13. den na ceste // 13.7.2010 // 5 aut
Pinasbasi - Malatya - Elazig - Ergani - Diyarbakir - dira
Tak takhle vypada zahlavi meho denicku.. Potim se v Tbilisi. Po delsi dobe taky poradna chlastacka mezinarodniho charakteru. I cesky jsem pagavaril.. Ale tenhle clanek je o Kurdistanu..
Pinarbasi je solidni dira. Rano padl turecky cekaci rekord, vyjimecne jsem si pockal 1,5 hodiny. Nicmene auto me svezlo krasnych 250km, samozrejme me zastavilo tesne pred tim, nez jsem stihl vyfotit vyhlidnutou fotku. Za Malatyou jsem necekal, mavnul na me Kur a uz jsme byli na ceste do Elazig. Mluvil little English a kdyz jsem mu nerozumel jeho otazku, jestli se nebojim, tak rekl: "Maybe I killer''. No sranda s nim a to kolem.. Uff, kouzelny hory a modromodre jezero a krajinu kolem nema cenu popisovat, na fotecky nada pocekat.
Kur me hodil za mesto, kde jsem koupil dva banany a stopnul prvniho Kurda ve stary Dacii. Palili jsme to neuveritelnou rychlosti. Typek uci na vejsce a vypravi mi o Kurdistanu. Moje turectina se zlepsila a musim rict, ze po tydnu cestovani muj slovnicek ma pres 80 slov a tak nejak uz se domluvim. Po ceste cajik a vubec je to nadherny cestovani. Misto cekani u sinice clovek travi cas pitim caje.
V Elazig zacina vychod, brana je otevrena. Tady asi vubec turisty nemaj a tak uplne kazdej se mnou chce mluvit a ja jsem superstar, aniz bych chtel. U zalejvace kvetin sprchuju hlavu a behem chuze za mesto kecam s asi 20 lidma. Pak prvni auto. Hotelier je borec, Kurd. Poslouchame tu jejich hudbu a ja jsem do ni ni naprosto zamilovanej. Uchvatna krajina s touhle hudbou je kombinace, pri ktery me mrazi v zadech. Kurdskou bastu Diyarbakir vynechavam a popijim cajik s Mahmutem, kterej umi anglicky. Baleny cigaro od strejcka me posila do kolen. Venku bordel presne tak, jak to mam rad a dejavu ala Maroko je dost silne. Porad se me ptaji na to same, rikam tomu "svata trojce otazek''. Odkud jsi, jak se jmenujes a kam jedes.. milionkrat a bramborovou medaili ma samozrejme otazka: '''Byciklet?" Na to se vzdycky zvidave podivam do kapsy a nekdy se i stane, ze to tem lidem dojde.
Pri pokecech uz nerikam, ze jsem krestan. Tady mi to doslo, sice ziju v cek drumuriete, ale verim v pozitivni energii a dobre lidi. I tohle chapou a ja jsem rad. Za mestem zacina naprosta divocina. Kolem me je patnact deti a stopovat se fakt neda. Pokousim se jim zdrhout, ale stale se objevuji dalsi. Fotit taky nejde, protoze centrem pozornosti jsem hlavne ja a tak mizim za mesto. Banker mi dava chleba a na konec dne me bere kus za mesto, kde bych rad prespal. Rika mi, ze me fizlove zavrou. Za chvili mi to dojde, prochazim min. 2km kolem obr zakladny a vyhlidky a klidnou prvni noc v tyhle zemi nejsou moc dobry.
To se taky potvrzuje. Tma, vsude vojaci a az za poradny kus hazim karimatku za ker na pole u silnice a preju si, aby uz bylo zitra. Do toho zapnou halogeny a ja jsem schovanej ve stinu za kerikem. Pri prujezdu hlidky se mi stin tenci na 1,5m a tak mam stale krasnou pulmetrovou mezeru.
Po probuzeni hned frcim o kus dal, kde vyhazuju byvaly banan - bananovou kasi a cistim chrup. Ostriham si jeden nehet a uz jedu dal, dve hodiny jizdy, dve hodky te nejnadhernejsi kurdsky hudby, jakou jsem kdy slysel. Svacina v podobe hromady medu a chleba bodne a pak prichazi pakarna. Ma posadka preseda a do myho auta naseda zmrd, kteryho hned nemam rad a on me taky ne. Pocity uplne na hovno, ale trva to jen pak minut a nastesti me vykopava z auta a ja presedam do kamionu. Pred tim jsme videli docnu plnou vojaku nevojaku. Kurdsta guerila. Vsichni mi tu rikaji, ze jsou uplne v poho a pro turisty zadny nebezpci. Museji to byt fakt pankaci, protoze vsude kolem jsou hlidky turecky armady.
Kousek a jsem v nadhernem, starobylem mestecku pod horami. Bingol me bavi a deti jsou opet o trosku otravnejsi a na ty marocke nemaji ani v nemensim. Tady si taky uvedomuju, ze nejvetsi kurvy jsem potkal tenkrat v Egypte, coz byla na uvitanou fakt racha. Tyhle na me vubec nemaji a kdyz rvou money, tak ukazuju, ze mam hlad a zebram prachy od nich. Z toho jdou do kolen a ja mam pokoj:-)
Za mestem stopuju dva podnikateliky a menim plan. Jezero Van objizdim ze zapadni strany. S nema se cpu rajcatama a chlebem. Nejvetsi benefit je ale koupel ve fantastickem jezere. Naprosto neposkvrnenem. Zadny hotely, zadna infrastruktura, cista krasa a nemam rad turisticky mista zase o kousek vic.. Nasleduje obligatni piti caje s mistnakama v Ahlat, pak deti a uz frcim dal. Krajina je opet moc! Chlapik mi kupuje vodu. Tu ja si nekupuju vubec. Vsude jsou kohoutky s vybornou vodickou. Nikde pod krasnou horou jedu se starsima chlapikama, ktery chapou Katalanskou - Kurdskou podobnost a jsou sakra pysni, ze tak podporuju Kurdistan.
Zase cajik, zase deti a muj oblibnec. Dva srace na kole posilam nekam a jednoho fajn klucinu si vybiram. Rikam mu ''kamarad'' a davam mu pohled. Z toho je uplne na vetvi. Dve autika a jsem v Caldiranu. Bude prset a ja nachazim hotel za 120Kc.
Hotel, to je urcite na odstavecek. Na hajzlu netece voda. To samozrejme zjistuju az po akci. No coz. Je mi jedno, kde si ten svuj zadek umeju. Belham se do koupelny. Tam je misto sprchy jen zarovka, zasuvka a umyvadlo. Voda netece. Takze se belham na pokoj, kde si .. svym toaletakem a musim se fakt tlemit.
Rano se otiram o iranske hranice, jsou asi tak 2km. Sedim na korbe nakladaku a je to jedna z nejlepsich jizd vubec. Fotim nadherny fotky, zpivam si a jsem v raji. Ararat sice neni videt, ale ja zarim a jedu dal. Z Dogubayazit me bere prvni auto a predjizdime ex dodavku. V Igdiru nakupuju prvni suvenyr. Ctyri vypaleny CD kurdsky hudby, celkova cena asi 40Kc... Taky se za 30Kc preziram takovym stylem, ze pak musim zabloudit, abych to vsechno vybehal.
Koncim v dire bez aut, kde me bere Sultan do jeho palacoveho kamionu. Paradni zaclona a ja si pripadam jak v Persii. Nasleduje mala cesta a paradni vesnicky. Cestuju krajem, kde hovna maji cenu a delaji z nich paradni cihlicky, ktere rovnaji do takovych pyramid. Dotacim vodu, vsichni jsou ze me na vetvi, tady asi turisty normalne nemaji. Aut moc nejezdi, ale jsem tady.. Takze za pak minut ficim do Karsu.
Ten opet vynechavam a putuju kolem pesky. Potkavam bacu. Dava mi dve pusy, coz je tady tak nejak nekdy bezne. Pak mi ale prohrabne koule a to uz se mi az zas tak nelibi. Chce me opichat a naznacuje, ze jsem moc pekny kluk. Zdrham a zacina prset. V dire Susus davam v cajarne caj a dvacet chlapiku na kouka jak vyvorany mysi. A kdyz spustim turecky, tak jsou mimo dvojnasob. Za dva cajiky opet neplatim nic, barman mi podekuje a ja jedu dal. Sice chcije, ale dve autika stavi aniz bych stopoval. Krajina se naprosto zmenila, behem chvile je vse zelene. Slunce vykukuje a odstin krajiny je pohadkovy a nefotitelny. Na konec dne mladaci, kderi tezi kameny a u nich na ubikaci taky travim noc. Vecer probleho vse od lekce "kde je asi Ceska republika'' a jakepak ma asi sousedy a hlavni mesto. Mahmut je skvelej, delame spolecnou fotku a jedinej zadrhel je slovo "Kurdistan" v mych poznamkach. Vysvetluji mi, ze Kurdove jsou nejvetsi sraci a ja jakoze prikyvuju a tohle tema samozrejme vynechavam. S Turkama se o tomhle bavit nelze. Prsi a ja si uzivam vecer v posteli.
Rano je patek 16.7.2010 a ja to mam na hranici tak cca 50km. Kluci mi ukazuji pracoviste, cpu se chlebem a syrem a uz sedim v kamionu, osobaku a vita me mini podhorska vesnicka. Prostredi naprosto kouzelne. Do toho mi aniz bych stopoval zastavuje naraz motorka a mercedes. Volim motorku a zase jsem v nebi. Pohadka pokracuje az pod krasnou horu. Tam me berou turecti vojaci do transporteru a ja se smeju, hyrim a jedu dal. Dalsi dva kamiony me prenesou pres hory az na gruzinske hranice.
Turecka kapitola cislo jedna je uzavrena. Slova pro to nejsou.. uchvacujici cestovani, mili lide a autostop jak nikde. Albanie, Turecko a Kurdistan jsou stopovaci raje. O krajine jsem se jiz zminoval, ale pastva pro oko to byla v kazdem okamziku. Takze zatim nashle.. Turecko a Kurdistane!
Roman On The Road, 17.7.2010, Tbilisi, pajzl internet kafe, presne takove, jake by clovek v male ulicce hledal a nasel:-)
Cool...jak drzej sandaly? :)
OdpovědětVymazat