Koda, to není jenom GLEN a kargat :-) Aneb první měsíc za námi..

Vítám všechny účastníky písmenkové konference zaměřené na globální rozvojové vzdělávání. Scházíme se tu k příležitosti měsíčního výročí příjezdu Evy a Romana do Kody. Krom oficialit kolem (vody je málo, místní alkoholik tě chce opít za každým rohem a chačapuri lezou Evě krkem) se budeme zabývat náplní života dvou účastníků programu GLEN.

V čem tu máme prsty??

Eva je má sem tam v těstě a nutno podotknout, že peče výtečně! Moje prsty se často nacházejí na klávesnici mého komputeru, na spoušti mé milované zrcadlovky a nově také na tlačítkách kamery, s jejíž pomocí točíme dokument o našem komunitním výukovém centru. Ve volných chvílích osahávám zavirované počítače a rozbité tiskárny či hodiny, to je ale jen vedlejšák. Focení taky není na full-time, ale nějaký čas to zabere a pro mě je to zábava. Je třeba vykazovat aktivitu centra a reportovat, to se dělá fotografiemi a gruzínskými písmenky (ჩემი სახელი რომაული და მე ჩეხეთის რესპუბლიკაში). Po deseti týdnech v Gruzii se neumím ani podepsat, ale vím, jak vypadá nápis Koda, takže z Tbilisi marshrutku trefím.

Nejvíce pracujeme s klubem mladých v centru a pak trošku novinek pro místní komunitu. S mladýma jsme byli na výletě. To zní jednoduše, ale když ze sebe při prvních kontaktech s místními teenagery nechcete udělat šéfa, tak si pak musíte vytrpět dlouhosáhlé debaty kam a na co se přispěje a na co se vezme příspěvek. Ten je možné vzít z rozpočtu klubu mladých, je určen na aktivity 25 členů youth clubu a činí 1000Kč na měsíc. Nicméně výlet se vydařil, dokonce se i trochu pilo, trochu tancovalo a i nějaké ty hry jsme si zahráli.

Už proběhlo promítání jednoho filmu. To jsme taky prozatím jen pozorovali. Do Kody nám přijeli dva alternativní dobrovolníci z Tbilisi. Pustili Tygr a něco od Beniniho v italštině s ruským simultánním překladem. Rusky rozumí asi tři lidi, italsky nikdo… Debata nebyla, jen my jsme něco lehce hasili. Já už snad brzy budu mít filmy v gruzínštině od Člověků v tísni a zásadně to tady změníme, Jeden svět do Kody!

Uklidit ten bordel, to nebyl hlavní cíl, ale vypadá to tu líp. Clean-up aciton ve spolupráci s něčím jako strana zelených se povedla. Chlapík slíbil 25 párů rukavic, přinesl 25 kusů, nicméně to bylo vše s dostatečným předstihem, takže jsme nakonec mohli hrdě vybavit rukavicemi a pytli kolem 70 dětí a vyčistit Kodu. Dokonce jsme byli v televizi, děcka se do toho položili s maximální vervou – když došel bordel, tak začali rvát suchou trávu a vůbec to byla velká sranda.

Koda Community Night. Tak se zhruba jmenovala velká akce, kterou jsme organizovali s našimi mladými. Byla to první akce centra v noci. Vytáhli jsme projektor, komp, plátno a tak dále. Několikátá prodlužka šlapala a tak jsme mohli promítnout krátký dokument o komunitních výukových centrech v Gruzii. Následně diskuze moderovaná mladými se zapisováním. Byly tři otázky: „Co by pro vás centrum mohlo udělat?“, „Co byste rádi měli na zaplivaném dvorku před centrem?“ a jak byste jeho revitalizaci případně mohli přispět?“ Následně jsem promítal fotky z Tušetie, z Indie a z Kody. Přišlo jen 70 lidí, přesto byli všichni nadšení (za měsíc do toho jdeme znova). Já třeba nebyl úplně nadšený z toho, že mi tu na letáku přeložili 19:30 na 7:30, ale to už je tak, ono tady všechno nejde tak, jak by si člověk představoval. Třeba poslední dva dny nejde internet, a to vůbec, ne jak bych si přestavovalJ

To by pomalu stačilo. Na závěr jen poznámka, že krom každodenních radostí tu máme i záhady. Nestraší, nicméně, něco se děje. Možná to byl zloděj, ale vědecké studie mlčí. Nu, jdu si takhle večer na záchod a ani snad neočekávám tekoucí vodu, ale v rezervoáru toalety je plná půlka! A jak si tak čistím zuby, najednou slyším podivný zvuk. Udiveně se nahnu nad rezervoár a tenhle pohled mi bere dech. Voda je pryč! Kam se poděla? Je to náhoda, spiknutí nebo jenom rozladěná trubka? Proč Eva přirovnala tandempartnerství k domluvené svatbě? Jak jsem se v Tbilisi seznámil s párty s elektronickou hudbou? Jak jsme využili naše igelitové pytlíky na podporu dobrovolnictví? Proč tu na nás křičí good bye? Povede se nám dokončit dokument v termínu? V kolik hodin zavírá náš jediný bar? Je tu zima? Proč naše ředitelka drží dietu během těhotenství? Jak zahynula myška z minulého článku?

To se dozvíte příštěJ Stay tuned!

Fotografie ze zmíněných veselostí najdete na indarokle.over.cz

Romanito,

Koda 30. 09. 2011

A ty tady žiješ? První dva týdny v Kodě..

Prvního září, kdy se v Gruzii ještě nejde do školy (začíná se až 15. 9.) jsme s Evou přijeli na místo naší tříměsíční stáže. Koda naše se nachází asi 20 minut jízdy maršrutkou jižně od Tbilisi. Žije tu asi pět tisíc obyvatel, nebo taky tři, upřesním časem, člověk za první dva týdny nespočítá ani krámy, těch tady je kolem deseti. S hospodama to bylo jednodušší, nemáme ani jednu, nicméně máme tu malý stánek, kde mají točené. O tom na druhé straně ve staré Kodě nevědí.

My žijeme v takzvaném garadku v pátém patře romantického béžovo-modrého paneláku, který tu postavili soudruzi za sajuzu. Takových paneláků je v naší části Kody asi 15. Co je to naše část? To je místo, kde v panelácích žijí lidé, kteří v roce 2008 kvůli válce museli opustit Jižní Osetii a přestěhovat se sem.

Pod okny máme pár zahrádek a pak už jen ruiny ruské vojenské základny končící někde v dálce. Výhled z našeho okna je to naprosto fantastický. Po ruinách následuje překrásný hřeben, který hraje všemi barvami dle pozice slunce a mraků.

Pomalu si zvykáme na místní speciality, například voda jde čtyřikrát denně. V prvním patře o poznání déle než u nás v pátém, nám od slabé půlhodinky do dvou dlouhých hodin. Pro chutnější pitnou chodíme s kanystry k prameni. Ten je s kostelem a jednou sochou asi největší turistickou zajímavostí Kody (nás tam děcka vzali na první výlet).

Jsme tu chvilku a už došlo na slavná slova Evy: „Sometimes I can´t control myself“ J Eva takhle přišla do koupelny, zjistila, že teče voda a s upřímnou radostí se okamžitě vrhla do sprchy a k tomu ještě naplnila všechny naše vědra, kýble a škopky vodou na potom. Klidně nevěřte, ale podobně to funguje i s mytím nádobí. Když ale voda neteče, tak se mytí přirozeně odkládá na zítřek. Nutno dodat, že často k naší společné tiché radosti.

Sem tam nejde i plyn a dva dny přes den nešla elektrika v celém Tetrirskaro regioně. Eva ani já naštěstí neprojevujeme při funkčnosti plynu a elektřiny choutky tyto zdroje skladovat do kyblíků jako je to v případě vodyJ

Stoupání po schodech je taky zážitek, výška schodů totiž není stejná, takže si člověk připadá jak opilej, protože očekává stejnou výšku, nicméně klopýtá, ačkoli někdy i nemá vypito.

Pracujeme pro Community Education Center Koda. To funguje od roku 2010. Poskytuje množství bezplatných kurzů (pletení, instalatér, výroba nábytku, angličtina, počítače, kadeřnice, výroba obuvi, malování domů, konzultace s psychologem).

Je to jediné bezplatné výukové středisko v Tetriskaro region. Krom jiných cílů má za úkol integraci IDP´s (internally displaced person, vnitřní uprchlík, běženec) do místní komunity a prostředí. Dále podpora aktivního občanství a například zvyšování uplatněnosti místních na trhu práce. O tom si více povíme v dalších článcích.

My se dva týdny seznamujeme s prostředím a zapojujeme se do aktivit centra. Hlavně ale tvoříme náš program pro zbylou dobu. Každý den se však objevují nové nápady úkoly a neočekávané zvraty. Určitě se nenudíme, ale zase netlačíme na pilu, to by přece nebylo rozumné, že? Už jsme pomohli vytvořit a vybrat fotky pro výstavu o životě uprchlíků v Kodě, kterou vystaví někde v Německu. Vytáhli jsme kus youth-clubu na clean-up action organizovanou Evropským domem a prostě se to tak nějak přirozeně sune dopředu. V sobotu děláme naši vlastní úklidovku Kody s podtitulem „buď dobrovolník“ či tak nějak. Následovat bude první open-air letní kino v Kodě s cílem zmobilizovat lidi k přeměně zaflusanýho dvorku před centrem na něco vzhlednéhoJ Snad to nebude vadit naší oblíbené dvojici „community štěňatům, což jsou dva psí bráškové, kteří vyrůstají právě v tomhle prostoru.

Na začátek by to asi stačilo. Jen zdůrazním, že jsou tu na nás všichni strašně hodní, dostáváme dobrůtky ze zahrádky, sem-tam dostaneme pozvání na návštěvu. U nás byly první dny brouci, pak jednou přiletěli netopýři. Od včera máme myš, pastičku v Kodě nekoupíš. Ale mají tady speciální lepidlo na myši. To se nanese na kus prkna či kam a myš se tam přilepí. Pokud vás zajímají osudy této myšky a mnohem více, tak zůstaňte naladěni na notu Koda liveJ

Roman, 15.9.2011

Koda - Tetriskaro regioni

fotografie nejen z GLENu a Kody na

http://indarokle.over.cz/