GLEN v Kodě, hallo, goodbye!
Co se říká často neplatí. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a u mě to neplatí dvojnásobně. Podruhé jsem se přihlásil do projektu GLEN, napodruhé uspěl a po roce se vracím do mé osudové Gruzie. Jako rozcvičku přejíždím stopem Turecko. V Sakartvelo (tak se jmenuje Gruzie gruzínsky) se už potím v nacpaných marshrutkách a jedu nahoru do kouzelné Tušetie. Tam se podruhé účastním helpcampu hedvábné stezky v Omalu. Krom tvorby a značení turistických tras, nošení kamenů a trochy archeologie jsme se samozřejmě družili a tužili přátelství. Následovalo ještě jedno kolečko po Gruzii, desetidenní workcamp v Orpiri a po měsíci a půl tady se už nezadržitelně přibližuje prvního září a začátek naší stáže.
Koda – vajny garadok
“Naše” a “my”, to je důležité zmínit hned na začátek. Na GLEN se totiž jezdí po dvojicích (v tandemech), takže v tom člověk není sám.
Naše Koda se nachází půlhodinky jízdy marshrutkou směrem na jih od Tbilisi. S mojí německou tandemkou Evou se vykulíme z marshrutky a už se vyptáváme, kde že je to komunitní výukové centrum. To bude naším budoucím pracovištěm příští tři měsíce.
Brzy nám dochází, že tohle není jen tak nějaká obyčejná gruzínská víska. V panelácích po ruské armádě nyní žije 2000 uprchlíků (IDP´s, vnitřní uprchlíci), kteří kvůli válce v roce 2008 museli opustit své domy a přestěhovat se z Jižní Osetie a Abcházie na různá místa v Gruzii - třeba do Kody, kde tak zdvojnásobili počet obyvatel.
Gio Maisuradze pracuje v komunitním výukovém centru jako lektor oprav a výroby obuvi. Poprvé ho z jeho domu v Tskhinvali vyhnali spolu s jeho ženou a ročním synem když mu bylo 24 let. To měl ještě na výběr, bojovat proti Gruzínům nebo z města odejít. Odešel do vesnice o kus dál a po dvaceti letech neklidného života provázeného každotýdenní střelbou přišlo bombardování jeho vesnice. Giorgi tak musel opustit trosky svého domu, své hospodářství, auto a to samozřejmě není všechno.
Koda je úžasná, ale nejsou tu lesy, hory, dostatek vody, v létě je tu nesnesitelné vedro, sucho a lidé zvyklí na vesnický život nyní žijí v panelácích. Já se prvně v Gruzii se setkávám se situací, kdy se lidem nelíbí tam, kde žijí.
Community Education Centre Koda
Náplň naší tříměsíční stáže je pomoci budovat udržitelný rozvoj komunitního výukového centra. To vzniklo v roce 2010 v rámci projektu DVV International a dalších. Jedním z cílů centra je vzdělávat lidi z celého Tetriskaro regionu a pomoci jim tak najít práci.
V centru je možno zdarma navštěvovat následující kurzy: počítače, instalatér, výroba a oprava obuvi, malíř pokojů, kadeřnice, šití, vyšívání, pletení, výroba nábytku a základy kancelářské práce. Dále do centra dochází dětský psycholog, jsou poskytovány konzultace týkající se začátků podnikání a také je možné si udělat řidičský průkaz. Kurzy angličtiny se platí.
Krom vzdělávání je úkolem centra podpora aktivního občanství, zapojení a integrace vnitřních uprchlíků.
Nebudeme tomu říkat “p”. Naše činnost v komunitním centru
Krom opravování tiskárny v kanceláři, IT srand a podpory každodenních aktivit centra toho máme na práci o hodně víc. Krátké rozkoukání a už organizujeme klub mladých v komunitním centru. Nejsme tady proto, abychom nahradili stávající pozice, takže se nebojíme nových nápadů. Ty vznikají za pochodu, často při sklence gruzínského koňaku doma či u pivka v jedinném baru v Kodě. Bárek je to krásný, dva slunečníky, pár židlí a pivko za dvanáct korun, akorát že zavírá mezi čtvrtou a osmou hodinou odpolední.
Během prvního měsíce jsme s děckama nafotili výstavu o životě IDP´s v Kodě, vzali je s sebou na clean-up action “Together we can make a difference - promoting the Spirit and Action of Volunteering in Georgia“. Pomohli jsme zorganizovat výlet youth clubu. Následně se zadařilo ve spolupráci s Green Movement Georgia uspořádat odpadko-sběrnou akci i u nás v Kodě za účasti kolem 70 dětí. První akce centra večer taky sklidila úspěch. Uspořádali jsme komunitní večer s diskuzí co je centrum pro místní obyvatele a jak by nám na dobrovolné úrovni mohli pomoci se zvelebením jeho okolí. Jako bonus jsme venku promítali film o vzdělávacích komunitních centrech v Gruzii a nakonec nechyběla ani slideshow z mých fotek z Tuštie, Indie a Kody.
S youth clubem podnikáme více aktivit a měníme zaběhlé nepořádky. Naší alternativní přátelé z Tbilisi pokračovali v jejich filmovém klubu v Kodě. Po prvním promítání jsme však převzali žezlo my. Přivezli totiž Beniniho film v italském znění s ruským simultánním překladem. To se sice cení, ale nám z dvaceti děcek rozumí rusky či italsky asi tak dvě. Diskuze taky nebyla, takže jsme si pomohli jinak. V současnosti se hrdě plácáme po rameni, díky vstřícnosti pracovníků Člověka v tísni máme v Kodě Jeden svět. Běží tu projekt „One World in Schools in Georgia“. My tedy v našem centru promítáme vypůjčené dokumenty o lidských právech v gruzínštině, takže nerozumíme jen my s EvouJ
Momentálně probíhá série workshopů zaměřených na divadlo forum. Mezi tím vším točíme dokument o našem komunitním centru a já fotografuju nejen kvůli reportingu. Chystáme velký “Adult Education Festival“, kde budu mít výstavu, děcka budou hrát divadlo forum, bude probíhat výstava všech výrobků z centra, workshopy, aktivity pro děti atd. Taky jsme připravili workshop zaměřený na propagaci dobrovolnictví, s kterým jsme uspěli v youth centru v Bolnici a čeká nás základní škola v Kodě.
Koda, pátý korpus, centrum pátého patra
Ano, i v Kodě je centrum. Je tvořeno minimalistickou křižovatkou, kolem které je koncentrováno asi 50% zdejších obchodů (tzn. tak asi šest). S Evou bydlíme v pátém patře za krásných 200 lari za měsíc včetně služeb (čerstvé mléko, česnek, cibule, elektrika, rajčata, voda, petržel atd.).
Vodu tedy máme! Teče čtyřikrát denně kolem hodiny až dvou. Nicméně v prvním patře jsou na tom o dost lépe. Už jsme zvyklí, přesto se Eva sem tam neovládne. V okamžiku, kdy zjistí. že teče voda, se vrhá do sprchy a plní všechny naše škopky a kyblíky vodou do zásoby.
Cesta do našeho centra trvá asi 2minuty, takže výstup do pátého patra s pěti tibeťany každé ráno je hlavním zdrojem pohybu. Šplhání po schodech má své kouzlo nejen díky nepřítomnosti žárovek na chodbách, ale především díky různým výškám schodů, ty člověka drží v přítomném okamžiku po celou dobu chůze.
Výstup je složitější v případě, že se člověk nechá ulovit někým z místních, kteří neustále někde popíjejí. Někdy se stane, že se člověk opije v krámě a ještě dostane nákup zadarmo. Jíme naprosto zdravě. Všechno domácí, od rajčat přes brambory po mlíčko od krávy naší sousedky. Nepijeme zdaleka jen na zdraví, následujeme kulturu přípitků (tostů) a už jsou z nás úplní filozofové, lepšíme se po každé sklence. Sice se gruzínsky neumím ani podepsat, ale tostů už jsem nasbíral pěknou řádku.
Děkuji za pozornost, tohle byl krátký pohled do života dobrovolníka, který si krom práce a dělání vlastního vína v koupelně sem tam udělá čas naťukat pár písmenek. Většinu těchto písmenek je možné spatřit na blogu romanito-on-the-road.blogspot.com Pro obrázkuchtivé jedince mám taky dobrou zprávu, fotografie je možné shlédnout na webu www.indarokle.com Loučím se plným výčtem anglické slovní zásoby mrňat z našeho paneláku: “ Hallo, goodbye!“
Slovníček:
Dobrý den – gamardžobat
Jsem z ČR – me var Čechety dan
Prosím jedno pivo – tušejcleba erti ludi
Do dna – bolonde
Krásná slečna - lamazia gogo
Nashledanou – nachvamdis
GMT – Georgian Maybe Time
Roman Bartoň, 18.10.2011, Koda
