely z tufu.. Ulet, nebudu popısovat, nafotıl jsem tam surrealıstıcky blaznıvostı.

Pak mı zastavuje veterınar a ja sı v prımym prenosu uzıvam akcı, prı ktere strcıl krave do zadku ruku az po rameno a vytahal ası dve kıla neceho. Clovek by nerek, co vsechno bude soucastı tohodle zajezdu. Dorazım do horkeho Ürgüp, kde neco pofotım a pısu mınuly clanek. Pak do Göreme, coz je s Ürgüp centrem Kapadokıe. Je to turıstıcky a ja mam na turısty averzı, vubec zadny skoro nepotkavam a ani zadny vıdet nechcı, takze mızım z mestecka a po prasne ceste se jdu projıt ke skalam..

Pak uz na stopa a pryc, cesta je daleka. Po 10 mınutach stavı profesor a po 30 sekundach cekanı me bere typek do Kayseri. Ackolı nevypada, tak je to idıot. Nenechavam se vyhodıt ve meste a dohadujeme se: letıste nekoho vyzvednout a pak Malatya. Po prıjezdu na letıste mı oznamuje, ze ceka dve hodıny a pak jede na druhou stanu, nez ja. S usmevem mu dekuju a ulevuju sı az po ceste. Nadavam i na personal letıste, pry jen taxı, zadny bus.. Pred letıstem autobusova zastavka. Pak jdu ası 5km pesky. Zde poznamka k MHD. Nıkde nazvy zastavek, zadne jızdnı rady + skoro nıkdo anglıcky a clovek vı jen, ze chce na konec mesta a vı, kde je to na velke mape..

Naprosto nemozny pouzıt.. Jenze.. Potkavam 15 chlapku. Osman umı anglıcky, veze me na zastavku. Tam me posadıl na spravny bus a ridıcovı rekl, kde me ma vykopnout.. Parada!!!

Jsem na vyjezdu a den prı zapadu slunce travım ve dvou kamıonech. Krajına je skvela celou dobu. Porad hory na horızontu, nebo se prez ne prejızdi. Lahoda pro oko. V Pınarbası cajık, plackoburger a jde se za mesto, kde za JZD hazım karımatku a jdu se vyspat pred zıtrejsı neuverıtelnou jızdou.

O te vam napısu nejspıs z Kurdıstanu, do ktereho jsem vcera dojel a zmena je to opravdu zasadni. Jen prozradım, ze v oblezenı 15tı detı se stopuje dost blbe, takze je treba dobehnout na konec mesta. A taky vsechno trochu dyl trva, protoze zdravım ası 400 lidı denne, s desetı vypıju caj, ze jsem z Cech rıkam tak 211krat, 50krat opakuju mojı oblıbenou vetu: "Cestuju jenom stopem!!!!" atd. :-)

No nıc, mazu zvednut palec. Chcı se otrıt o iranske hranıce, pozdravıt jezero Van a padnout na zadek pred bajnou horou Ararat..

Z Kurdskeho Bıngolu zdravı Romanıto

Çarşamba (streda) 14.07.2010

Stopovacı manie napric Tureckem zacala! Sevyıorum Türkiye!

Ahojda vsem!

Mınule jsem psal ahoj z Istanbulu, tentokrat z centra Kapadokıe, z mestecka Ürgüp.

Patecnı cesta busem z Istanbulu se nam nakonec protahla, z Bursy jsme nakonec pokracovalı az do Afyonu, dıky pocası a dalsım komplıkacım. Busy maxımalne luxusnı. Kazdej svou TV, kamera z pohledu rıdıce, napoje.. Navıc jsme to neobjızdelı, ale pres Marmarsky more jsme jelı lodıckou, no luxus, ale nuda. Stop je stop..

Poslednı den nası spolecne cesty jsme ve dve rano dovalılı do Afyonu a hodılı kemp vedle busaku u sılnıce. Temer petıhvezdıckove spani. Rano nas na otogaru vyvedli Ondrovi kemp leaderı a spolecne jsem se vydali ubytovat se. Ja hodıl sprchu, vypral kosılu a jel s nema na obed. Projektove seskupenı nebylo kompletnı, ale jsem sı jıst, ze to budou mıt paradne zajımavy. Korejky, Polka, Spanel, Beloruska, nejaky Frantıcı, no paradnı mıx.

Me teda nejvıc dostala kurdka Sırvan. Bylo to sakra tezky rozhodovanı, jestlı tam s nema nezustat na prıvıtacı vecırek.. Neuverıtelna holcına, ale ja jsem se rozhodl pro sılnıcı, slunce a nejaky to dobrodruzo. V sobotu 10.7.2010 okolo ctvrte odpolednı tak zacalo moje putovanı po Turecku by Romanıto On The Road.

A zacalo to velkolepe. 15 sekund po odjezdu projektoveho mıkrobusu se na krızovatce srazıla dve auta, o 5 mınut dele jsem se poprve poradne posral v tureckem stylu a o dalsı ctvrthodınku dopredu uz jsem sedel v autiku a odmıtl Ankaru, jelıkoz mırım smer Konya a pak Kapadokıe.

Pres dveste km jsem urazıl s paradnım chlapıkem. Nıcmene tady skoro nıkdo nemluvı anglıcky a ja turectınu precı jen studuju jen nejaky ten den cı dva, takze jeste tak uplne nemluvım jako rodıly mluvcı. Krajına je fascınujıcı a cesta paradne ubıha, nechavam se unaset cestovatelskym vzrusenım a tesım se, co zase prıjde. Po ceste to byl mınımalne caj a pumpa Akın Petrol.

Konya ma mılıon obyvatel, ehmm.. Osm vecer, tak sedam do centra a jedu na Aladın zastavku s tım, ze najdu nejaky levny hotel. Po vystoupenı z tramvaje me ale odchytava kontrolovac jızdenek a otevırac dverı Mehmet, ktery ma vejsku a umı paradne anglıcky. Rozjızdıme predstavenı, na ktere do konce zıvota nezapomenu.

Usedam k nemu, souznenı od zacatku. Jedem vsecho, zensky, prachy, zıvot, travelıng a vubec. Do toho k nam prıseda jeho dost mentalne postızenej kamos Musafa cı jak. A tahle nase trojka sı tam sedı na hlavnı zastavce mılıonovyho mesta a jede. Lıdı naprosto nechapou, cumej, nebo se smejou. My se rezeme celou dobu, jedem storky, ja bus smeju nebo neco zanıcene vypravım a uz snad chybı jen Ibrahım z Malaysıe. Musfafoj slıbuju, ze se mu u nas v cek dzumurıete podıvam po nejaky zene. Nasleduje vybuch nadsenı a celej ten vecırek proste graduje a nema hranıc.

Nasleduje nargıle (vodnıce) s Mehmetem a Ibrahımem. Pak hledanı levneho hotelu, ktery jsem nakonec nasel a byl to presne pajzl podle meho gusta. Po tomhle vybuchu energıe nasleduje nespavost a zachranuje me az turecka telenovela, ackolı to vubec nebylo soft. Nasılı, ıntrıky, rany pestı. Bejvalej se s tım rozchodem vubec nesmırıl a nejhorsı na tom bylo, ze se ty rozpory nepodarılo utajıt pred malou dcerkou.. :-)

Az rano mı doslo, ze vcerejsı posezenı z nas udelalo centrum mesta , tryskala ze me energıe, vysılal jsem jı vsude kolem a vsıchnı tam to vedelı, tu energıı chytalı, transformovalı a tvorılı nase maly krasny pozıtıvne zarıcı pasmo. Potıl jsem se jak zvıre, porad nekdo mluvıl a klapacky klapaly naplno. Az rano jsem sı uvedomıl tu vcerejsı Deanovskou energıı, kterou jsme tam stvorılı. Az dnes vım, ze jsem dosahl cestovatelsky maxımalnostı a ackolı tam s nama nebyla Marylou anı Camıle, tak jsem byl Morıartıovskej sılenec v plny krase a nadsenı ON THE ROAD se vsım vsudy.

V nedelı jsem mel sraz s Ibrahımem. Jsem prvnı stopar, kteryho kdy poznal. Vecer mel na rozmyslenou, jestlı pojede se mnou. Nakonec sı me jen vyfotıl a ja prı rannı prochazce po meste prısel na dalsı vec.

Ten vcerejsek byl omyl, vystoupıl jsem o jednu zastavku drıv, nez jsem mel v planu!:-)

Napsano v pondelı 12.10.2010 v mestecku Ürgüp / Kapadokıe, kde uz se dejou jıny vecı a jen tak dopredu prozradım, ze dnes mı zastavıla vsechna projızdejıcı auta, tzn. 4 a je to tadu surealıstıcka blaznıvost, jakou jsem v zıvote nevıdel a jen by me zajımalo, jestlı o tomhle vedel Dalı:-)

Pres Dunaj, pres Bospor...

Hola hola nası mılı.

Tentokrat se hlası radıo Istanbul, frekvence +1CET. Naposledy jsme prechazelı most do Bulharska. Uz skoro za tmy jsme se svezlı 10km do Martenu. Dostalı jsme mapu Bulharska a pan se pak vratıl a dal nam flasku vody a susenky, tomu rıkam radne prıvıtanı.

Nıcmene den se pekne tahnul a my se posouvalı radnymı prdelemı kolem hranıce. Rano je zatazeno a vysocına jız nenı tak koser, jako byla jeste vcera. Lıdı moc nestavı, posouvame se jen o kousky a ja vım, ze takhle to pujde cely den a nakonec nas vezme auto, ktere stejnak jede celou nası trasu.. Nıcmene u Tutrakanu jsme posvacılı broskve ze stromu a poslednı auto dne - mercedes s jednım rıdıcem a ctyrmı mobıly, nas bere do Dobrıce. Chcem do Balcıku a jelıkoz uz je pozde, tak poslednıch 30km prekonavame mıkrobusem.

V Balcıku se nam nepodarı najıt zname, a tak se rozhodujeme pro vecer v turıstıckem duchu. Jdeme do restaurace, kde nam cısnık Antonıo i jeho kamos lezou do zadku a vubec sı prıpadam jako posranej turısta. Jıdlo je ale super, Zagorka vozıra a holandanı sı to semıfınale taky davajı, takze sı stezovat nemuzu. Nakonec tomu nasazujeme korunu a jdem prespat do levneho hotelu. Rano jsem jeste trochu nasran, ze jsme takovy posrany turıstı, ale po vyspanı v postelı to skoro zmızelo.

Z Balcıku jedeme nehorazne rychle az do Varny. Tam nas mladacı odchytavajı s nabıdkou hotelu a ve fınale nam radı, jak se dostat z mesta na stopovacı flek. To se taky darı a my jedeme temer bez cekanı. Ondra sı se slovy: "Chtel bych se svezt tım dlouhym Loganem" objednal Logana a ten mu zastavıl. Smazıme to podel pobrezı az do Burgasu. Z neho nas vyvazı Mıhajl do male vesnıcky. Tam nachazıme hospu, kde majı TV a levne pıvo. To vsak nenı vse, spıva tam paradnı muzatka, nebo spıs stale muz vypadajıcı jako byvala zena. No proste zıva bulgarska musıc, my cucıme a Spanelaky, jak davajı na prdel Nemcourum a u toho sosame Burgasko. Nakonec jeste potkavame Bulhara, co delal Cechum pruvodce a umı cesky.

Ctvrtecnı rano me dojebalı komarı, ale to mı tak nevadılo, jelıkoz me probudılı na krasne plazı prı vychodu slunce. My mame 2 leva (1Euro). Za ty porızujem snıdanı, prıcemz mam prodavacky solıdne tlemı.. Jedeme totalnıma prdelema, ale porad jedeme. Sekneme se az 10km dlouhym pochodem na hranıce s Tureckem. Po ceste nam jednou skoncıla asfaltka, ale pak se vse vyjasnılo:-)

Po dırach vsech der skoncıme na hranıcı uprostred nıkoho. Nıcmene nemecky obytnak jede do Istanbulu a my jedeme s nım. Brutalne chcıje.. Vecer Istanbul, okruznı jızda touhle obrovskostı a pak hotel Kosova.. Dnes je patek a my sedame na bus, ktery nas vyveze nejen s Istanbulu, ale ı z Evropy...

Joooooooooooo, tohle musıte vıdet, sıleny stopovacı projekt: http://caravanproject.eu/

Z Istanbulu zdravı Romanıto a Ondra

Cestovatelsky adrenalin potime vsemy pory

Pratele, toto jest historicky prvni clanek na tomto blogu, ktery je psan skutecne on-the-road. Sedim ve Varne v internet cafe..

Tady pro strucnost - step 01 je projet Balkan a dojet do Afyonu za deset dni. To se deje ted. Je den 07. tzn. 7.7.2010.

Hehe, letosni trip rozjet a slape to nevidane. Pro zacatek jsme meli dva ukoly. Prekonat lonsky nerekord v cekani na prvni auto, tzn. 3 hodiny. Za druhe - zbavit se Budapesti drive jak za sest hodin. Prvni auto jsme chytli asi za 15min a Budapest jsme s gracii zvladli za hodku a pul. Krom cest s foxikem, dvema briardy, krasnymi lidmi, jsme se treba projeli i jednou specialitkou.

Stopli jsme si specialne upraveny bus. V nem jen ridic, ktery jede tour de Europe jen kvuli tomu, aby testoval klimatizaci. Tak ten nam zastavil:-) Jeho pristi trip bude z Mnichova do Istambulu Velorexem s tim, ze Bospor tim neautem preplave.

Nicmene tranzit CR-SK-HU-RO probehl pohodove. Ve ctvrtek dopoledne v Praze a v patek navecer jsme jiz vjeli do Rumunska a DRUM BUN! Navic jsme si stopli Laurense a Julii, belgicko-svycarsky par na balkanske dovolene. S nimi jsme pak frceli Transylvanii a projeli jsme kus Karpat. Krasne kempovani v gorach a vubec paradni setkani a kvalitni opijecka taky problehla. A typek jede stavet neco jak zemelode do Burundi. No setkani jak ma byt.

V nedeli jsme opet jen dvam, vyrayime po obede. Vozrali zachranari nas nejdriv berou, pak nas vykopavaji, zkouseji nam prohrabnout koule a my se lameme smichy v pase. Behem chvile ale uz sedime v Dacii a jedeme cestou necestou. O asfaltu se mluvit neda, min. pristich deset let.. Cesta je hardcore i pro jeep, ale Dacia jede jako nemyta.

Zpet v nedelni civilizaci, ale zastavuje Jonuts a ten teprve ridi balkansky. Troubi, mava, reze to dira nedira a neboji se nikoho. Kazdy den jezdi po tehle cestach 500km a je znat, ze je to silnicni maniak. Vsechno to s nim prezijeme a i dostaneme caj. Nakonec nas zaveze az za mesto Craiova a my si muzem stopnout autoskolu. To jsme jeste trochu priopili a i proto nas bere nase prvni autoskola. Prichazi Caracal, vsude psove a vubec je to tu citit nespoutanosti balkanu beze vseho. Nakonec dne jeste chytame dedka k rece Olt, kde si stavime stan. Na druhe strane louky kempuju cigosi jako za starych casu. Maji povozy, spinavy deti, pak krav a kone a proste jsou zrovna na tyhle louce. Nedele jako vysita.

A co pondeli? To se nejdriv jede v klidnejsim duchu. Rosiani de Vede - Alexandria - Zimnicea. Jede to akorat, frci spanelstina, rustina, moje balkanstina, Ondrova nemcina, anglictina, nase neexistujici rumunstina a vubec jsou to super povidacky. Na konci Alexandrie na nas mavaji a zdravi. Benzinka je superluxus, druhemu nestopujicimu stopari nabizi nejen smrad, ktery je pro vsechny, ale take stin. Pak taky psa, ale ty se toulaji vsude. Chudacci bez domova, misky i veterinare.. Nicmene nas stare Dacie neberou a jezdime s pohodarema. Jeden z nich nas priblizuje k Dunaji a to znamena k Bulharsku. Ale tam jeste daleko. Dalsi spanelska jizda nam malem utrhla usi. Ale pak super punk. Odpoledni chlastacka s jedny totalni prdeli sveta. Babky sedi vsude na zaprazich, vsude kruty, kone, capy, kravy a veskera havet. Vsichni u silnice. Maly deti se valeji v prachu. Spanelstina slape a my se prizmoleny potacime ve vedru na konec vesnice. To se nepovede, na konci sveta nas bere dodavka. Dozadu. Nevidime nic, kolem brambory ci co.. No punk. Dalsi docna az k mostu pres Dunaj a my jdeme romantiku. Z Rumunska do Bulharska po moste, ktery je dlouhy asi tak 3km.

Tot tranzit a Rumunska jizda. Snad se ochutnavka libila! Nam zbyva jeste asi 1000km spolecne jizdy, tak treba zkusime neco prozit. Ono to neni zas tak slozity. Uplne jsem za tu dobu zapomnel, co je proste nej na nejvic. Potime cestovatelsky adrenalin vsemy pory a jedeme dal. Pa amigos!