Sakartvelo gaumardzos aneb jsem tu zase!
Po roce se vracim na misto cinu. Cela sranda by misto lonskeho pouheho jednoho kratkeho mesice mela trvat asi pet. A zacina to paradne v duchu nespechani a uzivani veskerych sekund, ktere jsou k dispozici. Misto prvnich peti dni prace na workcampu si uzivam na druhe strane Gruzie autonomni republiku Adzarie.
Prekroceni hranice na Sarpi prechodu pesmo a na druhe strane je hned vsechno krasnejsi. Kravy na pobrezi Cerneho more a misto stopu si mavam na bus na kraj Batumi. Listek stoji 0,8 GEL (gruzinsky lar, cca 10Kc). Pokuta v pripade neoznaceni listku je 3 lari:-) Vyskakuju pred Batumi a jdu na stopa. Kecam s prijemnym tloustikem, ktery se zivi prodejem veci ze sve igelitky. V sortimentu ma pemzy, vonne stromecky do auta a take jedny boty (jejich cena v jeho ocich ocividne stoupla kdyz jsem mu rekl, ze nejsou z Nemecka ale z Holadska:-) Bez pochyby musi vydelavat velke prachy.
Tudy nejezdi, tam se nedomluvis ani rusky, je tam vysoky sedlo, nicmene ja do Hula jedu nejen kvuli jeho uzasnemu jmenu. Po dvou hodinach jizdy marsurtkar vyhazuje roxory, pytle s ryzi a nasledne se vymotam i ja. Hned se me ujima Elza a Lina z mistniho kafecka. Za chvili uz si tocim pivo sam a tak nejak tusim, ze odsud zitra rano neodjedu. Pitka konci na homestay (neformalni hotylek, nekdo si vas ubytuje doma a vy mu date tak 10-15lari.. nebo nic) s partou Polaku.
Mam pokojik jak z pohadky a druhy den jdu na vylet do hor. Hodka chuze s mistnim ucitelem telocviku, ktery vydelava uzasnych 250lari za mesic. Za to se da poridit treba sto piv v hospode. A uz me yve k sobe domu, nacpu si pupek mistni specialitou. Domaci syr rozpeceny v asi tak pulitru domaciho masla. Pokracuju sam do nekam a kdyz se pak ptam na cestu, tak uz na me Timuri vola: "Zachadi". Je z toho dalsi obed, z toho se clovek nevyvlikne, 2 hodiny kecame o tom, jak si zijou "pa tichonku". Vecer me ceka jiny pokojicek za 10 lari a celovecerni povidani s chlapikem, co tu filozofii ma ve svy podstate uplne stejnou, je to jeden svet, hromada lidi se stejnym cilem, akorat to nekteri z nich stale nepochopili.
Rano mastim dal. Marshrutka je preplnena k prasknuti. Starici, hrabe, pytle brambor, hrabe, kanystry z benzinem, kojenci, ja.. no blazinec, tech 100 kilometru jedeme 4,5 hodiny.. V Akhalcike jsem sice zlomen, ale jede se dal do Borjomi, kde pracuji dve glenky Julia a Maarit. Prochazkujem, piju mistni znamou mineralku primo z pramene, vecer solidni pitka.. Holciny pracuji pro misto TV Borjomi. Delaji pruzkum trhu, jelikoz TV nema poneti, kdo se na ni kouka.. Holky pripravuji 150 dotazniku, z kterymi obehnou okoli a pak je vyhodnoti.
Kocovinu si beru do Tblisi marshrutkou. Opet Didube, na marketu nachazim nadherny slamak. Ptam se babusky kolik stoji. "Je za tri lari, ale jestli chces, muzes dat pet, ale jenom jestli chces." Samozrejme dostava pet a me je nad slunce jasne, ze tohle je presne tam zeme, kde mam byt. Vecer me ceka vrele prijeti u Sisovic rodinky, no, bez kocoviny se to neobeslo.
Roman
Kutaisi, 11/8/2011
Žádné komentáře:
Okomentovat