úterý 30. října 2012

Jede to jedním směrem, Elche podruhé!



Ahoj přátelé, níže se můžete podívat na článek psaný pro zpravodaj INEX-SDA. Článek díky své praštěnosti neprošel přes PR oddělení, takže si ho můžete přečíst pouze zde:-)

Je během prvního měsíce dobrovolné služby možné odpracovat pouhé dva dny? "Ano, možné to je, nemožné je pouze to, co si nedokážeme představit". Tak mi odpověděl Roman Bartoň, velmi čerstvý účastník projektu EDS v Elche!




Nad i pod očekáváními
"Romane, jak si se dostal do Elche dostal?". "Jsem ti to přece už řikal, když nejsi formálně stará (do 30 let), tak koukneš do EDS databáze, vyřešíš písmenkování a když hodně chceš, tak z tebe bude dobrovolnice, nic tak složitýho". "Jel jsi zase stopem?" "Ne, koupili mi letenku, to je součást projektu, nepořídili ji zrovna levně a Iberia mi dala zadarmo nanejvýš úsměv "namejkapované" letušky. Tomu říkám krize a to nemluvím o žízni, touze po studeném pivu ve výšce deset tisíc metrů nad mořem a 20% nezaměstanosti v místě přístání! Očekávání se vždy nevyplni, nicméně já jsem díky 27 let trvajícímu přípravnému semináři připraven toho zas tak moc neočekávat.

Devět lidí, pivo je pidi, malby a kalby
"Romane, popiš nám prosím začátky tvého pobytu"."Zatím je to studené, ale pomalu to rozehříváme. Někdo by čekal prudký skok do pracovních aktivit. První říjnový týden se pomalu slétáme, zařizujeme si telefony a vláčíme obrovská zavazadla našich dívek. Při pohledu na italský kufr se mi rovnou zpotila záda, úplná jinovatka. Jo, kluci se na EDS nadřou. Jako obvykle to máme genderově nevyvážené, 3 chlapci a 6 holek:-) Opět jsem v minoritách, máme Manuela a Emanuelu z Itálie, Phipippa a Carinu z Německa, Antoniu a Natasu z Kypru, Vaivu z Litvy, Francouzku Melanie a mě, padařováka."

"Co vám tedy trvá tak dlouho?". "Krom škrabky na brambory potřebujeme španělský účet, aby bylo kam složit peníze na chleba (bagetu). Soudruzi z EU udělali nový zákon a pro nás je to komplikované až za kopec. Nejsme zaměstnaní, nestudujeme a nejsme jen turisté! Sic děláme vše zmíněné. Jsme ale dobrovolníci a nějak na nás není pravidlo. Jak říká Jose: "Tohle není práce, tohle není jazykový kurz, tohle není párty, tohle je EDS!".

"Je třeba se taky seznamovat s místní kulturou. To na jisto znamená víc než oblétávání barů, pítí "caňas" (1 dcl piva) a pojídání "tapas" (zákusky k pití, od chlebíčků, rybiček, pomazánek, salátků až po oříšky či mořské potvory na vece). Máme jazkykový kurz, poznáváme se s pracovníky naší hostící organizace a vůbec otevíráme očka. Vím, že je fajn začít cítit se jako doma hned. Na bytě jsme 4 ze 4 různých zemí, pomalu tvoříme soužití. Na Kypru vypínají bojler, ve Španělsku ne, všichni myjeme záchody, někdo hází toaleťák dovnitř, jiný zase ven a takových srandiček je v životě dobrovolníka mnoho. Já jsem tady začal malovat. Sic mi na základní škole naznačili, že jsem neumětel, tak jsem to tady zlomil a začal jsem tvořit naši společnou realitu podle vzorce "budu dělat to nejlepší, co si dokážu představit."



Činnost, dobrovolnictví a láska
"Romane, dva týdny jste strávili přípravou, třetí jste nakoukli do projektů, pak máte "týdenní popříjezdový seminář". Co teda vlastně budete dělat?"
"Můj projekt se skládá z tří částí. Prozatím zahradničím s lehce postiženými lidmy, parta strejdů co postrádá ego a jsou nejmilejší část společnosti. Pak mě čekají workshopy věnované palmám a také průvodcování v muzeu palem. Ostatní mají projekty spojené s mládeží. Například sportovní volnočasové aktivity, práce s bratry rómy, s maličkými dětmi až po práci v kanceláři – mezinárodní spolupráce, media a tak dále. Podívej, tohle je na delší vyprávění a tenhle úvod přece slouží jako insirace pro návštěvu mého blogu http://romanito-on-the-road.blogspot.com.es/ Tam to v tomhle stylu pojedeme dalsich 9 měsíců. 

Žádné komentáře:

Okomentovat