sobota 12. listopadu 2016

Koncertní a klubové dojmy: Skyline ve Zkušebně ve Vroutku

Vyrážím sám, už tady mám dejavu hezkých pár let nazad. Dlouho jsem neřídil na akci takhle singl. Jsem vyspalý po siestě, vykoupaný, najedený, v celkem dobré kondici, ve slušném oblečení a vzhled také ujde. To vcelku znamená, že holky lovit nepůjde. Na tomto poli člověk uspěje jen když smrdí, má třídenní kocovinu, politý kalhoty od piva, ponožky by mohl opřít o stěnu a opět to rozjíždí. Takže dneska nic.

V KD na křižovatce vylepuju plakát na valečský funky jam koncert, sázím vstup a zrekonstrovaný bárek je dost plný. Znám asi pět lidí, což je vlastně moc fajn. Opět návrat někam zpět, poslední dobou jak děláme svoje akce člověk zná skoro všechny. A pořád je co řešit. Tady ne, tady si příjdu jak tajnej agent. Šatna je v původním komoušsko-stylovém sále a já vyhrávám číslo 69, dávám deset korun dýško. Jsem dost pozorující, vedu hovory a po kouzelném dráčku přichází desátá, kdy už konečně začnou hrát. Vstupuju do druhé části klubu, nádherně zrekonstrovaný prostor s pódiem. Všechno vymazlený, dlaždice jak na španělskym venkově, kamenné stěny, nahoře staré trámy, parádní osvětlení, dobrej zvuk. Mám z toho Vánoce, takhle nádhernej klub 11km od Valče. Hlava valí nápady co všechno by se tady dalo podniknout. Lámu jedno vynikajicí za studena chmelené nealko Bakalář za druhým. Koncert mi sedl jak prdel na hrnec. Zase obr dejavuu, na Jacoba jsme křepčili asi tak před 15ti lety. A Skyline je pro mě koncertní sen. Jejich posun s novým albem a takovejhle nářez jen tak nezapomenu. V půl jedný jsem v posteli a říkám si, že by se to nemělo opakovat. 26.11. dorazí Pixie a Suki, to by si zasloužilo pořádnej nášup až do konce. Klobout dolů před Vrouteckými, Rock For Churchill skupinou a tímhle celým. Další část skládanky je hotová, klub za rohem. Po týhle akci jsem pochopil i něco z geografie. Prostě, Podbořany jsou periferie Vroutku a Valče:-)


Romanito, 12.11.2016

linkz:

čtvrtek 31. března 2016

ZCESTOVALEC 2016: tisková zpráva

V zámeckém areálu ve Valči na Karlovarsku o víkendu od 22. do 24. dubna 2016 proběhne druhý ročník tentokrát již tradičního festivalu ZCESTOVALEC. 

Během víkendu proběhne několik cestovatelských přednášek, návštěvníci budou moci shlédnout výstavy rozličných druhů či filmová promítání. Nebude chybět výborná kuchyně, bar a večerní volno-hudební program. Jako v loňském roce lze cestovatele ocenit příspěvkem do klobouku. Za jídlo a pití si návštěvníci určují cenu také sami. 

Rozjezd festivalu zajistí valečská páteční klasika. Hovorna s tématem "Cestuj s autem, s batohem i s medvědem" v kavárně Prádelna a promítání filmů v sále hospodářské budovy.

V sobotu přijdou na řadu promítání s vyprávěním cestovatelů. Od 13:00 do 20:30 se můžeme se těšit na čtyři prezentace. Na cestu stopem do Mongolska, dobrovolnickou práci v uprchlických táborech, na život a cestu v autě na Novém Zélandu. Nejen motorkáře potěší cesta daleko za Bajkal na starých motocyklech Jawa. Přednášky proběhnou v sále hospodářské budovy. Program doplní několik výstav. Cestujeme virtuální realitou od Jaroslava Hampla, Home Is Where You Park it a další. Večer volná zábava spojená s hudební improvizací zatím neznámého tvaru. 

V neděli 24.4. se půjde na vycházku. Zhruba 10km po Krajinné památkové zóně Valečsko. 
 Začátek v příjemných 11:00 před IC  Prádelnou, délka 3 - 5 h. 

Během celé akce plánujeme velmi dobrou náladu, prostor pro dotazy a sdílení zkušeností a možnost nakouknout do světa skrze dojmy přednášejících. 

Akci podpořili: OÚ Valeč, Státní zámek Valeč, Karlovarský Kraj Tranquillite o.s., Valečská pálenice a další. 

MÍSTO:
Magická  barokní vesnice VALEČ v Čechách. 110km Praha, 40km Karlovy Vary.  Nejbližší vlak Libkovice (5,5km). Autobusem to jde do Valče či do  Lubence (9km) nebo do Podbořan (18km). 

PROSTOR:
Státní zámek Valeč: Sál hospodářské budovy / Infocentrum a kavárna Prádelna a okolí

UBYTOVÁNÍ
Po domluvě v domech za různých podmínek v různých podmínkách. Stanování zdarma na louce. 

VSTUPNÉ
Do klobouku přednášejícím a bar s kuchyní funguje unikátně - ceny si určujete sami. 

PODPORA A SPONZOŘI (děkujeme velice!!!)
Karlovarský kraj ( www.kr-karlovarsky.cz a www.zivykraj.cz), OÚ Valeč, Tranquillite, o.s., Valečská Pálenice a další.





PROGRAM


PÁTEK 22.4.2016

18:00 - Cestovatelská hovorna a projekce filmů od
Info-Kafé Prádelna a sál hospodářské budovy na zámku. 


SOBOTA 23.4.2016

13:00 - zahájení sobotní části festivalu
Po celou dobu festivalu budou nainstalovány výstavy fotografií.

Sobota:
13:30 - 14:30 / AUTEM PO ZÉLANDU / Heinzz
Na  Nový Zéland jsme jeli s jednoduchým plánem - co nejdříve koupit   obytnou dodávku a spoléhat na to že vše ostatní se vyřeší za běhu.   Nakonec jsme za 11 měsíců najeli 6000km po krásách obou hlavních  Zélandských ostrovů a vyzkoušeli si na vlastní kůži radost i strasti   soudobého nomádství. Nejenom za volantem ale živ je člověk, takže se   naším novým koníčkem stal trekking a přinesl nám spoustu nádherných   zážitků i ty největší krize našich životů. Dozvíte  se jaké to je  starat se v zemi s hustotou osidleni 14 obyvatel na km2 o  auto/domov z  roku 1982, žít za minimální náklady a každým dnem  vstřebávat nové a nové  tváře této úžasné země a jejich obyvatel, jaké  to je sledovat pád  laviny při koupeli v přirodním hot poolu, trávit  silvestr ve stanu s  výhledem na ledovec nebo zažít opravdovou sílu  přirody a izolace když  věci nejdou úplně podle plánu.

15:00 - 16:30 / EXPEDICE JEDEME-DALEKO.CZ ANEB 11 000 km na dvou Jawách / Vojta 
"Jak  se  říká, i cesta může být cíl. Naším cílem bylo poznání. V průběhu  našich cest jsme poznávali cizí kraje a kultury. Zároveň jsme v nových  místech poznávali stopy našich krajanů, které jsme chtěli přinášet zpět  domů a podělit se o ně. Připomněli jsme si tak, znovu objevili a nalezli  nové skutečnosti o československých stopách v dalekých krajích." O  poznatky z cesty Praha -> Moskva -> Bajkal -> Astana -> Aral  -> Kyjev -> domů trvající 2 měsíce se podělí 1/2 posádky Vojta.
16:30 - 17:30 pauza
17:30 - 18:30 / EVROPSKÉ UPRCHLICKÉ TÁBORY / Lukáš Stříteský
Vyprávění  o pobytu v upchlickém táboře Džungle ve Francouzském Calais, o   Kurdském uprchlickém táboře v Dunkirku, o zaplombování žiletkového   plotu v Maďarském Röszke, noční službě na Vídeňském Hauptbahnhof,   prolamování policejních kordonů a humanitárním zásahu na   Srbsko-Chorvatské hranici. Reportáže z cest po ohniscích uprchlické   krize v Evropě si můžete dopředu přečíst na http://blisty.cz/authors/3462-lukas-stritesky

19:00 - 20:30 / Stopem do Mongolska / Štěpán Klempíř - Stopem Kolem Světa
Ural,nekonečná   Sibiř, magický Bajkal,  pustá poušť Gobi nebo nehostinná Altaj jsou  jen  některá z míst, která  jsem na 23000 km dlouhé cestě za svobodou   Mongolských stepí musel se  svým pejskem  prostopovat a teď přišla   chvíle podělit se s vámi o  energii,kterou jsem cestou načerpal nejen  na  šamanském rituálu.

Večer: World Music Jam Session

Neděle 24.4.2016
Pro  přicestovalce i místní nabídka procházky, zhruba 10 km dlouhé,  vycházkovým tempem po stopách našich předchůdců po Krajinné památkové  zóně Valečsko. Co jsou zač a kde v zámeckém parku původně strašily  kamenné příšery uložené vedle IC Prádelny? Kam chodila zámecká smetánka  na romantické vycházky s výhledem...na kopec za panem zahradníkem? A kde  je možné si chytit pstruha z potoka Goldbach (Zlatý potok) pramenícího v  Doupovských horách? Tato místa, stejně jako magické hradiště Orlík s  výhledem na zapadající slunce nad zámkem, obejdeme a poznáme skrze  participativní kulturní komentáře. Začátek v příjemných 11:00 před IC  Prádelnou, délka 3 - 5 h. 

(V případě nepřízně počasí se ruší výlet a vytváří se prostor pro sdílení/film/worokshop v Enviroučebně).

Organizuje skupina kolem Pošty Pro Nás. Kontakt: Roman Bartoň, 775 083 575, indarokle@gmail.com 

FACEBOOK: https://www.facebook.com/zcestovalec/
https://www.facebook.com/events/938231792964765/
Znělka 2016: https://vimeo.com/163465397


čtvrtek 2. dubna 2015

ZCESTOVALEC 2015: festival cestovatelských prezentací a setkání dobrodruhů ve Valči, tisková zpráva.

Do Valče na Karlovarsku přijede svět! O víkendu od 17. do 19.4.2015 proběhne ZCESTOVALEC, první ročník festivalu cestovatelských prezentací a setkání dobrodruhů ve Valči.

V pátek navečer se návštěvníci mohou těšit na valečskou klasiku. Hovornu s tématem "Lepší cestovat s nadějí než dorazit aneb i cesta může být cíl." Následovat bude vernisáž výstavy Soul Reflection a volná zábava, vše v útulné kavárně Prádelna.

V sobotu v jednu hodinu odpoledne zahájíme prezentace v magické budově letohrádku v zámeckém parku. Hned v té první se dozvíme, jaké je to dojet z Ostravy až do Baltského moře na kánoi vyřezané z jednoho kusu modřínu či jak probíhala cesta z Olomouce do Černého moře. Z jiného soudku bude vyprávění o téměř roce stráveném jako dobrovolník na Islandu. 18 tisíc km stopem do Ǐránu s pejskem poodhalí odpověď na otázku, zda se v poušti dá stopnout auto nebo spíše velbloud. Život na Sicílii může začít vcelku nevinně, jen tak si tam zajet na dovolenou. Kolik let nakonec trvala a co znamená domeCzech zjistíme v přeposedním vyprávění. Sobotní program uzavře dvojka Nomad Road Cinema Project a pětiměsíční cesta na cyklo-rykše z Pákistánu do Indie, při které kluci promítali filmy chudým lidem ve slamech.

V neděli 19.4. se účastníme projektu "Ukliďme Česko"
Ukliďme Valeč!!! Ač náměstíčko máme ve Valči vypucované, za značkou konce obce se vyskytují nepěkné hromady. Tato nákaza začala se rozšiřovat různě po okolí a je třeba ji utnout tipec. V 10 hodin se sejdeme na návsi u autobusové zastávky, vybaveni obecními pytli na odpad, s traktorem v záloze, vyrazíme do všech světových stran naplnit své objevitelské touhy, nalézt a zlikvidovat doupata černých skládek a vyčistit škarpy podél cest. Zn.: dobré boty a pracovní rukavice přibalit do baťůžku.
Během celé akce plánujeme velmi dobrou náladu, prostor pro dotazy a sdílení zkušeností a možnost nakouknout do světa skrze dojmy přednášejících. Uvaříme nějaké dobroty a to vše za dobrovolné vstupné. Díky dobrovolníkům a našim podporovatelům, mezi ty patří: OÚ Valeč, Zámek Valeč, Biostatek, AREA viva, Tranquillite​, Kozí dobroty od Peroutků a Valečská pálenice. 

MÍSTO:
Magická barokní vesnice VALEČ v Čechách. 110km Praha, 40km Karlovy Vary. Nejbližší vlak Libkovice (5,5km). Autobusem to jde do Valče či do Lubence (9km) nebo do Podbořan (18km).

PROSTOR:
Letohrádek v zámeckém parku. 200metrů od zámku. http://www.zamek-valec.cz/zamecky-park/letohradek/

UBYTOVÁNÍ
Stanování zdarma co by kamenem dohodil z letohrádku.

VSTUP 
Dobrovolný.

PROGRAM
Pátek 17. dubna
 
18:00 - 20:00 CESTOVATELSKÁ HOVORNA
Speciální vydání valečského hovorného pátku v nekuřácké kavárně Prádelna. Téma: Lepší cestovat s nadějí než dorazit aneb i cesta může být cíl. Následuje vernisáž výstavy Soul Reflection  a volná zábava


Sobota 18. dubna


13:00 - zahájení sobotní části festivalu

13:15 - Na vyřezaných stromech po Evropě

Dojmy z cest: Odra na vyřezaném stromě. Z Ostravy do Baltu na kánoi vyřezané z jednoho kusu modřínu. Dunaj na plachetnicokánoi, 10 týdenní výlet z Olomouce do Černého moře.

14:30 -
SEN ZE KTERÝHO SE NECHCEŠ PROBUDIT  
http://endriju.rajce.idnes.cz/

Prezentace o 10 měsících života v rámci Evropské dobrovolné služby na Islandu, v kraji ohně a ledu, na ostrově s nejvyšší koncentrací sopek na světě, o životě v nejseverněji položeném hlavním městě na světě a mnohé další.


Polární záře, sopky, horké prameny a mezinárodní spirit. Aneb jak Enjdriju potkal lidi 55 národností.

15:45 - Stopem do Íránu
https://www.facebook.com/stopem.kolem.sveta

Dobrodružné vyprávění s fotkami o cestě do daleké Persie. Jak se žije na středním východě a co všechno vás může potkat při cestování po zemích s více než 4000 let starou kulturou? Příběhy o stopování v zemích, ve kterých nemají pro autostop ani výraz ve slovníku. Dá se vůbec v poušti stopnout auto? Nebo spíš velbloud? Přibližně 18 000 km, které jsme hrdě a poctivě zdolali pouze autostopem, jenom s batohem, spacákem, pejskem, stanem vlastní výroby a nášupem pozitivní

17:45 - Naše Sicílie_aneb když se prázdniny zvrhnou
https://www.facebook.com/domeCZech


Povídání o dlouhodobém pobytu na úžasném středomořském ostrově. Na Sicílii, vlastně jen pár hodin cesty od Česka, je hodně věcí jinak než jsme zvyklí. Proč tam pobýt a proč tam nezůstat?

19:00 - Nomad Road Cinema Project
http://roadcinema.com/


Dva kluci šlapou na kole a cyklo-rykše Pákistánem a Indií. Naložen projektor, generátor a vše potřebné k promítání filmů kdekoli. Zážitky z pětiměsíčního dobrodružství zpracovány do filmu. 



Neděle 19.4. - sraz v 10:00 na náměstí u autobusové zastávky


Ukliďme Česko. Procházka s pytli na odpadky, sběr, zkrášlování odpadky zasypané krajiny.

Organizuje tlupa Blahodům. Kontakt: Roman Bartoň, 775083575, indarokle@gmail.com
Facebook: https://www.facebook.com/zcestovalec/
Znělka 2015: https://vimeo.com/125977576

neděle 22. září 2013

Masturbační okénko a úrodná španělská zem

Nebojte, bude to politicky nekorektní jako skoro vždy. Příběh je o úchvatné organizaci, kde jsem byl a pomáhal ve svém volném čase během mé Evropské Dobrovolné Služby. O tabu, o tom, o čem se nemluví a nechceš to slyšet, nebo? A taky o situaci, kdy Roman fakt neví co.

Ano, jde mít jako hlavní pracovní náplň dobrovolník a jako vedlejší taky. Proč? Jednoho slunného dne si nás děcka s Integra-T pozvala do svého pořadu v rádiu na malý rozhovor. Tato organizace podporuje lidi s mentálním po.stižením v Elche a okolí. Krom jiného provozuje denní stacionář, kam v pracovní dny dochází asi dvacet lidiček ve věku od patnácti do třiceti. 



A tak jdeme do rádia. Připravené dotazy srší, a někdy ne. Úrovně postižení jsou různé, někomu není rozumět vůbec, jiní jsou hotoví řečníci, zvuky lítají vzduchem a my odpovídáme. Odkud jsi? Jak se ti líbí v Elche? Máš rád Španělsko? Co budeš dělat o Vánocích. První píseň tuším holčina chtěla věnovat dobrovolníkům, místo toho zaznělo "a los italianos".. Italům, protože tam byli dva ze čtyřech:-) A pak to přišlo. Chceš ve Španělsku zůstat na pořád? Odpovídám že kdybych našel nějakou pěknou slečnu, tak klidně. Do toho už se hlásí tři holčiny, že nemají přítele, jsem červenej až na prdeli, všichni záchvat smíchu. To už nemá cenu říkat že už nějakou mám, pozdě:-) 

A do toho Angel. Ve třinácti se vysekal na motorce, tak nějak chodí, jeho mluvení jsou spíš takový dechy ven, ruce pokřivený. Ukazuje si prostředníčkem a ukazováčkem do svých očí. Ptám se, co tím myslí. A oni že prý mě sleduje, že holky jsou jeho, pak jsme mu dali přezdívku Casanova. A mají mě, navždy! Komu je věnovaná druhá píseň? Cizincům :-) Nechceš někdy přijít k nám do asociace? Jasně, vezmu žonglovací... a do toho řev, aplaus a takhle to všechno začalo. 

Od té doby jsem dvakrát v týdnu po "práci" docházel do Integra-T. Fotil jako ďábel, pomáhal s matikou, keramikou, s čím bylo třeba. Časem jsem začal mít svoje dopoledne s třemi kluky sám, starali jsme se o zahradu. Hrabání, údržba, ale také jsme založili první záhon se zeleninou. Tady prosím vykopej malou díru na 10cm vysoký květináč. Na chvíli se otočím a je tam půlmetrová propast, hih. Byl jsem pro ně největší profi zahradník a vy všichni byli super team. Experimentální organická zahrada, saláty, rajčátka, lilky, ...

Před prázdninovou zavíračkou jsme jeli na dvoudenní výlet. Ten byl téma už dva měsíce dopředu, fakt projekt. Strašně jsme se těšili. Jel i klučina co mu chybí nějakej chromozom a okamžitě se chová podle toho co mu zrovna proletí hlavou, bez brzdy. A to klidně může být dramatická scéna z jeho oblíbené telenovely, prostě to nefiltruje. Přehrává to rovnou a .. no s tímhle klučinou to nebylo jednoduchý. Takže pokoj spolu a taky s Josem. A ten zase jak na speedu, bez zastavení, děcko, maximální energie, lítá, když v bazénu tak tam bude od začátku do konce, prostě zvíře! A pořád všechny objímá. Řek bych že jsem od něj během toho víkendu dostal asi třicet pus, ostatní dalších 250... 

Jdeme si dát siestu (dvacet po obědě) a on se převlíká do pyžama, já si čtu Chválu pomalosti a on tam nahej poskakuje a dělá kraviny. Tak mu říkám, ať si vezme to pyžamo a jde si odpočinout. To za chvíli udělá, lehne si na záda na postel, vytáhne péro a začne si ho honit. A teď stop, představte si sebe tam s knihou, vžijte se trochu, určitě to stojí za to! :-) Chachááá, teď se směju:-)

Tak já tam sem, představuju si sebe jak tam jsem, ale já tam jsem a hlavně si představuju, co asi tak dělat. Jasně, ty prase, co děláš, nech toho a tak. 
A nebo ne. Tak čtu dál, hledím si svýho a jeho nechám dělat jeho práci. 

A je to. Pak jsem o tom mluvil s vy.chovatelem z asociace. Byla za ním Joseho máma s žádostí o pomoc. Klučina byl na záchodě a evidentně si dělal dobře. Tak ona to slyší, chudinka, poprvé jí dochází, že její dvacetiletá ratolest to dělá  taky. A říká mu ať otevře. A on že nemůže. A ona co tam dělá. A on že jí to nemůže říct, ale že to něco strašně moc důležitýho!

No a takhle to je. A jak to má být? Rodiče těhle dětí byly strašně v pohodě, přesto je téma sexuality dost tabu. Asociace se snaží o osvětu, přesto je to složité. A přírodní výběr, ten by je teoreticky nenechal přežít, ne? My ale jo. Ale rozmnožovat radši ne, radši nic, nebo jen masturbace, nebo sex? Tak tohle píšu jak pro srandu tak pro zamyšlení. 

Video z výletu (7min): Integra-T en el Camino, Moraira 2013

Díky za pozornost přátelé. 
Romanito, 22.9.2013, Padařovice


pátek 19. dubna 2013

Santiago de Compostela: Návrat Poutníka

Je to asi 2400 dní co jsem poprvé navštívil poutní Santiago. Tenkrát jako mladý zmoklý stopař, který do zelené Galicie dorazil v rámci okružní jízdy po Pyrenejském poloostrově. Celá cesta tenkrát dostala pojmenovaní Camino de Ramon (po vzoru Stavojakubské cesty, Camino de Santiago). V té době kamenné jsem téměř nechodil bos a neměl tušení, ze jednou vše bude On The Road, Na Cestě, En El Camino, ... 



Od dovedností k duším
Jako dobrovolník se mám dobře, jak tu s oblibou říkám, nebudu si stěžovat na svůj život, ne? V polovině projektu všichni účastníci ráje jménem Evropská Dobrovolná Služba absolvují takzvaný evaluační seminář. Tam člověk dostane možnost naučit se zhodnocovat svoje působení projektu a svůj život už v rámci procesu. Toť věc úžasná, když něco hodnotíme po skončení,  tak často už nemáme možnost nápravy. Zkuste si takhle evaluovat život na smrtelné postýlce. To už toho moc nezměníme, maximálně si tak můžeme povzdychnout nad nadmírou práce, ztracených přátelích a nedostatkem sexu.

Krom vzdělávání dostáváme možnost seznámit se s 110 dobrovolníky, kteří jsou rozptýleni po všech 17 španělských autonomních společenstvích.   A jelikož v Galicii mají sympatické dobrovolnice (ať už jsou z Ruska, Arménie či Sardinie) tak jsem se rozhodl uskutečnit další magickou cestu. Pomohl mi k tomu Ryanair, tech dvakrát tisíc km jsem pořídil za 50euro...

Kameny, zeleň a duha kolem stínu letadla
Před odletem si pospím krasné 4 hodinky, usnu těsně po vzletu a probouzím před přistáním. Sedím na levé straně u okénka, slunce vychází napravo. Načechrané mraky barví sluníčko do oranžova.V tom se na mracích objevil stín našeho letadla, v závislosti na poloze mraku se zmenšuje a zase zvětšuje, aby toho nebylo málo, tak je ohraničen kruhovou duhou a já vím, ze se zase budou dít věci!

Celý den trávím procházkou, čtením, focením a spojováním se s Santiagem, tohle místo má duši a neprší, což je věc nevídaná! Galicie klimatem připomíná Amsterdam či Irsko, chčije a chčije.. Odpoledne se po siestě v parku dokulím do dobrovolnického bytu, kde mě hostí Anna z Arménie. Ještě před vyfasováním pokoje vidím tu knihu!

Los Voluntarios en el Camino
V roce 2010 se 29 dobrovolníků z 18 zemi účastnilo speciálního vydání Evropské Dobrovolné Služby.  Své projekty začali Cestou Svatého Jakuba, putovali 150 km. Následných pět měsíců pracovali v algergues (ubytovny pro poutníky) v galicijských vesničkách. Jejich úchvatné zkusenosti si zrovna čtu v knížce, kterou vydali. Kazdy z nich napsal jeden článek, zkušenost, dojem, například jaké je to každý den potkávat stovky poutníků ze všech koutů naší planety. Takže tahle kniha mě tu provází, dočetl jsem ji při západu slunce sedíc před katedrálou v Santiagu. Taky prozradím, že díky publikování tohodle článku si mé přítomnosti v Galícii všimla mezinárodní uzbečka Cristina, která loni pracovala v Tosse s Milouškem, takže jsem s ní tady solidně zakalil. Krom toho všeho tu mají likér z kafe který se tu kalí z dvojdecky s ledem, lze tu stopovat s Ruskou a po čtyřech dnech mít pocit, že jsem tu nejspíš strávil o dost větší kousek života než těch pár desítek hodin..

Barbara, dobrovolnice z Polska píše v knize LOS VOLUNTARIOS EN EN CAMINO o druzích poutníků:

1. Poutník wybírawy a prudérní
Stěžuje si na vše. Už na recepci vyjmenuje seznam věcí, o které bych se měla starat a jakým způsobem by mě měli kontrolovat.

2. Poutník vděčný
Na každém kroku nám děkuje za vše co děláme. Za pomoc, rady a vůbec, za to, že tu jsme.  

3. Poutník ochranář
Stará se o všechny jako o svoje dcery. Jako ta Italka co hned běžela do lékárny koupit léky pro klučinu, co měl problémy s žaludkem. Nám koupila sušenky. Po našem poděkování se rozjaří, líbá všechny kolem, tváře, ruce, všechny objímá a dá mi pocit, jako bych opravdu byla její dcera. 

4. Poutník nemocný
Dojde nemocný. S problémy s žaludkem, protože pije z pramenů na které není zvyklý. Bolí ho nohy, kolena, ramena, záda či má puchýře. Trochu si stěžuje, hledá kousek útěchy a dobré rady. 

5. Poutník přehánějící
Dorazí a hned se ptá zda děláme masáže noh. Když zjistí že ne, tak se hned ptá kde se dají dostat zadarmo. Myslí si, že má právo na všechno jen z toho titulu že je poutník. 

6. Poutník obyčejný
Unavený, ale nestěžuje si. Je rád, že má postel za 5 euro. Je vděčný za teplou sprchu. Vypráví nám jaká byla cesta a je spokojený.

7. Poutník moderní
Putuje s GPS navigací, malým notebookem a stanem. Když nenajde nikoho s kým by si mohl povidat, tak se nikdy nezačne nudit, vždy se totiž cítí jako doma.

8. Poutník nervózní
Křičí na všechny strany. Jednoho dne čekalo na otevření albergue hodně poutníků, víc než stovka. Výsledkem celého rituálu křičení bylo rozdání lístků s pořadovým číslem jako u doktora. Tenhle den v práci byl pro nás hodně stresující. 

9. Poutník randící
Užívá si cesty bez zábran. Jeden z nich objevil láhev, kterou si v albergue zapomněla jedna poutnice. S láhví ji nechal růži a vzkaz: Rád bych si s tebou povídal, šel, poutničil a tancoval, krom toho bych s tebou rád "dělal lásku", nikdy na tebe nezapomenu. 

10. Poutník vděčný, milý a šťastný
Pořád se směje, dělá vtípky, chce si povídat o cestě, o životě, dělá si srandu a žije vesele. Naštěstí taková je většina poutníků a proto většinu dní pracuju s nadšením. 

Kampak asi patříš ty, poutnice či poutníku?

S láskou, inspirací a nekonečnou energií. 

Romanito, 19.4.2013, Santiago De Compostela, Galicia. 
Fotky: FB


sobota 23. února 2013

ElCheco v Elche: Týden dobrovolníka!

Tentokrát se ponoříme do denních aktivit, myšlenek, činů, filosofie, žen a pocitů dobrovolníka evropské dobrovolné služby. Exkurz zahájíme vysvětlením proč ElCheco? Protože jsem tak nějak Checo (Čech) a žiju v Elche. Jedem, vamos!

Dám si dvacet, nedám si pivo ani maso, mobil usnul a spí
Siesta, dát si svejch dvacet po obědě či trochu víc jako součást kultury, to mě těší a moc rád jsem si na to zvyknul. Rád o to víc, protože někdy zaplouvám do postýlky ve čtyři ráno a budík na sedmičku zvoní neúprosně. Pokud mu teda nedojde baterie, jako tohle úterý. Budím se, venku světlo, už to je mi trošku podezřelé. Jdu tedy klidně zavolat Manolovi, že dorazím busem lehce pozdě..

Volám z pevné linky, jelikož máme se spolubydlou Philippem nový experiment, už dva týdny necháváme mobily spát. A jde to, najednou dohody víc platí, jsme online a když si myslíme, že si potřebujeme zavolat, tak to jistí pevná linka. Člověk jde na sraz a ani já ani ona to nemůže zrušit či posunout, to je pocit!

Příjíždím akorát na svačinu, v našem baru se jednou barman zeptal Alberta co děláme když je venku déšť. Ten na to že ho necháme spadnout. Pívečko si nedám, jelikož se jednoho milého dne stočila diskuze na "čtyřiceti denní předveliokonoční půst" z ortodoxní křesťanské tradice. A naše dobrovolnice do toho šly, jedna maso, druhá sladké a třetí colu. A já na to že číslo jedna je pivo a nejdřív že ne a pak najednou že jo a tak teď držím 44 dní bez piva. A zatím se držím, 13 dní..

Manos a la obra - ruce do práce. S naší hvězdnou speciálně postiženou skupinou se vrháme na údržbu zeleně. Beze strachu ořezáváme keříky, palmy, hrabeme listí a všechno to házíme na kamion a vozíme kozám na farmu. Vedeme hovory. Třeba o mase, že prej to ze supermarketu se dává dětem jen když jsou nemocné, protože to v sobě má tolik antibiotik, že je vyléčí co by dup.

Rostlinky, pletení z palem, víno, ženy a kino
Středa, snídám pomeranče (teď je sezóna, 3kila za euro). Skáču na svoji koloběžku 
a jednosměrnými ulicemi bez respektu jakým směrem se má jezdit mažu do zahradnictví. 
S další speciální skupinou připravujeme sadbu kytiček, sázíme, čistíme, ořezáváme, obklopeni stovkami palem, tisícemi květin a stromů, k tomu neuvěřitelných dvacet stupňů, tomu říkám zima..  A do tohu tady skoro pořád svítí SLUNÍČKO! 

Po siestě do Museo de Palmeral, chodím se učit plést z palmového listí. Už umím všechny malé kraviny, pletení ze šesti, čtyřech listů, ohnout to, udělat kytku, kravatu, takže se blížím z načnutí své první velké "palma blanca". Roztáčím kola koloběžky, stavuju se v zelinářství u mé oblíbené paní. Budeme vařit zeleninu, ostatně jako vždy. Momentálně jím maso maximálně jednou týdně s obrovským požitkem. Buduju přístup, že jíst ho víckrát je neetické a naprosto nezdravé. Jelikož nemám souseda co dělá zabijačky, tak se musím spoléhat na obchody. A maso plné pesticidů, antibiotik 
z týraných zvířat prostě nežeru, natož abych si ho koupil, téhle hry se už neúčastním, a že mi to trvalo, 28 roků.. Po cestě beru bagetu od Richarda a Marcely a už jsem doma, zaparkovat koloběžku, pustit hudbu a jedem dál!

Večer na rande s novým objevem, jak jinak než na vínečko a trochu kino kultury, středy jsou lehce alternativní, zdarma pro studenty a pro zbytek za euro a půl. Na sklenku do báru plného milých lidí, co vás jen tak pozdraví, prohodí pár slov a ujistí vás, že jste na správném místě, a zase do čtyřech:-)

Rákosí, pohádkové biokonstrukce a policejní mrdky
Mám napracováno, takže jedem na statek pomoci budovat strop z rákosí na jednu eko farmičku kousek od Elche. Po cestě opět zasahuje guardia civil, militántní fašistické těleso buzerující lidi ve Španělsku. Z auta, ruce na kapotu, všechno z kapes ven, zacházení jak s kusem hadru, postav se sem, tam. A pak mi řekli, ať jdu k dodávce. Přijdu a oni že kus zpět. "Kus zpět znamená co, 50cm, nebo metr, řekněte mi a ukažte mi přesně, kam se mám postavit", couvajíc dva metry dozadu. Přiběh ke mě jeden z nich, řvajíc mi do obličeje z deseti cm jestli chci aby mi jednu vrazil, jestli chci aby nosil obleční jako já atd. A tak na něj koukám, jeho šéf ho zastavuje a výsledek? "Neuposlechnutí příkazů agentů, neúčast na trestním řízení, Používání vět jako: "Nepostavím se tam kam mi říkáš". Uvidíme co mi ty hajzlové pošlou. V každém případě je tenhle systém smrdutý a máme co si zasloužíme, je to vina jen nás že se necháme řídit tímhle způsobem.

Čtvrtek a víkend trávím na farmě. Děláme strop jídelny. Oprašujeme staré techniky budování z rákosí a do toho děláme tři neuvěřitelné kopule. To všechno společně s chlapíkem, co je "palmerero" a staví baráky z palem a přírodních materiálů, takovej místní   Mike Raynolds (Garbage Warrior). Práci otevíráme vždy v kruhu držíc se za ruce, meditací, spojením energií a nějakou menší hrou. Workshop neplatíme. Učíme se jeden od druhého a lidičky z farmy nám vaří + lidi co nepřijeli na celé dva týdny většinou něco dovezou, fungujeme jako rodina. Tohle je jedna z cest jak od sebe naučit, sdílet, tvořit, smát se a na konec mít strop na kterej všichni zírají s obdivem. A strop není jen strop, celý proces má v sobě kopec energie.. 

Stěžuješ si na to co děláš?
Pátky pobyty v práci jsou klidné, někdy o trochu víc, především po návštěvě Jam Session v oblíbené čajovně teteria La Cuna, po těch třech hodinách spánku..  Odpoledne se někdy vyvede aktivita, třeba jedeme podpořit akci "centrum mládeže na ulici". Flowersticky s sebou, tuším že si je vyzkoušelo tak čtyřicet děcek. Člověk dorazí domů večer, jde vařit, aby bylo co vzít na statek v sobotu. Vínečko, klidné vaření a hle, v kuchyni se objeví francouzská spolubydla. Ohřejvá si ty svoje těstoviny, trochu kecáme, stěžuje si že je dva týdny zavřená v pokoji,  protože má problémy se zádama, nemůže chodit do práce atd a že už to ve svém pokoji nemůže vystát a že se těší až jí navštíví přítel. Pípne jí mikrovlnka, vezme si talíř a jde se najíst do pokoje. Já jsem sám v kuchyni, tak čumím a tak si přemýšlím, jak si ten náš svět umíme parádně vytvořit, v každým případě zítra si bude parta biokonstruktorů mlaskat nad lečem vařeným s láskou a francouzska si dál myslí že je alergická na ovoce a žere těstoviny sama v pokoji, kterej jak zrovna řekla, má tak ráda.. 

Rádio, psí restaurace, dobrovolník na druhou, organické zahrady
V pondělí ráno přichází náš program v rádiu: Café con Elche (Kafe s Elche, krásně se nám to rýmuje, kafe s mlíkem se tu řekne café con leche). Tvoříme to my, parta devíti dobrovolníků. Máme hodinu týdně jedno hlavní téma, třeba jídlo a pak srandy kolem, novinky, horoskop atd.  Minule jsem měl dva příspěvky. Úžasný koncept Slow Food (www.slowfood.cz). A v mé sekci informace ohledně první psí restaurace u nás - DogHeaven - Láska prochází žaludkem (www.dogheaven.cz). No bavíme se tady:-) Našel jsem tu organizaci co pracuje s "postiženejma" tak tam chodím během volných odpolední pomáhat. Od keramiky, po matematiku (sčítání, přes desítku nejdeme:-), divadlo, vypadá to, že tam budu mít jedno dopoledne, založíme organickou zahrádku, .. 

Krom toho všeho jsem zrovna dorazil hlavího trhu, plný carro (vozejček na nákupy, co tu mají všechny babičky) cuket, lilků, jahod, žampionů, mandarinek a ostatní zeleniny. Udělal jsem první dekoraci z palmovejch větví, čeká mě udělat koště z rákosu a palmovejch listů, chystám se ušít látkové tašky a dát sbohem igelitkám a igeliťákům. Jedem dál!

ElCheco Romanito, 23.2.2013

čtvrtek 29. listopadu 2012

Ruce na kapotu, nohy od sebe!

Byla nebyla jedna evropská dobrovolná služba, byla v Elche a když jí byly dva měsíce, tak vznikl tenhle článek. Měl pojednávat o policii, dobrovolnictví, majonéze, nových přátelstvích, alergiích, koloběžce,  palmách, pivu, lásce, transformaci, zimě a také o jedné krásné Španělce.. Nakonec je to trochu kratší, ale alespoň víte, na co se máte těšit příště. 

Ano, je nás tu devět ze šesti zemí, ale to mi tak nějak nestačí. A tak přes zjevnou kocovinu (litrové pivo stále stojí 65centů:-) a nutnost překonat gravitaci zvedám své milované tělo a jedu do Santa Poly kde přesedám do auta a k Majkovi. To je týpek, čtyřicetiletej, oplálenej a pokérovanej ir, co tu učí angličtinu, stará se o opuštěný psi a žije. Jede se na sraz takzvaných couchsurferů (www.couchsurfing.org). 

Třicet lidiček, oheň na pláži, jsme tam všichni, Brazilka, Filipínec, Polka, jeden pár - těm je kolem šedesáti a poslední čtyři roky objíždí svět a spí jen přes CS. Já ale trávím celý večer s tou krasavicí. Vše ale jednou končí a náš Citroen s Majkem, hippie mnou, dalším Irem s kytarou a hárošem s Itálie jede dom. V půl druhý ráno nás staví Guardia Civil (něco jako fízlové řízlý vojákama). Z auta po jednom. Ruce na kapotu, nohy od sebe, prohledávačka (krom zadku všechno). Dokumenty! Mám tady kartičku do knihovny, ale ve španělsku musíš mít s sebou nějakej dokument.. Mám tady kartičku do knihovny. Ale ve šp... Tady máš kartičku do knihovny:-) Maškaráda nejvyššího kalibru, 45 minut. Italovi zabavili gram čokolády s tím, že mu pošlou pokutu na jeho adresu ve Španělsku, kterou samozřejmě nemá:-) A tak se společně smějeme systému, stojíme tam s cigárem v ruce, parta týpků, jakou tyhle maníci nikdy neviděli. Posouváme se v řadě o těch deset centimetrů vpravo jak si fízl přeje, s ironií se ptáme "už je to v pořádku?" Jen je škoda, že Barry neměl svoji kartičku do bazénu, ta by mistrně doplnila tandem s tou mojí do knihovny. 

A proč to píšu.. No, není to jen o tom, že jsem v novým prostředí a že chci poznat místní, a nebo cizince, co tu taky žijí. Je to o aktivitě. Je to o tom méně myslet a více dělat. Sic se mi tam úplně nechtělo, tak najednou mám pár nových přátel a historie s tou krásnou holčinou zdaleka nekončí tímhle večerem. Z prudérního zásahu policie může být naprostá fraška a veselý zážitek. Proto pokud máte nějaký nápady, sny, choutky, nutkání dělat něco jinak nebo stejně.. Tak mám pro vás doporučení, udělejte to rovnou, protože teď je to jediné  co máte! 

úterý 30. října 2012

Jede to jedním směrem, Elche podruhé!



Ahoj přátelé, níže se můžete podívat na článek psaný pro zpravodaj INEX-SDA. Článek díky své praštěnosti neprošel přes PR oddělení, takže si ho můžete přečíst pouze zde:-)

Je během prvního měsíce dobrovolné služby možné odpracovat pouhé dva dny? "Ano, možné to je, nemožné je pouze to, co si nedokážeme představit". Tak mi odpověděl Roman Bartoň, velmi čerstvý účastník projektu EDS v Elche!




Nad i pod očekáváními
"Romane, jak si se dostal do Elche dostal?". "Jsem ti to přece už řikal, když nejsi formálně stará (do 30 let), tak koukneš do EDS databáze, vyřešíš písmenkování a když hodně chceš, tak z tebe bude dobrovolnice, nic tak složitýho". "Jel jsi zase stopem?" "Ne, koupili mi letenku, to je součást projektu, nepořídili ji zrovna levně a Iberia mi dala zadarmo nanejvýš úsměv "namejkapované" letušky. Tomu říkám krize a to nemluvím o žízni, touze po studeném pivu ve výšce deset tisíc metrů nad mořem a 20% nezaměstanosti v místě přístání! Očekávání se vždy nevyplni, nicméně já jsem díky 27 let trvajícímu přípravnému semináři připraven toho zas tak moc neočekávat.

Devět lidí, pivo je pidi, malby a kalby
"Romane, popiš nám prosím začátky tvého pobytu"."Zatím je to studené, ale pomalu to rozehříváme. Někdo by čekal prudký skok do pracovních aktivit. První říjnový týden se pomalu slétáme, zařizujeme si telefony a vláčíme obrovská zavazadla našich dívek. Při pohledu na italský kufr se mi rovnou zpotila záda, úplná jinovatka. Jo, kluci se na EDS nadřou. Jako obvykle to máme genderově nevyvážené, 3 chlapci a 6 holek:-) Opět jsem v minoritách, máme Manuela a Emanuelu z Itálie, Phipippa a Carinu z Německa, Antoniu a Natasu z Kypru, Vaivu z Litvy, Francouzku Melanie a mě, padařováka."

"Co vám tedy trvá tak dlouho?". "Krom škrabky na brambory potřebujeme španělský účet, aby bylo kam složit peníze na chleba (bagetu). Soudruzi z EU udělali nový zákon a pro nás je to komplikované až za kopec. Nejsme zaměstnaní, nestudujeme a nejsme jen turisté! Sic děláme vše zmíněné. Jsme ale dobrovolníci a nějak na nás není pravidlo. Jak říká Jose: "Tohle není práce, tohle není jazykový kurz, tohle není párty, tohle je EDS!".

"Je třeba se taky seznamovat s místní kulturou. To na jisto znamená víc než oblétávání barů, pítí "caňas" (1 dcl piva) a pojídání "tapas" (zákusky k pití, od chlebíčků, rybiček, pomazánek, salátků až po oříšky či mořské potvory na vece). Máme jazkykový kurz, poznáváme se s pracovníky naší hostící organizace a vůbec otevíráme očka. Vím, že je fajn začít cítit se jako doma hned. Na bytě jsme 4 ze 4 různých zemí, pomalu tvoříme soužití. Na Kypru vypínají bojler, ve Španělsku ne, všichni myjeme záchody, někdo hází toaleťák dovnitř, jiný zase ven a takových srandiček je v životě dobrovolníka mnoho. Já jsem tady začal malovat. Sic mi na základní škole naznačili, že jsem neumětel, tak jsem to tady zlomil a začal jsem tvořit naši společnou realitu podle vzorce "budu dělat to nejlepší, co si dokážu představit."



Činnost, dobrovolnictví a láska
"Romane, dva týdny jste strávili přípravou, třetí jste nakoukli do projektů, pak máte "týdenní popříjezdový seminář". Co teda vlastně budete dělat?"
"Můj projekt se skládá z tří částí. Prozatím zahradničím s lehce postiženými lidmy, parta strejdů co postrádá ego a jsou nejmilejší část společnosti. Pak mě čekají workshopy věnované palmám a také průvodcování v muzeu palem. Ostatní mají projekty spojené s mládeží. Například sportovní volnočasové aktivity, práce s bratry rómy, s maličkými dětmi až po práci v kanceláři – mezinárodní spolupráce, media a tak dále. Podívej, tohle je na delší vyprávění a tenhle úvod přece slouží jako insirace pro návštěvu mého blogu http://romanito-on-the-road.blogspot.com.es/ Tam to v tomhle stylu pojedeme dalsich 9 měsíců. 

středa 10. října 2012

Roman na EDS v Elche, siempre sì!

Den po úplňku, po Moldávii, čtyřech dnech v ČR, DIY karnevale, nejlepší čas na to začít opět jinak. Velký to příběh jménem Evropská Dobrovolná Služba v Elche. Vítejte na palubě!

Let přes devatero hor a devatero řek
Mažu na letiště, ještě minulý týden by to moji vyslovovali "Vaclava Gavla" ale já jedu do Španěl, tam je to "Vaclav Avel". Já si lehce souzním se vším, vlastně už se pořádně rozvibrovávám, večírky na rozloučenou či uvítanou se už rozplynuly na radost se setkání, nic nestojí v cestě. Sic mi v Iberii na palubě nedali vůbec nic, ani pivo! (asi známka krize, která prý hýbe celým Španělskem), tak se stejně vznáším za 9 měsíci života, který probíhá pouze teď! Kochám se středem Castilie a obrovskými kruhy v krajině, jak májové, akorát tyhle někdo vysekal do lesů a udělal z nich pole, krasota! Madridské letiště v sobě má špetku Gaudího. Během třech hodin okouknu toalety, umyju nohy, v duchu chválím vydařené a především silné ročníky korzujících křehulek a jen se ladím na těch 24° venku. Nic míň než hodina, západ slunce a žádné pivo, to je poslední, co se děje před. Vyzved na letišti v Alicante, Jose (náš koordinátor) mě překvapivě poznal. Sedáme do autíčka a ještě s francouzečkou Melanie se stěhujeme do bytu, večer už do sebe klopím "caňu" (pivo s "k" na začátku) a tapas (španělská zákuska k pivu ve všech formách, od rybiček po chebíčky až po pizzu či oříšky). Pokec super v rámci francozské jazykové klasiky, anglicky neumí a španělsky trochu.. Já mám s sebou sbalen vnitřní klid, takže mě má prozatím! vrzající postel v žádném případě nemůže rozhodit.

 
Elche, to není jenom pet mostu a hrad, Elx je nádhera sama a 200 000 palem!
Ráno před dvanáctou řadně odpočinuti hurá do města. Ty jo, hafo kavárniček a nespočet palem. Parky jsou tu všude, koukám na palmičky z okna, mají tu dokonce jednu osmitunovou osmipalmu. Pracovat tady s palmama je trefa a já vím, proč tu jsem! Je tu něco jak hrad, říčka, trhy, kostelíky, ozdůbky, kachlované lavičky, staré polorozpadné baráčky mezi modernou a my se tak potujujeme po městě, cpeme se tapas (španělská zákuska k pivu ve všech formách) a já do sebe leju caňu. Trochu mám asi kulturní šok. Ještě před týdnem bych byl schopen v Moldávii pít z decáku 100gramů vodky a teď mi do toho cpou pivo, to si nenechávám líbit. Dávám snídani šampionů, kafe a pivo a k němu dostanu jako tapas dvě mini kuřecí stehýnka, jo, proti tomuhle zvyku nic nemám:-)
Štěbetáme tedy en Espaňol a den utíká, dědové s popkama v pruhovaných košilích se pořád o něčem zaníceně dohadují, naše říčka šířky 1m 20cm teče do moře a vše plyne. Z palem padají datle na zem, člověk to jen sbírá a cpe se tou sladkou energetickou bombou. Lidé milí, za první den se mé bososti divil jen jeden klučina a po vysvětlení málem smeknul klobouk. Cupitám si tu tedy vesele bez bot, v bývalé velmoci obuvnického průmyslu, venku je těch 25°, ještě jsem neviděl jedinej střep a to už je skoro večer, kdy nám příjíždí zbytek bytu. Náš příbytek je komplet, Melanie z Francie, Natasha z Kypru a jako posední dovalil z Berlína Philip, vše probíhá za mé asistence. Do dobrovolnické devítky ještě patří další kyperská kočka, Italečka, Litevka, Němka a Ital.

První týden máme na seznamování a zařizování věcí. Bankovní učty, spaní, telefony, lehoulinká seznámení s našimi projekty a vše to probíhá v mechově klidné atmošce. Jose je jeden z nejpříjemnějších lidí co běhá po planetě (siempre si, siempre pozitivo). Vždycky jsme tu pro ano, ať se děje co se děje. Komunikujeme, pomáháme jedem druhému a posouváme se navzájem dopředu. Tak to je první příspěvek z téhle nádhery. Alespoň kus Elche bych přál každému, což takhle výlet?
Tímto se hlásí a EVS zpravodajství odpaňuje Romanito.

Elche/Elx, 10.10.2012

VIP Moldavsko: pohádky, pesticidy, gambáč a pochcaný dvůr

A jsme tu zase, Moldavsko do třetice. Velký návrat k pesticidům. Článek bude trochu o nich, i když minule už bylo napsáno vo co teda de. Tentokrát se zaměříme více na létající kukuřici, milé lidi, sluníčko, chlast, umění recyklace štěňata a inovace.


Opět se tedy vydáváme do Causeni, pro mě je to měsíční mise. Už od začátku se máme, úplné VIP. Letíme do Mnichova, první pivo je poslední plznička v plechu (ten mě sere) na Ruzyni za 49Kč. Máváme a krom bystrého naučení se dadaistického bavorského dialektu stihneme i letadlo a tam potkat Pavlu, ty gruzínské spojení jsou nekonečné a tímto zdravím!

V Kišiněvně chceme hrát hru: "Dělej že na tebe taky někdo čeká". Po prvotních srandičkách nás nachází Miroslavčik a my se nestačíme divit. Taxi až do Causeni, tam pijeme až do noci a první pracovní den si užíváme, komu by nechyběli pesticidy! Na základně ale nečekají jen oni, krom psí dvoky Karla a Bubliny se nám objevila 4 roztomiloučká štěňátka. To je radosti, tak hop do obleků a jedeme potící nálož, i když pot z gumovek ještě neteče, ale bude, stále je před námi 60 tun.

Není auto, tak nečekáme, ale investujeme čas do vycházky. Dozrála nám divoká tráva, takže neleníme a bereme jí na výlet na usušení. K tomu zvedneme hlavy a na nebi jsou malé tečky, či větší. Jsou to listy do zlatova vyschlé kukuřice, kterou do neuvěřitelných dálav a výšek zvedl větrný vír či něco podobného. Je to zázračné, sem tam jedna spadne, my slupneme oříšek a jede se chlastat, protože tohle slovo k tomu sedí. V každém případě tyhle momentky jsou jak z toho filmu "Moldavská (nebo Americká?) Krása .. myslim nejen s tím pytlíkem.

Z pohádky do Pohádky
Ve městě už máme naše staré známé, například v restauraci "Pohádka", tak jsme rádi zpět, dáváme si osvědčené placky s bramborem uvnitř topící se v majonéze, tiraspolské klobásy, rybičku, hamburger křížený s hotdogem s mrkví, točený Chisinau a další srandy. Prsty se nám lepí k ubrouskům. Jídelní rituálky se neboejdou bez majonézy, to je naše každodenní téma, dá se říci, že majolka porkývá témeř vše, minule si našla cestu i do guláše.

Sandále si beru jen na cestu do práce a krom gumovek ve skladu chodím bos, čož je pro místní překvapivě překvapivé. Do toho ty dredy a vůbec tady s Mírou klasicky zvedáme lehoulinké pozdvižení, a to nemluvím o cestě z trhu, kde jsem si koupil vidle. Už o nás vědí z televize, stane se i že přibrzdí auto a zeptá se: "Z Čechii?" :-) Otvětíme da a šinem si domů (hospoda).
V hospodě (kde zatím trávíme podstatnou část volného času) se sem tam objeví strejda, co sloužil v armádě v ČR a svítí mu očka, tak si vypijeme, vyslechneme storky a podobně. Od začátku máme nůžky a při konzumaci piva stříháme petky, plechovky, krabičky od cigár a po pár dnech už máme na repertoáru hodinky, popelníky, výstřední úlety, stíhačky a ani náhodu nekončíme.
Moldávie se zdá být milejší a všechno tak nějak víc plyne. Holky v baru se víc kamarádí, i když, přes určité věci prostě vlak nejede. Jak chodím bos, tak nám domácí do pokojíku dala přes koberec takové přikrývky, abych jí to prý nezasral. O to víc se tlemím, když je po nějakém čase špinavější Mírova "botní" část. Nebo třeba večer přijedou na zahrádku baru (od které máme klíče) dva napraný moldavani a po úvodní otázce "jak se máme" vám pochčijou oktávku. Po třech měsících říkám, že prostě ty moldavani maj nadloubáno a ty jejich ženský jsou nějak záhadně v pohodě.
Gambáč, české brambůrky a čeština na stopu
Povedl se nám vydaření výlet do kláštera Orgeliu Vechi. Ten můžu doporučit, ono kdo by jel do Modlávie, tak tam stejně skončí, protože tady toho jinak moc není. Ale třeba si stopnete chlapíky, co 12 let vozí Moldavce do ČR, nalejete se gambáčem, pokecáte česky, dáte si české brambůrky a ještě možná dohodíte tuhle dopravu pro účely našeho projektu:-) Nebo si třeba můžete udělat transparent "Causeni" a jít fandit na místní fotbal řvajíc "hovězí polívka, "řízek s kaší" či další profláklé slogany.

Vyfoť se s balíkem hlíny
Přes obrovitánské problémy s papírováním a začátkem transportu se 20.9. konečně povede odvézt první kamion. Na základně se nám sešlo na 50 pohlavárů, plácajíc se po ramenou. Ne každý z nich si dokáže představit, že první kamion měl odjet asi před čtyřmi měsíci a celou kaši za tím. Proto my se upřímě smějeme. Pro mě je to obrovská životní zkušenost, vidět co je za tím. Tímto zdravím a děkuju všem borcům a borkám, kteří se snaží a dělají co můžou.

Na konec si vypůjčím jeden příměr, který bude sedět nejen na rozvojovku, ale na celý náš uvařený systém (vcetne budoucich prispevku). Vezměnte auto, které nebrzdí a má uhnilý volant. Posaďte do něj posádku trotlů, ten to vyseká po třech kilometrech. Vezměte stejné auto a posaďte do něj vyškolenou posádku borců, profíků, co do toho dají celé své srdce. Vysekají to stejně... Nepřípomíná vám to něco!

Viva la Moldavia, díky všem za tuhle parádu kombinovanou se brozením se po kotníky v pesťácích.

Romanito
Elche - Spain, 10.10.2012

pátek 24. srpna 2012

BOOM Festival 2012 aneb cesta stopem do Portugalska a zase zpátky (1/3)

Vesmir komunikuje a tentokrat to bude skrze clanek o nejneuveritelnejsi a nejuveritelnejsi akci, jakou jsem kdy navstivil. Tydenni shromazdeni kmene / Boom Festival v Portugalsku. Neopomenu ani stopovaci akci pod kodem "zacina velky navrat do Spanelska". V teto casti se nachazi cesta tam.. Uzijte si cteni! Jestli se da energie predavat i pres pismenka tak si poskocite:-)

Celý výlet:
6576 km / 26 DNÍ / 42 AUT / 4 KAMIONY / 1 SMART / 1 TRAKTOR / 1 KARAVAN / 4 BUSY 

Stopovaci dobrodruzo, cesta skoro do Madridu a zazracny Hynek
Cil je tedy BOOM, google mapa ukazuje Praha - Idanha a Nova 2550 km, ja z toho ale vymackam 2900.. Vyuzivam ty moderni technologie a necham si poradit od http://hitchwiki.org/ kdepak mam v Praze zvednout palec. Misto je romanticke, par minut na mne dohlizi policie, ale jelikoz se ji nebojim, tak me nechavaji a ja se po prvni hodine posouvam kus za Plzen. Na najezdu na dalnici nachazim nove pantofle a beru je do party. O kus dal auto s nemeckou poznavackou, tak neco zbrblam nenemecky, ptam se na rustinu a anglictinu a asi po dvou minutach zmetene konzervace zjistujeme ze jsme Cesi. Dobre to zjistit po minutach a ne po hodinach. Pohodicka konci a pokracuje v Norinberku, kdy se mi nepovede vystoupit a koncim nekde kompletne ztracenej na severu od me dalnice chodici tam a zase zpet na zahradnim predmesti. Ale je to krasne, nejsem tady abych si neuzival kazdy okamzik, takze me to celkem bavi a jen se tesim, co to krom ted a slepych ulicek prinese. Prinasi to najiti se, stop s Michailem zpet na dalnici a prujezd mestem Schwabach, kde maji nejmladsi matku v Nemecku, 12let. To je cenna informace, kterou si clovek v ceskem bulvarnim tisku neprecte, i to je prinos stopovani. Poslednich pet minut, je za pet deset, tak to vydrzim a jdu spat. Jenze takhle pri veceru se dejou velky veci. A tak na me z kaminou Hynek zkousi, zda jsem Cech a ja jsem, takze prisedam a zacina nase velka jizda. Prvni den koncim na romanticke loucce, ubranic se slimackum a zitra se naseda zpet do kamionu. Tot byl den 01, pondeli 23.7.2012.

Kastilie, traktor a cesty na opacnou stranu
S Hynkem to krajime kilak za kilometrem, 90 za hodinu, s nami asi tisic televizi vzadu, krev redena kofeinem a jak cesta, tak hovor bezi dal. Dalsi vecer testuju hopaci sit v luxusnim lesiku a vlastne uz je najednou ctvrtek, den 04, novy stopovaci rekord s jednim vozem je upecen, pres 1700km a ja vystupuju kousek pred Madridem a zacina to vsechno na novo, Kastilie! 

Zvedám tedy palec Španělsku, zpět v Mecce stopařů:-) Ale docela to i jede a dokonce končím u Diega doma, cpem se tortillou, jointa v ruce a v druhé pivo, takže si nestěžuju a jedu z nádherné starobylé Segovie dál. Na konci dne mě děda veze místo dolu nahoru, úplně jinam než jsem chtěl. Tak nepřemýšlím a pokračuju, chystá se bouře, tak jedu dál a v Santa María la Real de Nieva končí můj den sprintem a budováním stanu, ten tímto chválím, tormentu jsme přežili a ještě jsem naspal dlouhých a potřebných 13 hodin. Po večerní romantické 1,5hodině čekání ráno přidávám ještě jednu a pak stejně jedu jiným směrem. Proč ale ne? Je to tu nádherné, hradby, mini vesnice. A do toho tu najednou nejsou auta, jdu bos, slunečnicové pole na levoboku a místo stopování mě zastavuje traktor a veze mě až do hospody. Pak zase pěšky, staví chlapík co jede taky z hospody (ta se jmenuje "centro social"). A zase hradbičky, procházka a asi hodina čekání. No je to romantika, chybí už jen další zásek na nájezdu, Salamanca - ale rovnou dálnice, nájezd. Nu což, Portugalsko se blíží. Ne, naopak. Hrozně milá rodinka, ale jedou do Salamanky, takže z dálnice do centra, pak kavárna, hitchwiki, spaní někde za městem a ráno už končí náš stopovací výlet tam. Bere mě Sun Bird s Flag až na BOOM FESTIVAL do Portugalska!


FOTKY na  http://www.indarokle.over.cz/2012/yes2life/flow.html 






čtvrtek 19. července 2012

Pesticidní lázně aneb život dělníka české rozvojové spolupráce v Moldávii


Všeho s Mírou a to platí i o pesticidech. Tento článek je o šesti týdnech v Moldávii, pesticidech, herbicidech, Moldavanech, Moldavankách, pivu, levných cigaretách, děravém popelníku, tuposti místních, české rozvojové spolupráci, diskotéce, přátelství a ochranných oblecích. Jak jinak než přes jednoho z Mírů jsem se dostal k příležitosti vyrazit na tři týdny do Causeni, kde jsem jich nakonec strávil dvakrát tolik. A možná to ještě nekončí..

Moldavská zahrádka
Jednoho krásného dne za éry sovětského svazu se soudruzi rozhodli, že si z Moldavska udělají svou zahrádku. Je to země malinká, ale úrodná, slunko svítí, vinice jsou na každém kroku, tak proč ne? Začali vyhlazením místních elit a průmyslu, mnoho lidí bylo transportováno na Sibiř a do Moldavska začali vozit farmáře, zemědělskou techniku, hnojiva, paliva a také naše milé pesticidy. Ty byly přepravovány a rozmísťovány bez ochranných pracovních prostředků, takže většina lidí, kteří s nimi přišli do kontaktu už tu nejsou. Před šesti lety byly pesticidy přemístěny do dočasných skladů.

Val val Pesticide!
Pracovali jsme na projektu České rozvojové spolupráce realizovaným firmou Dekonta (oficiální aktivity: inventarizace pesticidů, přeložení do vyhovujících nádob, nakládka a odvoz k odstranění 200t pesticidů včetně zabezpečení legislativních požadavků, očištění konstrukcí skladů, provedení zhodnocení rozsahu zbytkové kontaminace pesticidy a z nich vyplývajících rizik).

V praxi to znamenalo pracovat ve slušivém plastovém obleku šedivé či oranžové barvy, brát vzorky, vyndávat pytle různobarevných obsahů a všechny srandy pak přesypávat do nových soudků. Proč do nových? Protože ty staré nejsou vhodné k přepravě. Nakonec se vše převeze do spalovny v Německu, kde se libé pesticidy pošlou k čertu. Extrémní fyzická zátěž a velké teplo lze považovat za nevýhodu, jiné interpretace hovoří o neobvyklé kombinaci sauny a posilovny:-)

A teď budeme pít po moldavsku
Moldavsko je malinkaté, roztomilé a když bydlíte ve 20tisícové díře, tak všechny kouzla úplně neobjevíte, ale zkrátka nepřijde nikdo (pokud si u holiče neobjedná sestřih “na moldavana“, tzn. vylepat na ruský styl:-)

Ačkoli je Moldavsko velmi chudé, lidi jsou hodní a hlavně šikovní. O tom svědčí jejich pokrok ve vybavení popelníků. Téměř každý popelník je před použitím vybaven vlhkým ubrouskem. Ten usnadňuje típání a kouření tak činí daleko jednodušším a příjemnějším pro všechny zúčastněné. Cena je také přátelská, krabička stojí kolem 16Kč. Pokud vás nepřekvapí díra v rohu popelníku, tak si můžete kouřit kde chcete s velkým potěšením.

Víno často teče proudem, často je to taky pěkný čůčo. Čech se rád vrátí k pivu, ale tolerance pomalu klesá a prostě tohle bude asi nejspíš vždy taková malá nevýhoda pro Čechy v zahraničí, to naše je prostě moc dobrý.. Hned po vínu je velmi oblíbená vodka. Ani nám nevadila. Dokonce jsme s Markem na diskotéce dostali skvělou nabídku složit se s našimi dvěma novými moldavskými kamarády na flašku společně. Každý  z nás  čtyřech dá 50lei a máme ji. Tak jsme tak udělali, a když jsme ji pak šli koupit sami, tak stála 100lei. Super spolupráce. Jednou mě takhle jeden mladík pozval na panáka, zdvořile jsem přijal a pak jsem to chtěl otočit. Mezi tím mi řekl: “A teď budeme pít po moldavsku“. Ukázal na čtyři chlapíky kolem a říkal, že jsou to jeho kamarádi a že jako budeme pít společně.
Takže ne. :-) A aby toho nebylo málo, tak se zmíním o Moldavankách. Nic nebylo. Tak to je vše:-) Možná někdy v Moldávii na viděnou. Trošku tuším, že informace nejsou vyčerpávající – nebojte se zeptat v komentářích!

Romanito