A jsem v Gruzii.
Hranice jsou v klidu a do auta me bere chlapek v mercedesu, ktery mi uz dneska jednou zastavi. Ale pak mu dosel benzin a ja tak autem-motorkou-vojenskym transporterem-kamionem-kamionem dojel na hranici driv nez on:-)
Gruzie je paradni. Zelene hory, polorozpadle hrady, modre nebe a bile perove mracky. 80km utece jako voda a ja jdu vybrat nejaky lari. Okamzite utracim 120Kc za super hamaku v Khasuri - hamacim meste. Hlavni silnice se tahne celym mestem a VSUDE jsou kramky a VSUDE maji ty same HAMAKY! Tech kramu je minimalne padesat!
Pet aut chce za stop prachy. Atmosfera se naprosto zmenila, je jina a skvela. Ale vsechno je jinak. Vzduch i lidi. Opet muzu mluvit jakozerusky a nalezite si to uzivam. Stopnul jsem mafiana jako krava. Bejvalej fizl, auto z ameriky a po ceste meeting s dasim mafianem a fizlem. No srandy kopec, i kdyz moc nepovidame. Mam mini kulturni sok a prijezd do Tbilisi je taky famozni. Na silnici je 10cm vody a venku prutrz mracen. Na benzince dopisuju denik a jdu na net resit.
Viza do IRANU - Chyba neni v planu, plan je chyba!
Story: chtel jsem jet stopem do Indie. Indicky a pakossky vizum mam. Irancum se musi vyplnit papir, ten poslou do Teheranu a pak teprve povoli vizum.. Me ho nedali. Duvod se neuvadi.. Nicmene ted se ozvali. Strasne mily pan z prazske ambasady podal dotaz na prosetreni a tri lidi dodatecne dostali souhlas. Mezi nimi ja. Nadherna sance. Hlavu toho mam dva dny plnou. Ale je to komplikovane. Neni snadny poslat pas z Gruzie do Cech s tim, ze tam ho mama vezme, dojde na ambasadu, pet dni trva vizum, pak vyzvednout a poslat zpet.. Dobrou energii citim jinde a tenhle sen se uskutecnovat nebude. Po help-campu si zajedu do Armenie mrknout na Ararat a pak asi pres Free Romania Teknival dom..
Co se tyce Tblisi, tak je to asi jedno z nejkrasnejsich mest, jak jsem kdy videl. Presne dle meho kusta. Male ulicky, stare domy. Kamazy, ziguliky stale na silncich a atmosfera proste umounene gruzinska. Jsem tu teprve den a uz me ma... Vcera jsem dorazil do hostelu. Jak me videli, tak se rozhodlo, ze natahneme moji hamaku a prespim zadara. V tomhle nejlepsim miste je samozrejme hromada travelleru ze vsech moznych koutu sveta a nemuze to skoncit jinak, nez masivni chlastackou do pozdnich hodin. Ja po turecke abstinenci nemam dost a samozrejme koncim jako posledni a i to vsechno uklizim, protoze se mi spat nechce a nikdo nepije az do rana:-)
Dnes si davam pohodu, prochazka po zapomenutych ulickach a hromada casu v totalne zapadle internetove kavarne kdesi. Timto se na nejaky cas loucim. Zitra rano odjizdime do Omala na help-camp, kde budeme dva tydny pracovat ztraceni v horach. Ceka me nakup vodky a podobne srandy. Tady info o projektu: http://www.hedvabnastezka.cz/help-camp/gruzie
Roman, Tblisi, 17.7.2010
sobota 17. července 2010
pátek 16. července 2010
Na mape neni, ale prece je: KURDISTAN!!!
13. den na ceste // 13.7.2010 // 5 aut
Pinasbasi - Malatya - Elazig - Ergani - Diyarbakir - dira
Tak takhle vypada zahlavi meho denicku.. Potim se v Tbilisi. Po delsi dobe taky poradna chlastacka mezinarodniho charakteru. I cesky jsem pagavaril.. Ale tenhle clanek je o Kurdistanu..
Pinarbasi je solidni dira. Rano padl turecky cekaci rekord, vyjimecne jsem si pockal 1,5 hodiny. Nicmene auto me svezlo krasnych 250km, samozrejme me zastavilo tesne pred tim, nez jsem stihl vyfotit vyhlidnutou fotku. Za Malatyou jsem necekal, mavnul na me Kur a uz jsme byli na ceste do Elazig. Mluvil little English a kdyz jsem mu nerozumel jeho otazku, jestli se nebojim, tak rekl: "Maybe I killer''. No sranda s nim a to kolem.. Uff, kouzelny hory a modromodre jezero a krajinu kolem nema cenu popisovat, na fotecky nada pocekat.
Kur me hodil za mesto, kde jsem koupil dva banany a stopnul prvniho Kurda ve stary Dacii. Palili jsme to neuveritelnou rychlosti. Typek uci na vejsce a vypravi mi o Kurdistanu. Moje turectina se zlepsila a musim rict, ze po tydnu cestovani muj slovnicek ma pres 80 slov a tak nejak uz se domluvim. Po ceste cajik a vubec je to nadherny cestovani. Misto cekani u sinice clovek travi cas pitim caje.
V Elazig zacina vychod, brana je otevrena. Tady asi vubec turisty nemaj a tak uplne kazdej se mnou chce mluvit a ja jsem superstar, aniz bych chtel. U zalejvace kvetin sprchuju hlavu a behem chuze za mesto kecam s asi 20 lidma. Pak prvni auto. Hotelier je borec, Kurd. Poslouchame tu jejich hudbu a ja jsem do ni ni naprosto zamilovanej. Uchvatna krajina s touhle hudbou je kombinace, pri ktery me mrazi v zadech. Kurdskou bastu Diyarbakir vynechavam a popijim cajik s Mahmutem, kterej umi anglicky. Baleny cigaro od strejcka me posila do kolen. Venku bordel presne tak, jak to mam rad a dejavu ala Maroko je dost silne. Porad se me ptaji na to same, rikam tomu "svata trojce otazek''. Odkud jsi, jak se jmenujes a kam jedes.. milionkrat a bramborovou medaili ma samozrejme otazka: '''Byciklet?" Na to se vzdycky zvidave podivam do kapsy a nekdy se i stane, ze to tem lidem dojde.
Pri pokecech uz nerikam, ze jsem krestan. Tady mi to doslo, sice ziju v cek drumuriete, ale verim v pozitivni energii a dobre lidi. I tohle chapou a ja jsem rad. Za mestem zacina naprosta divocina. Kolem me je patnact deti a stopovat se fakt neda. Pokousim se jim zdrhout, ale stale se objevuji dalsi. Fotit taky nejde, protoze centrem pozornosti jsem hlavne ja a tak mizim za mesto. Banker mi dava chleba a na konec dne me bere kus za mesto, kde bych rad prespal. Rika mi, ze me fizlove zavrou. Za chvili mi to dojde, prochazim min. 2km kolem obr zakladny a vyhlidky a klidnou prvni noc v tyhle zemi nejsou moc dobry.
To se taky potvrzuje. Tma, vsude vojaci a az za poradny kus hazim karimatku za ker na pole u silnice a preju si, aby uz bylo zitra. Do toho zapnou halogeny a ja jsem schovanej ve stinu za kerikem. Pri prujezdu hlidky se mi stin tenci na 1,5m a tak mam stale krasnou pulmetrovou mezeru.
Po probuzeni hned frcim o kus dal, kde vyhazuju byvaly banan - bananovou kasi a cistim chrup. Ostriham si jeden nehet a uz jedu dal, dve hodiny jizdy, dve hodky te nejnadhernejsi kurdsky hudby, jakou jsem kdy slysel. Svacina v podobe hromady medu a chleba bodne a pak prichazi pakarna. Ma posadka preseda a do myho auta naseda zmrd, kteryho hned nemam rad a on me taky ne. Pocity uplne na hovno, ale trva to jen pak minut a nastesti me vykopava z auta a ja presedam do kamionu. Pred tim jsme videli docnu plnou vojaku nevojaku. Kurdsta guerila. Vsichni mi tu rikaji, ze jsou uplne v poho a pro turisty zadny nebezpci. Museji to byt fakt pankaci, protoze vsude kolem jsou hlidky turecky armady.
Kousek a jsem v nadhernem, starobylem mestecku pod horami. Bingol me bavi a deti jsou opet o trosku otravnejsi a na ty marocke nemaji ani v nemensim. Tady si taky uvedomuju, ze nejvetsi kurvy jsem potkal tenkrat v Egypte, coz byla na uvitanou fakt racha. Tyhle na me vubec nemaji a kdyz rvou money, tak ukazuju, ze mam hlad a zebram prachy od nich. Z toho jdou do kolen a ja mam pokoj:-)
Za mestem stopuju dva podnikateliky a menim plan. Jezero Van objizdim ze zapadni strany. S nema se cpu rajcatama a chlebem. Nejvetsi benefit je ale koupel ve fantastickem jezere. Naprosto neposkvrnenem. Zadny hotely, zadna infrastruktura, cista krasa a nemam rad turisticky mista zase o kousek vic.. Nasleduje obligatni piti caje s mistnakama v Ahlat, pak deti a uz frcim dal. Krajina je opet moc! Chlapik mi kupuje vodu. Tu ja si nekupuju vubec. Vsude jsou kohoutky s vybornou vodickou. Nikde pod krasnou horou jedu se starsima chlapikama, ktery chapou Katalanskou - Kurdskou podobnost a jsou sakra pysni, ze tak podporuju Kurdistan.
Zase cajik, zase deti a muj oblibnec. Dva srace na kole posilam nekam a jednoho fajn klucinu si vybiram. Rikam mu ''kamarad'' a davam mu pohled. Z toho je uplne na vetvi. Dve autika a jsem v Caldiranu. Bude prset a ja nachazim hotel za 120Kc.
Hotel, to je urcite na odstavecek. Na hajzlu netece voda. To samozrejme zjistuju az po akci. No coz. Je mi jedno, kde si ten svuj zadek umeju. Belham se do koupelny. Tam je misto sprchy jen zarovka, zasuvka a umyvadlo. Voda netece. Takze se belham na pokoj, kde si .. svym toaletakem a musim se fakt tlemit.
Rano se otiram o iranske hranice, jsou asi tak 2km. Sedim na korbe nakladaku a je to jedna z nejlepsich jizd vubec. Fotim nadherny fotky, zpivam si a jsem v raji. Ararat sice neni videt, ale ja zarim a jedu dal. Z Dogubayazit me bere prvni auto a predjizdime ex dodavku. V Igdiru nakupuju prvni suvenyr. Ctyri vypaleny CD kurdsky hudby, celkova cena asi 40Kc... Taky se za 30Kc preziram takovym stylem, ze pak musim zabloudit, abych to vsechno vybehal.
Koncim v dire bez aut, kde me bere Sultan do jeho palacoveho kamionu. Paradni zaclona a ja si pripadam jak v Persii. Nasleduje mala cesta a paradni vesnicky. Cestuju krajem, kde hovna maji cenu a delaji z nich paradni cihlicky, ktere rovnaji do takovych pyramid. Dotacim vodu, vsichni jsou ze me na vetvi, tady asi turisty normalne nemaji. Aut moc nejezdi, ale jsem tady.. Takze za pak minut ficim do Karsu.
Ten opet vynechavam a putuju kolem pesky. Potkavam bacu. Dava mi dve pusy, coz je tady tak nejak nekdy bezne. Pak mi ale prohrabne koule a to uz se mi az zas tak nelibi. Chce me opichat a naznacuje, ze jsem moc pekny kluk. Zdrham a zacina prset. V dire Susus davam v cajarne caj a dvacet chlapiku na kouka jak vyvorany mysi. A kdyz spustim turecky, tak jsou mimo dvojnasob. Za dva cajiky opet neplatim nic, barman mi podekuje a ja jedu dal. Sice chcije, ale dve autika stavi aniz bych stopoval. Krajina se naprosto zmenila, behem chvile je vse zelene. Slunce vykukuje a odstin krajiny je pohadkovy a nefotitelny. Na konec dne mladaci, kderi tezi kameny a u nich na ubikaci taky travim noc. Vecer probleho vse od lekce "kde je asi Ceska republika'' a jakepak ma asi sousedy a hlavni mesto. Mahmut je skvelej, delame spolecnou fotku a jedinej zadrhel je slovo "Kurdistan" v mych poznamkach. Vysvetluji mi, ze Kurdove jsou nejvetsi sraci a ja jakoze prikyvuju a tohle tema samozrejme vynechavam. S Turkama se o tomhle bavit nelze. Prsi a ja si uzivam vecer v posteli.
Rano je patek 16.7.2010 a ja to mam na hranici tak cca 50km. Kluci mi ukazuji pracoviste, cpu se chlebem a syrem a uz sedim v kamionu, osobaku a vita me mini podhorska vesnicka. Prostredi naprosto kouzelne. Do toho mi aniz bych stopoval zastavuje naraz motorka a mercedes. Volim motorku a zase jsem v nebi. Pohadka pokracuje az pod krasnou horu. Tam me berou turecti vojaci do transporteru a ja se smeju, hyrim a jedu dal. Dalsi dva kamiony me prenesou pres hory az na gruzinske hranice.
Turecka kapitola cislo jedna je uzavrena. Slova pro to nejsou.. uchvacujici cestovani, mili lide a autostop jak nikde. Albanie, Turecko a Kurdistan jsou stopovaci raje. O krajine jsem se jiz zminoval, ale pastva pro oko to byla v kazdem okamziku. Takze zatim nashle.. Turecko a Kurdistane!
Roman On The Road, 17.7.2010, Tbilisi, pajzl internet kafe, presne takove, jake by clovek v male ulicce hledal a nasel:-)
Pinasbasi - Malatya - Elazig - Ergani - Diyarbakir - dira
Tak takhle vypada zahlavi meho denicku.. Potim se v Tbilisi. Po delsi dobe taky poradna chlastacka mezinarodniho charakteru. I cesky jsem pagavaril.. Ale tenhle clanek je o Kurdistanu..
Pinarbasi je solidni dira. Rano padl turecky cekaci rekord, vyjimecne jsem si pockal 1,5 hodiny. Nicmene auto me svezlo krasnych 250km, samozrejme me zastavilo tesne pred tim, nez jsem stihl vyfotit vyhlidnutou fotku. Za Malatyou jsem necekal, mavnul na me Kur a uz jsme byli na ceste do Elazig. Mluvil little English a kdyz jsem mu nerozumel jeho otazku, jestli se nebojim, tak rekl: "Maybe I killer''. No sranda s nim a to kolem.. Uff, kouzelny hory a modromodre jezero a krajinu kolem nema cenu popisovat, na fotecky nada pocekat.
Kur me hodil za mesto, kde jsem koupil dva banany a stopnul prvniho Kurda ve stary Dacii. Palili jsme to neuveritelnou rychlosti. Typek uci na vejsce a vypravi mi o Kurdistanu. Moje turectina se zlepsila a musim rict, ze po tydnu cestovani muj slovnicek ma pres 80 slov a tak nejak uz se domluvim. Po ceste cajik a vubec je to nadherny cestovani. Misto cekani u sinice clovek travi cas pitim caje.
V Elazig zacina vychod, brana je otevrena. Tady asi vubec turisty nemaj a tak uplne kazdej se mnou chce mluvit a ja jsem superstar, aniz bych chtel. U zalejvace kvetin sprchuju hlavu a behem chuze za mesto kecam s asi 20 lidma. Pak prvni auto. Hotelier je borec, Kurd. Poslouchame tu jejich hudbu a ja jsem do ni ni naprosto zamilovanej. Uchvatna krajina s touhle hudbou je kombinace, pri ktery me mrazi v zadech. Kurdskou bastu Diyarbakir vynechavam a popijim cajik s Mahmutem, kterej umi anglicky. Baleny cigaro od strejcka me posila do kolen. Venku bordel presne tak, jak to mam rad a dejavu ala Maroko je dost silne. Porad se me ptaji na to same, rikam tomu "svata trojce otazek''. Odkud jsi, jak se jmenujes a kam jedes.. milionkrat a bramborovou medaili ma samozrejme otazka: '''Byciklet?" Na to se vzdycky zvidave podivam do kapsy a nekdy se i stane, ze to tem lidem dojde.
Pri pokecech uz nerikam, ze jsem krestan. Tady mi to doslo, sice ziju v cek drumuriete, ale verim v pozitivni energii a dobre lidi. I tohle chapou a ja jsem rad. Za mestem zacina naprosta divocina. Kolem me je patnact deti a stopovat se fakt neda. Pokousim se jim zdrhout, ale stale se objevuji dalsi. Fotit taky nejde, protoze centrem pozornosti jsem hlavne ja a tak mizim za mesto. Banker mi dava chleba a na konec dne me bere kus za mesto, kde bych rad prespal. Rika mi, ze me fizlove zavrou. Za chvili mi to dojde, prochazim min. 2km kolem obr zakladny a vyhlidky a klidnou prvni noc v tyhle zemi nejsou moc dobry.
To se taky potvrzuje. Tma, vsude vojaci a az za poradny kus hazim karimatku za ker na pole u silnice a preju si, aby uz bylo zitra. Do toho zapnou halogeny a ja jsem schovanej ve stinu za kerikem. Pri prujezdu hlidky se mi stin tenci na 1,5m a tak mam stale krasnou pulmetrovou mezeru.
Po probuzeni hned frcim o kus dal, kde vyhazuju byvaly banan - bananovou kasi a cistim chrup. Ostriham si jeden nehet a uz jedu dal, dve hodiny jizdy, dve hodky te nejnadhernejsi kurdsky hudby, jakou jsem kdy slysel. Svacina v podobe hromady medu a chleba bodne a pak prichazi pakarna. Ma posadka preseda a do myho auta naseda zmrd, kteryho hned nemam rad a on me taky ne. Pocity uplne na hovno, ale trva to jen pak minut a nastesti me vykopava z auta a ja presedam do kamionu. Pred tim jsme videli docnu plnou vojaku nevojaku. Kurdsta guerila. Vsichni mi tu rikaji, ze jsou uplne v poho a pro turisty zadny nebezpci. Museji to byt fakt pankaci, protoze vsude kolem jsou hlidky turecky armady.
Kousek a jsem v nadhernem, starobylem mestecku pod horami. Bingol me bavi a deti jsou opet o trosku otravnejsi a na ty marocke nemaji ani v nemensim. Tady si taky uvedomuju, ze nejvetsi kurvy jsem potkal tenkrat v Egypte, coz byla na uvitanou fakt racha. Tyhle na me vubec nemaji a kdyz rvou money, tak ukazuju, ze mam hlad a zebram prachy od nich. Z toho jdou do kolen a ja mam pokoj:-)
Za mestem stopuju dva podnikateliky a menim plan. Jezero Van objizdim ze zapadni strany. S nema se cpu rajcatama a chlebem. Nejvetsi benefit je ale koupel ve fantastickem jezere. Naprosto neposkvrnenem. Zadny hotely, zadna infrastruktura, cista krasa a nemam rad turisticky mista zase o kousek vic.. Nasleduje obligatni piti caje s mistnakama v Ahlat, pak deti a uz frcim dal. Krajina je opet moc! Chlapik mi kupuje vodu. Tu ja si nekupuju vubec. Vsude jsou kohoutky s vybornou vodickou. Nikde pod krasnou horou jedu se starsima chlapikama, ktery chapou Katalanskou - Kurdskou podobnost a jsou sakra pysni, ze tak podporuju Kurdistan.
Zase cajik, zase deti a muj oblibnec. Dva srace na kole posilam nekam a jednoho fajn klucinu si vybiram. Rikam mu ''kamarad'' a davam mu pohled. Z toho je uplne na vetvi. Dve autika a jsem v Caldiranu. Bude prset a ja nachazim hotel za 120Kc.
Hotel, to je urcite na odstavecek. Na hajzlu netece voda. To samozrejme zjistuju az po akci. No coz. Je mi jedno, kde si ten svuj zadek umeju. Belham se do koupelny. Tam je misto sprchy jen zarovka, zasuvka a umyvadlo. Voda netece. Takze se belham na pokoj, kde si .. svym toaletakem a musim se fakt tlemit.
Rano se otiram o iranske hranice, jsou asi tak 2km. Sedim na korbe nakladaku a je to jedna z nejlepsich jizd vubec. Fotim nadherny fotky, zpivam si a jsem v raji. Ararat sice neni videt, ale ja zarim a jedu dal. Z Dogubayazit me bere prvni auto a predjizdime ex dodavku. V Igdiru nakupuju prvni suvenyr. Ctyri vypaleny CD kurdsky hudby, celkova cena asi 40Kc... Taky se za 30Kc preziram takovym stylem, ze pak musim zabloudit, abych to vsechno vybehal.
Koncim v dire bez aut, kde me bere Sultan do jeho palacoveho kamionu. Paradni zaclona a ja si pripadam jak v Persii. Nasleduje mala cesta a paradni vesnicky. Cestuju krajem, kde hovna maji cenu a delaji z nich paradni cihlicky, ktere rovnaji do takovych pyramid. Dotacim vodu, vsichni jsou ze me na vetvi, tady asi turisty normalne nemaji. Aut moc nejezdi, ale jsem tady.. Takze za pak minut ficim do Karsu.
Ten opet vynechavam a putuju kolem pesky. Potkavam bacu. Dava mi dve pusy, coz je tady tak nejak nekdy bezne. Pak mi ale prohrabne koule a to uz se mi az zas tak nelibi. Chce me opichat a naznacuje, ze jsem moc pekny kluk. Zdrham a zacina prset. V dire Susus davam v cajarne caj a dvacet chlapiku na kouka jak vyvorany mysi. A kdyz spustim turecky, tak jsou mimo dvojnasob. Za dva cajiky opet neplatim nic, barman mi podekuje a ja jedu dal. Sice chcije, ale dve autika stavi aniz bych stopoval. Krajina se naprosto zmenila, behem chvile je vse zelene. Slunce vykukuje a odstin krajiny je pohadkovy a nefotitelny. Na konec dne mladaci, kderi tezi kameny a u nich na ubikaci taky travim noc. Vecer probleho vse od lekce "kde je asi Ceska republika'' a jakepak ma asi sousedy a hlavni mesto. Mahmut je skvelej, delame spolecnou fotku a jedinej zadrhel je slovo "Kurdistan" v mych poznamkach. Vysvetluji mi, ze Kurdove jsou nejvetsi sraci a ja jakoze prikyvuju a tohle tema samozrejme vynechavam. S Turkama se o tomhle bavit nelze. Prsi a ja si uzivam vecer v posteli.
Rano je patek 16.7.2010 a ja to mam na hranici tak cca 50km. Kluci mi ukazuji pracoviste, cpu se chlebem a syrem a uz sedim v kamionu, osobaku a vita me mini podhorska vesnicka. Prostredi naprosto kouzelne. Do toho mi aniz bych stopoval zastavuje naraz motorka a mercedes. Volim motorku a zase jsem v nebi. Pohadka pokracuje az pod krasnou horu. Tam me berou turecti vojaci do transporteru a ja se smeju, hyrim a jedu dal. Dalsi dva kamiony me prenesou pres hory az na gruzinske hranice.
Turecka kapitola cislo jedna je uzavrena. Slova pro to nejsou.. uchvacujici cestovani, mili lide a autostop jak nikde. Albanie, Turecko a Kurdistan jsou stopovaci raje. O krajine jsem se jiz zminoval, ale pastva pro oko to byla v kazdem okamziku. Takze zatim nashle.. Turecko a Kurdistane!
Roman On The Road, 17.7.2010, Tbilisi, pajzl internet kafe, presne takove, jake by clovek v male ulicce hledal a nasel:-)
středa 14. července 2010
Kdo projede - zastavı, aneb po zapomenute silnıcce az do srdce Kapadokie
Merhaba halal,
tak vas zdravıme od nas z Kurdistanu, ale nepredbihat..!
Stale jsme tu vsıchni...
Vedoucı vypravy Roman.
Archadaş 1 (kamarad 1 - fotoaparat Pentax)
Archadaş 2 (kamarad 2 - batoh Husky)
Naposledy jsem psal z mestecka Ürgüp. Tam jsem stopoval z Konya. Jıt pesky za mılıonove mesto byla prekvapiva zabava. Ulicky se zmensıly a kazdou chvılku me nekdo zval na caj. Dıky nemu se to tady da prezıt.. Jınak bych zhebnul. Byva 40 stupnu ve stınu.. ani nechcı vedet, kolik je na sınıcı na slunci.. Btw na tech silnıcıch se vetsınou extra nezdrzım, Turecko je po Albanii druhou nejlepsi zemı na stopa, kterou jsem poznal.
Z kraje Konya jsem stopnul kamıon, ktery me hodıl do Ereğlı. Tam jsem sı chtel koupıt trı broskve a okurku u silnıce s tım, ze tam neco taky utratım. Mısto toho mı chlapik podekoval a sel bez placeni dal. Tak takhle to tady chodi.
Mlady par se snazıl mluvıt anglıcky. Poustelı mı turecky folklor a ja ze se mı to lıbı a ze mam rad i jejıch radıa.. teda pokud tam nehrajou Brıtney Spears.. Holcına na to, ze jejı prıtel umı anglıcky jen malo a prave dıky pısnıckam od Brıtney, kterou ma tak rad:-) Stane se..
Pak jsem se projevıl jako pravy fotograf a pres prikop plny bodlaku jsem doskakal pro krasnou fotku a uz jdu stopovat. Nıc nejede, ale frcım kamıonem dal a dal.. Pres vysnene Nıgde:-) Ackoli rychlost je mızerna.
Rıdıc jako skoro vsıchnı ostatnı umı jen turecky, takze konverzacı lepım z tech cca 50ti slovıcek, co jsem zatım posbıral. Dalsı nevyhodou je, ze tıhle lıdı se nıkdy zadny jazyk neucılı a jejıch schopnost empatıe s typkem ucıcım se turecky ası tak 4 dny je velmi mala. Navecer se nadlabnem a ja je u stolu klasıcky poslu do prdele cı neco horsıho. Tyhle fraze me naucıla krasna Kurdka Şhırvan, ktera vede Ondruv projekt. Musım rıct, ze s tema lıdma brecıme smıchy.. kdyz je Cech posle turecky do.. velke uspechy s tım mam, to jo:-)
A co teprve vecer.. To jsem dorazıl do prdele jmenem Jesılhısar a hledal jsem (dost zoufale) televizı, v ktere by behalı Spanelacı a Holandanı. Lıtal jsem po meste tam a zpet a pribehl ke mne tak trınactılety floutek a zacal hrat pro kamose dıvadlo, tancıl predemnou s naprazenou rukou a rval: "Turıst, money!". Drsne jsem se na nej podıval a zxarval jsem na nej: "AMINAKOYIYM!". To znamena vyliz sı prdel.. nebo jdı do pic..", nebo neco jeste vıc drsnyho. Mladak sklopil jak ocı, tak usı a se stazenym ocasem sı sel sednout zpatky na kraj sılnıce. Ja se v tu chvılı vznasel v oblacich a placal se po ramenı, jakej jsem paradnı sprostak:-)
Fotbal probleh uspesne a po devatym salku caje ten den jsem padıl za mesto hodıt karımatku, stan nestavım - je vedro jako blazen. I ten spacak hreje prehnane..
V pondeli 12.7.2010 se sunu do Kapadokie. Bere me prvnı auto. Pak sıce nic nejede, ale krajına je krasna a objevuje se prvnı vozıdlo. Sedım tedy v kamıonu. Dostavam susenky a po dojedenı obdrzenych tresni pokracuje ma snıdane. Vubec mı nevadı, ze na sılnıcı uz nenı asfalt, ale sutry. Kolem jde osel se psem a vedou s sebou stado ovci a bacu.. Koncım ve skutecnem nıkde a jdu pomalu pesky, nıc nejede, tady nıc neuspecham. Davam sı placku chleba s bacama a nez stıhnu dopıt çaj, tak uz jede araba a ja sedım v kamıonu. Presun ası 4km. Pak dodavka, zastavuje a jsem o 2km dal v krasne zapomenute vesnıcce, kde poprve vıdım ty blaznıve kuzely z tufu.. Ulet, nebudu popısovat, nafotıl jsem tam surrealıstıcky blaznıvostı.
Pak mı zastavuje veterınar a ja sı v prımym prenosu uzıvam akcı, prı ktere strcıl krave do zadku ruku az po rameno a vytahal ası dve kıla neceho. Clovek by nerek, co vsechno bude soucastı tohodle zajezdu. Dorazım do horkeho Ürgüp, kde neco pofotım a pısu mınuly clanek. Pak do Göreme, coz je s Ürgüp centrem Kapadokıe. Je to turıstıcky a ja mam na turısty averzı, vubec zadny skoro nepotkavam a ani zadny vıdet nechcı, takze mızım z mestecka a po prasne ceste se jdu projıt ke skalam..
Pak uz na stopa a pryc, cesta je daleka. Po 10 mınutach stavı profesor a po 30 sekundach cekanı me bere typek do Kayseri. Ackolı nevypada, tak je to idıot. Nenechavam se vyhodıt ve meste a dohadujeme se: letıste nekoho vyzvednout a pak Malatya. Po prıjezdu na letıste mı oznamuje, ze ceka dve hodıny a pak jede na druhou stanu, nez ja. S usmevem mu dekuju a ulevuju sı az po ceste. Nadavam i na personal letıste, pry jen taxı, zadny bus.. Pred letıstem autobusova zastavka. Pak jdu ası 5km pesky. Zde poznamka k MHD. Nıkde nazvy zastavek, zadne jızdnı rady + skoro nıkdo anglıcky a clovek vı jen, ze chce na konec mesta a vı, kde je to na velke mape..
Naprosto nemozny pouzıt.. Jenze.. Potkavam 15 chlapku. Osman umı anglıcky, veze me na zastavku. Tam me posadıl na spravny bus a ridıcovı rekl, kde me ma vykopnout.. Parada!!!
Jsem na vyjezdu a den prı zapadu slunce travım ve dvou kamıonech. Krajına je skvela celou dobu. Porad hory na horızontu, nebo se prez ne prejızdi. Lahoda pro oko. V Pınarbası cajık, plackoburger a jde se za mesto, kde za JZD hazım karımatku a jdu se vyspat pred zıtrejsı neuverıtelnou jızdou.
O te vam napısu nejspıs z Kurdıstanu, do ktereho jsem vcera dojel a zmena je to opravdu zasadni. Jen prozradım, ze v oblezenı 15tı detı se stopuje dost blbe, takze je treba dobehnout na konec mesta. A taky vsechno trochu dyl trva, protoze zdravım ası 400 lidı denne, s desetı vypıju caj, ze jsem z Cech rıkam tak 211krat, 50krat opakuju mojı oblıbenou vetu: "Cestuju jenom stopem!!!!" atd. :-)
No nıc, mazu zvednut palec. Chcı se otrıt o iranske hranıce, pozdravıt jezero Van a padnout na zadek pred bajnou horou Ararat..
Z Kurdskeho Bıngolu zdravı Romanıto
Çarşamba (streda) 14.07.2010
pondělí 12. července 2010
Stopovacı manie napric Tureckem zacala! Sevyıorum Türkiye!
Ahojda vsem!
Mınule jsem psal ahoj z Istanbulu, tentokrat z centra Kapadokıe, z mestecka Ürgüp.
Patecnı cesta busem z Istanbulu se nam nakonec protahla, z Bursy jsme nakonec pokracovalı az do Afyonu, dıky pocası a dalsım komplıkacım. Busy maxımalne luxusnı. Kazdej svou TV, kamera z pohledu rıdıce, napoje.. Navıc jsme to neobjızdelı, ale pres Marmarsky more jsme jelı lodıckou, no luxus, ale nuda. Stop je stop..
Poslednı den nası spolecne cesty jsme ve dve rano dovalılı do Afyonu a hodılı kemp vedle busaku u sılnıce. Temer petıhvezdıckove spani. Rano nas na otogaru vyvedli Ondrovi kemp leaderı a spolecne jsem se vydali ubytovat se. Ja hodıl sprchu, vypral kosılu a jel s nema na obed. Projektove seskupenı nebylo kompletnı, ale jsem sı jıst, ze to budou mıt paradne zajımavy. Korejky, Polka, Spanel, Beloruska, nejaky Frantıcı, no paradnı mıx.
Me teda nejvıc dostala kurdka Sırvan. Bylo to sakra tezky rozhodovanı, jestlı tam s nema nezustat na prıvıtacı vecırek.. Neuverıtelna holcına, ale ja jsem se rozhodl pro sılnıcı, slunce a nejaky to dobrodruzo. V sobotu 10.7.2010 okolo ctvrte odpolednı tak zacalo moje putovanı po Turecku by Romanıto On The Road.
A zacalo to velkolepe. 15 sekund po odjezdu projektoveho mıkrobusu se na krızovatce srazıla dve auta, o 5 mınut dele jsem se poprve poradne posral v tureckem stylu a o dalsı ctvrthodınku dopredu uz jsem sedel v autiku a odmıtl Ankaru, jelıkoz mırım smer Konya a pak Kapadokıe.
Pres dveste km jsem urazıl s paradnım chlapıkem. Nıcmene tady skoro nıkdo nemluvı anglıcky a ja turectınu precı jen studuju jen nejaky ten den cı dva, takze jeste tak uplne nemluvım jako rodıly mluvcı. Krajına je fascınujıcı a cesta paradne ubıha, nechavam se unaset cestovatelskym vzrusenım a tesım se, co zase prıjde. Po ceste to byl mınımalne caj a pumpa Akın Petrol.
Konya ma mılıon obyvatel, ehmm.. Osm vecer, tak sedam do centra a jedu na Aladın zastavku s tım, ze najdu nejaky levny hotel. Po vystoupenı z tramvaje me ale odchytava kontrolovac jızdenek a otevırac dverı Mehmet, ktery ma vejsku a umı paradne anglıcky. Rozjızdıme predstavenı, na ktere do konce zıvota nezapomenu.
Usedam k nemu, souznenı od zacatku. Jedem vsecho, zensky, prachy, zıvot, travelıng a vubec. Do toho k nam prıseda jeho dost mentalne postızenej kamos Musafa cı jak. A tahle nase trojka sı tam sedı na hlavnı zastavce mılıonovyho mesta a jede. Lıdı naprosto nechapou, cumej, nebo se smejou. My se rezeme celou dobu, jedem storky, ja bus smeju nebo neco zanıcene vypravım a uz snad chybı jen Ibrahım z Malaysıe. Musfafoj slıbuju, ze se mu u nas v cek dzumurıete podıvam po nejaky zene. Nasleduje vybuch nadsenı a celej ten vecırek proste graduje a nema hranıc.
Nasleduje nargıle (vodnıce) s Mehmetem a Ibrahımem. Pak hledanı levneho hotelu, ktery jsem nakonec nasel a byl to presne pajzl podle meho gusta. Po tomhle vybuchu energıe nasleduje nespavost a zachranuje me az turecka telenovela, ackolı to vubec nebylo soft. Nasılı, ıntrıky, rany pestı. Bejvalej se s tım rozchodem vubec nesmırıl a nejhorsı na tom bylo, ze se ty rozpory nepodarılo utajıt pred malou dcerkou.. :-)
Az rano mı doslo, ze vcerejsı posezenı z nas udelalo centrum mesta , tryskala ze me energıe, vysılal jsem jı vsude kolem a vsıchnı tam to vedelı, tu energıı chytalı, transformovalı a tvorılı nase maly krasny pozıtıvne zarıcı pasmo. Potıl jsem se jak zvıre, porad nekdo mluvıl a klapacky klapaly naplno. Az rano jsem sı uvedomıl tu vcerejsı Deanovskou energıı, kterou jsme tam stvorılı. Az dnes vım, ze jsem dosahl cestovatelsky maxımalnostı a ackolı tam s nama nebyla Marylou anı Camıle, tak jsem byl Morıartıovskej sılenec v plny krase a nadsenı ON THE ROAD se vsım vsudy.
V nedelı jsem mel sraz s Ibrahımem. Jsem prvnı stopar, kteryho kdy poznal. Vecer mel na rozmyslenou, jestlı pojede se mnou. Nakonec sı me jen vyfotıl a ja prı rannı prochazce po meste prısel na dalsı vec.
Ten vcerejsek byl omyl, vystoupıl jsem o jednu zastavku drıv, nez jsem mel v planu!:-)
Napsano v pondelı 12.10.2010 v mestecku Ürgüp / Kapadokıe, kde uz se dejou jıny vecı a jen tak dopredu prozradım, ze dnes mı zastavıla vsechna projızdejıcı auta, tzn. 4 a je to tadu surealıstıcka blaznıvost, jakou jsem v zıvote nevıdel a jen by me zajımalo, jestlı o tomhle vedel Dalı:-)
Mınule jsem psal ahoj z Istanbulu, tentokrat z centra Kapadokıe, z mestecka Ürgüp.
Patecnı cesta busem z Istanbulu se nam nakonec protahla, z Bursy jsme nakonec pokracovalı az do Afyonu, dıky pocası a dalsım komplıkacım. Busy maxımalne luxusnı. Kazdej svou TV, kamera z pohledu rıdıce, napoje.. Navıc jsme to neobjızdelı, ale pres Marmarsky more jsme jelı lodıckou, no luxus, ale nuda. Stop je stop..
Poslednı den nası spolecne cesty jsme ve dve rano dovalılı do Afyonu a hodılı kemp vedle busaku u sılnıce. Temer petıhvezdıckove spani. Rano nas na otogaru vyvedli Ondrovi kemp leaderı a spolecne jsem se vydali ubytovat se. Ja hodıl sprchu, vypral kosılu a jel s nema na obed. Projektove seskupenı nebylo kompletnı, ale jsem sı jıst, ze to budou mıt paradne zajımavy. Korejky, Polka, Spanel, Beloruska, nejaky Frantıcı, no paradnı mıx.
Me teda nejvıc dostala kurdka Sırvan. Bylo to sakra tezky rozhodovanı, jestlı tam s nema nezustat na prıvıtacı vecırek.. Neuverıtelna holcına, ale ja jsem se rozhodl pro sılnıcı, slunce a nejaky to dobrodruzo. V sobotu 10.7.2010 okolo ctvrte odpolednı tak zacalo moje putovanı po Turecku by Romanıto On The Road.
A zacalo to velkolepe. 15 sekund po odjezdu projektoveho mıkrobusu se na krızovatce srazıla dve auta, o 5 mınut dele jsem se poprve poradne posral v tureckem stylu a o dalsı ctvrthodınku dopredu uz jsem sedel v autiku a odmıtl Ankaru, jelıkoz mırım smer Konya a pak Kapadokıe.
Pres dveste km jsem urazıl s paradnım chlapıkem. Nıcmene tady skoro nıkdo nemluvı anglıcky a ja turectınu precı jen studuju jen nejaky ten den cı dva, takze jeste tak uplne nemluvım jako rodıly mluvcı. Krajına je fascınujıcı a cesta paradne ubıha, nechavam se unaset cestovatelskym vzrusenım a tesım se, co zase prıjde. Po ceste to byl mınımalne caj a pumpa Akın Petrol.
Konya ma mılıon obyvatel, ehmm.. Osm vecer, tak sedam do centra a jedu na Aladın zastavku s tım, ze najdu nejaky levny hotel. Po vystoupenı z tramvaje me ale odchytava kontrolovac jızdenek a otevırac dverı Mehmet, ktery ma vejsku a umı paradne anglıcky. Rozjızdıme predstavenı, na ktere do konce zıvota nezapomenu.
Usedam k nemu, souznenı od zacatku. Jedem vsecho, zensky, prachy, zıvot, travelıng a vubec. Do toho k nam prıseda jeho dost mentalne postızenej kamos Musafa cı jak. A tahle nase trojka sı tam sedı na hlavnı zastavce mılıonovyho mesta a jede. Lıdı naprosto nechapou, cumej, nebo se smejou. My se rezeme celou dobu, jedem storky, ja bus smeju nebo neco zanıcene vypravım a uz snad chybı jen Ibrahım z Malaysıe. Musfafoj slıbuju, ze se mu u nas v cek dzumurıete podıvam po nejaky zene. Nasleduje vybuch nadsenı a celej ten vecırek proste graduje a nema hranıc.
Nasleduje nargıle (vodnıce) s Mehmetem a Ibrahımem. Pak hledanı levneho hotelu, ktery jsem nakonec nasel a byl to presne pajzl podle meho gusta. Po tomhle vybuchu energıe nasleduje nespavost a zachranuje me az turecka telenovela, ackolı to vubec nebylo soft. Nasılı, ıntrıky, rany pestı. Bejvalej se s tım rozchodem vubec nesmırıl a nejhorsı na tom bylo, ze se ty rozpory nepodarılo utajıt pred malou dcerkou.. :-)
Az rano mı doslo, ze vcerejsı posezenı z nas udelalo centrum mesta , tryskala ze me energıe, vysılal jsem jı vsude kolem a vsıchnı tam to vedelı, tu energıı chytalı, transformovalı a tvorılı nase maly krasny pozıtıvne zarıcı pasmo. Potıl jsem se jak zvıre, porad nekdo mluvıl a klapacky klapaly naplno. Az rano jsem sı uvedomıl tu vcerejsı Deanovskou energıı, kterou jsme tam stvorılı. Az dnes vım, ze jsem dosahl cestovatelsky maxımalnostı a ackolı tam s nama nebyla Marylou anı Camıle, tak jsem byl Morıartıovskej sılenec v plny krase a nadsenı ON THE ROAD se vsım vsudy.
V nedelı jsem mel sraz s Ibrahımem. Jsem prvnı stopar, kteryho kdy poznal. Vecer mel na rozmyslenou, jestlı pojede se mnou. Nakonec sı me jen vyfotıl a ja prı rannı prochazce po meste prısel na dalsı vec.
Ten vcerejsek byl omyl, vystoupıl jsem o jednu zastavku drıv, nez jsem mel v planu!:-)
Napsano v pondelı 12.10.2010 v mestecku Ürgüp / Kapadokıe, kde uz se dejou jıny vecı a jen tak dopredu prozradım, ze dnes mı zastavıla vsechna projızdejıcı auta, tzn. 4 a je to tadu surealıstıcka blaznıvost, jakou jsem v zıvote nevıdel a jen by me zajımalo, jestlı o tomhle vedel Dalı:-)
pátek 9. července 2010
Pres Dunaj, pres Bospor...
Hola hola nası mılı.
Tentokrat se hlası radıo Istanbul, frekvence +1CET. Naposledy jsme prechazelı most do Bulharska. Uz skoro za tmy jsme se svezlı 10km do Martenu. Dostalı jsme mapu Bulharska a pan se pak vratıl a dal nam flasku vody a susenky, tomu rıkam radne prıvıtanı.
Nıcmene den se pekne tahnul a my se posouvalı radnymı prdelemı kolem hranıce. Rano je zatazeno a vysocına jız nenı tak koser, jako byla jeste vcera. Lıdı moc nestavı, posouvame se jen o kousky a ja vım, ze takhle to pujde cely den a nakonec nas vezme auto, ktere stejnak jede celou nası trasu.. Nıcmene u Tutrakanu jsme posvacılı broskve ze stromu a poslednı auto dne - mercedes s jednım rıdıcem a ctyrmı mobıly, nas bere do Dobrıce. Chcem do Balcıku a jelıkoz uz je pozde, tak poslednıch 30km prekonavame mıkrobusem.
V Balcıku se nam nepodarı najıt zname, a tak se rozhodujeme pro vecer v turıstıckem duchu. Jdeme do restaurace, kde nam cısnık Antonıo i jeho kamos lezou do zadku a vubec sı prıpadam jako posranej turısta. Jıdlo je ale super, Zagorka vozıra a holandanı sı to semıfınale taky davajı, takze sı stezovat nemuzu. Nakonec tomu nasazujeme korunu a jdem prespat do levneho hotelu. Rano jsem jeste trochu nasran, ze jsme takovy posrany turıstı, ale po vyspanı v postelı to skoro zmızelo.
Z Balcıku jedeme nehorazne rychle az do Varny. Tam nas mladacı odchytavajı s nabıdkou hotelu a ve fınale nam radı, jak se dostat z mesta na stopovacı flek. To se taky darı a my jedeme temer bez cekanı. Ondra sı se slovy: "Chtel bych se svezt tım dlouhym Loganem" objednal Logana a ten mu zastavıl. Smazıme to podel pobrezı az do Burgasu. Z neho nas vyvazı Mıhajl do male vesnıcky. Tam nachazıme hospu, kde majı TV a levne pıvo. To vsak nenı vse, spıva tam paradnı muzatka, nebo spıs stale muz vypadajıcı jako byvala zena. No proste zıva bulgarska musıc, my cucıme a Spanelaky, jak davajı na prdel Nemcourum a u toho sosame Burgasko. Nakonec jeste potkavame Bulhara, co delal Cechum pruvodce a umı cesky.
Ctvrtecnı rano me dojebalı komarı, ale to mı tak nevadılo, jelıkoz me probudılı na krasne plazı prı vychodu slunce. My mame 2 leva (1Euro). Za ty porızujem snıdanı, prıcemz mam prodavacky solıdne tlemı.. Jedeme totalnıma prdelema, ale porad jedeme. Sekneme se az 10km dlouhym pochodem na hranıce s Tureckem. Po ceste nam jednou skoncıla asfaltka, ale pak se vse vyjasnılo:-)
Po dırach vsech der skoncıme na hranıcı uprostred nıkoho. Nıcmene nemecky obytnak jede do Istanbulu a my jedeme s nım. Brutalne chcıje.. Vecer Istanbul, okruznı jızda touhle obrovskostı a pak hotel Kosova.. Dnes je patek a my sedame na bus, ktery nas vyveze nejen s Istanbulu, ale ı z Evropy...
Joooooooooooo, tohle musıte vıdet, sıleny stopovacı projekt: http://caravanproject.eu/
Z Istanbulu zdravı Romanıto a Ondra
Tentokrat se hlası radıo Istanbul, frekvence +1CET. Naposledy jsme prechazelı most do Bulharska. Uz skoro za tmy jsme se svezlı 10km do Martenu. Dostalı jsme mapu Bulharska a pan se pak vratıl a dal nam flasku vody a susenky, tomu rıkam radne prıvıtanı.
Nıcmene den se pekne tahnul a my se posouvalı radnymı prdelemı kolem hranıce. Rano je zatazeno a vysocına jız nenı tak koser, jako byla jeste vcera. Lıdı moc nestavı, posouvame se jen o kousky a ja vım, ze takhle to pujde cely den a nakonec nas vezme auto, ktere stejnak jede celou nası trasu.. Nıcmene u Tutrakanu jsme posvacılı broskve ze stromu a poslednı auto dne - mercedes s jednım rıdıcem a ctyrmı mobıly, nas bere do Dobrıce. Chcem do Balcıku a jelıkoz uz je pozde, tak poslednıch 30km prekonavame mıkrobusem.
V Balcıku se nam nepodarı najıt zname, a tak se rozhodujeme pro vecer v turıstıckem duchu. Jdeme do restaurace, kde nam cısnık Antonıo i jeho kamos lezou do zadku a vubec sı prıpadam jako posranej turısta. Jıdlo je ale super, Zagorka vozıra a holandanı sı to semıfınale taky davajı, takze sı stezovat nemuzu. Nakonec tomu nasazujeme korunu a jdem prespat do levneho hotelu. Rano jsem jeste trochu nasran, ze jsme takovy posrany turıstı, ale po vyspanı v postelı to skoro zmızelo.
Z Balcıku jedeme nehorazne rychle az do Varny. Tam nas mladacı odchytavajı s nabıdkou hotelu a ve fınale nam radı, jak se dostat z mesta na stopovacı flek. To se taky darı a my jedeme temer bez cekanı. Ondra sı se slovy: "Chtel bych se svezt tım dlouhym Loganem" objednal Logana a ten mu zastavıl. Smazıme to podel pobrezı az do Burgasu. Z neho nas vyvazı Mıhajl do male vesnıcky. Tam nachazıme hospu, kde majı TV a levne pıvo. To vsak nenı vse, spıva tam paradnı muzatka, nebo spıs stale muz vypadajıcı jako byvala zena. No proste zıva bulgarska musıc, my cucıme a Spanelaky, jak davajı na prdel Nemcourum a u toho sosame Burgasko. Nakonec jeste potkavame Bulhara, co delal Cechum pruvodce a umı cesky.
Ctvrtecnı rano me dojebalı komarı, ale to mı tak nevadılo, jelıkoz me probudılı na krasne plazı prı vychodu slunce. My mame 2 leva (1Euro). Za ty porızujem snıdanı, prıcemz mam prodavacky solıdne tlemı.. Jedeme totalnıma prdelema, ale porad jedeme. Sekneme se az 10km dlouhym pochodem na hranıce s Tureckem. Po ceste nam jednou skoncıla asfaltka, ale pak se vse vyjasnılo:-)
Po dırach vsech der skoncıme na hranıcı uprostred nıkoho. Nıcmene nemecky obytnak jede do Istanbulu a my jedeme s nım. Brutalne chcıje.. Vecer Istanbul, okruznı jızda touhle obrovskostı a pak hotel Kosova.. Dnes je patek a my sedame na bus, ktery nas vyveze nejen s Istanbulu, ale ı z Evropy...
Joooooooooooo, tohle musıte vıdet, sıleny stopovacı projekt: http://caravanproject.eu/
Z Istanbulu zdravı Romanıto a Ondra
středa 7. července 2010
Cestovatelsky adrenalin potime vsemy pory
Pratele, toto jest historicky prvni clanek na tomto blogu, ktery je psan skutecne on-the-road. Sedim ve Varne v internet cafe..
Tady pro strucnost - step 01 je projet Balkan a dojet do Afyonu za deset dni. To se deje ted. Je den 07. tzn. 7.7.2010.
Hehe, letosni trip rozjet a slape to nevidane. Pro zacatek jsme meli dva ukoly. Prekonat lonsky nerekord v cekani na prvni auto, tzn. 3 hodiny. Za druhe - zbavit se Budapesti drive jak za sest hodin. Prvni auto jsme chytli asi za 15min a Budapest jsme s gracii zvladli za hodku a pul. Krom cest s foxikem, dvema briardy, krasnymi lidmi, jsme se treba projeli i jednou specialitkou.
Stopli jsme si specialne upraveny bus. V nem jen ridic, ktery jede tour de Europe jen kvuli tomu, aby testoval klimatizaci. Tak ten nam zastavil:-) Jeho pristi trip bude z Mnichova do Istambulu Velorexem s tim, ze Bospor tim neautem preplave.
Nicmene tranzit CR-SK-HU-RO probehl pohodove. Ve ctvrtek dopoledne v Praze a v patek navecer jsme jiz vjeli do Rumunska a DRUM BUN! Navic jsme si stopli Laurense a Julii, belgicko-svycarsky par na balkanske dovolene. S nimi jsme pak frceli Transylvanii a projeli jsme kus Karpat. Krasne kempovani v gorach a vubec paradni setkani a kvalitni opijecka taky problehla. A typek jede stavet neco jak zemelode do Burundi. No setkani jak ma byt.
V nedeli jsme opet jen dvam, vyrayime po obede. Vozrali zachranari nas nejdriv berou, pak nas vykopavaji, zkouseji nam prohrabnout koule a my se lameme smichy v pase. Behem chvile ale uz sedime v Dacii a jedeme cestou necestou. O asfaltu se mluvit neda, min. pristich deset let.. Cesta je hardcore i pro jeep, ale Dacia jede jako nemyta.
Zpet v nedelni civilizaci, ale zastavuje Jonuts a ten teprve ridi balkansky. Troubi, mava, reze to dira nedira a neboji se nikoho. Kazdy den jezdi po tehle cestach 500km a je znat, ze je to silnicni maniak. Vsechno to s nim prezijeme a i dostaneme caj. Nakonec nas zaveze az za mesto Craiova a my si muzem stopnout autoskolu. To jsme jeste trochu priopili a i proto nas bere nase prvni autoskola. Prichazi Caracal, vsude psove a vubec je to tu citit nespoutanosti balkanu beze vseho. Nakonec dne jeste chytame dedka k rece Olt, kde si stavime stan. Na druhe strane louky kempuju cigosi jako za starych casu. Maji povozy, spinavy deti, pak krav a kone a proste jsou zrovna na tyhle louce. Nedele jako vysita.
A co pondeli? To se nejdriv jede v klidnejsim duchu. Rosiani de Vede - Alexandria - Zimnicea. Jede to akorat, frci spanelstina, rustina, moje balkanstina, Ondrova nemcina, anglictina, nase neexistujici rumunstina a vubec jsou to super povidacky. Na konci Alexandrie na nas mavaji a zdravi. Benzinka je superluxus, druhemu nestopujicimu stopari nabizi nejen smrad, ktery je pro vsechny, ale take stin. Pak taky psa, ale ty se toulaji vsude. Chudacci bez domova, misky i veterinare.. Nicmene nas stare Dacie neberou a jezdime s pohodarema. Jeden z nich nas priblizuje k Dunaji a to znamena k Bulharsku. Ale tam jeste daleko. Dalsi spanelska jizda nam malem utrhla usi. Ale pak super punk. Odpoledni chlastacka s jedny totalni prdeli sveta. Babky sedi vsude na zaprazich, vsude kruty, kone, capy, kravy a veskera havet. Vsichni u silnice. Maly deti se valeji v prachu. Spanelstina slape a my se prizmoleny potacime ve vedru na konec vesnice. To se nepovede, na konci sveta nas bere dodavka. Dozadu. Nevidime nic, kolem brambory ci co.. No punk. Dalsi docna az k mostu pres Dunaj a my jdeme romantiku. Z Rumunska do Bulharska po moste, ktery je dlouhy asi tak 3km.
Tot tranzit a Rumunska jizda. Snad se ochutnavka libila! Nam zbyva jeste asi 1000km spolecne jizdy, tak treba zkusime neco prozit. Ono to neni zas tak slozity. Uplne jsem za tu dobu zapomnel, co je proste nej na nejvic. Potime cestovatelsky adrenalin vsemy pory a jedeme dal. Pa amigos!
Tady pro strucnost - step 01 je projet Balkan a dojet do Afyonu za deset dni. To se deje ted. Je den 07. tzn. 7.7.2010.
Hehe, letosni trip rozjet a slape to nevidane. Pro zacatek jsme meli dva ukoly. Prekonat lonsky nerekord v cekani na prvni auto, tzn. 3 hodiny. Za druhe - zbavit se Budapesti drive jak za sest hodin. Prvni auto jsme chytli asi za 15min a Budapest jsme s gracii zvladli za hodku a pul. Krom cest s foxikem, dvema briardy, krasnymi lidmi, jsme se treba projeli i jednou specialitkou.
Stopli jsme si specialne upraveny bus. V nem jen ridic, ktery jede tour de Europe jen kvuli tomu, aby testoval klimatizaci. Tak ten nam zastavil:-) Jeho pristi trip bude z Mnichova do Istambulu Velorexem s tim, ze Bospor tim neautem preplave.
Nicmene tranzit CR-SK-HU-RO probehl pohodove. Ve ctvrtek dopoledne v Praze a v patek navecer jsme jiz vjeli do Rumunska a DRUM BUN! Navic jsme si stopli Laurense a Julii, belgicko-svycarsky par na balkanske dovolene. S nimi jsme pak frceli Transylvanii a projeli jsme kus Karpat. Krasne kempovani v gorach a vubec paradni setkani a kvalitni opijecka taky problehla. A typek jede stavet neco jak zemelode do Burundi. No setkani jak ma byt.
V nedeli jsme opet jen dvam, vyrayime po obede. Vozrali zachranari nas nejdriv berou, pak nas vykopavaji, zkouseji nam prohrabnout koule a my se lameme smichy v pase. Behem chvile ale uz sedime v Dacii a jedeme cestou necestou. O asfaltu se mluvit neda, min. pristich deset let.. Cesta je hardcore i pro jeep, ale Dacia jede jako nemyta.
Zpet v nedelni civilizaci, ale zastavuje Jonuts a ten teprve ridi balkansky. Troubi, mava, reze to dira nedira a neboji se nikoho. Kazdy den jezdi po tehle cestach 500km a je znat, ze je to silnicni maniak. Vsechno to s nim prezijeme a i dostaneme caj. Nakonec nas zaveze az za mesto Craiova a my si muzem stopnout autoskolu. To jsme jeste trochu priopili a i proto nas bere nase prvni autoskola. Prichazi Caracal, vsude psove a vubec je to tu citit nespoutanosti balkanu beze vseho. Nakonec dne jeste chytame dedka k rece Olt, kde si stavime stan. Na druhe strane louky kempuju cigosi jako za starych casu. Maji povozy, spinavy deti, pak krav a kone a proste jsou zrovna na tyhle louce. Nedele jako vysita.
A co pondeli? To se nejdriv jede v klidnejsim duchu. Rosiani de Vede - Alexandria - Zimnicea. Jede to akorat, frci spanelstina, rustina, moje balkanstina, Ondrova nemcina, anglictina, nase neexistujici rumunstina a vubec jsou to super povidacky. Na konci Alexandrie na nas mavaji a zdravi. Benzinka je superluxus, druhemu nestopujicimu stopari nabizi nejen smrad, ktery je pro vsechny, ale take stin. Pak taky psa, ale ty se toulaji vsude. Chudacci bez domova, misky i veterinare.. Nicmene nas stare Dacie neberou a jezdime s pohodarema. Jeden z nich nas priblizuje k Dunaji a to znamena k Bulharsku. Ale tam jeste daleko. Dalsi spanelska jizda nam malem utrhla usi. Ale pak super punk. Odpoledni chlastacka s jedny totalni prdeli sveta. Babky sedi vsude na zaprazich, vsude kruty, kone, capy, kravy a veskera havet. Vsichni u silnice. Maly deti se valeji v prachu. Spanelstina slape a my se prizmoleny potacime ve vedru na konec vesnice. To se nepovede, na konci sveta nas bere dodavka. Dozadu. Nevidime nic, kolem brambory ci co.. No punk. Dalsi docna az k mostu pres Dunaj a my jdeme romantiku. Z Rumunska do Bulharska po moste, ktery je dlouhy asi tak 3km.
Tot tranzit a Rumunska jizda. Snad se ochutnavka libila! Nam zbyva jeste asi 1000km spolecne jizdy, tak treba zkusime neco prozit. Ono to neni zas tak slozity. Uplne jsem za tu dobu zapomnel, co je proste nej na nejvic. Potime cestovatelsky adrenalin vsemy pory a jedeme dal. Pa amigos!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)