VIP Moldavsko: pohádky, pesticidy, gambáč a pochcaný dvůr

A jsme tu zase, Moldavsko do třetice. Velký návrat k pesticidům. Článek bude trochu o nich, i když minule už bylo napsáno vo co teda de. Tentokrát se zaměříme více na létající kukuřici, milé lidi, sluníčko, chlast, umění recyklace štěňata a inovace.


Opět se tedy vydáváme do Causeni, pro mě je to měsíční mise. Už od začátku se máme, úplné VIP. Letíme do Mnichova, první pivo je poslední plznička v plechu (ten mě sere) na Ruzyni za 49Kč. Máváme a krom bystrého naučení se dadaistického bavorského dialektu stihneme i letadlo a tam potkat Pavlu, ty gruzínské spojení jsou nekonečné a tímto zdravím!

V Kišiněvně chceme hrát hru: "Dělej že na tebe taky někdo čeká". Po prvotních srandičkách nás nachází Miroslavčik a my se nestačíme divit. Taxi až do Causeni, tam pijeme až do noci a první pracovní den si užíváme, komu by nechyběli pesticidy! Na základně ale nečekají jen oni, krom psí dvoky Karla a Bubliny se nám objevila 4 roztomiloučká štěňátka. To je radosti, tak hop do obleků a jedeme potící nálož, i když pot z gumovek ještě neteče, ale bude, stále je před námi 60 tun.

Není auto, tak nečekáme, ale investujeme čas do vycházky. Dozrála nám divoká tráva, takže neleníme a bereme jí na výlet na usušení. K tomu zvedneme hlavy a na nebi jsou malé tečky, či větší. Jsou to listy do zlatova vyschlé kukuřice, kterou do neuvěřitelných dálav a výšek zvedl větrný vír či něco podobného. Je to zázračné, sem tam jedna spadne, my slupneme oříšek a jede se chlastat, protože tohle slovo k tomu sedí. V každém případě tyhle momentky jsou jak z toho filmu "Moldavská (nebo Americká?) Krása .. myslim nejen s tím pytlíkem.

Z pohádky do Pohádky

Ve městě už máme naše staré známé, například v restauraci "Pohádka", tak jsme rádi zpět, dáváme si osvědčené placky s bramborem uvnitř topící se v majonéze, tiraspolské klobásy, rybičku, hamburger křížený s hotdogem s mrkví, točený Chisinau a další srandy. Prsty se nám lepí k ubrouskům. Jídelní rituálky se neboejdou bez majonézy, to je naše každodenní téma, dá se říci, že majolka porkývá témeř vše, minule si našla cestu i do guláše.

Sandále si beru jen na cestu do práce a krom gumovek ve skladu chodím bos, čož je pro místní překvapivě překvapivé. Do toho ty dredy a vůbec tady s Mírou klasicky zvedáme lehoulinké pozdvižení, a to nemluvím o cestě z trhu, kde jsem si koupil vidle. Už o nás vědí z televize, stane se i že přibrzdí auto a zeptá se: "Z Čechii?" :-) Otvětíme da a šinem si domů (hospoda).
V hospodě (kde zatím trávíme podstatnou část volného času) se sem tam objeví strejda, co sloužil v armádě v ČR a svítí mu očka, tak si vypijeme, vyslechneme storky a podobně. Od začátku máme nůžky a při konzumaci piva stříháme petky, plechovky, krabičky od cigár a po pár dnech už máme na repertoáru hodinky, popelníky, výstřední úlety, stíhačky a ani náhodu nekončíme.
Moldávie se zdá být milejší a všechno tak nějak víc plyne. Holky v baru se víc kamarádí, i když, přes určité věci prostě vlak nejede. Jak chodím bos, tak nám domácí do pokojíku dala přes koberec takové přikrývky, abych jí to prý nezasral. O to víc se tlemím, když je po nějakém čase špinavější Mírova "botní" část. Nebo třeba večer přijedou na zahrádku baru (od které máme klíče) dva napraný moldavani a po úvodní otázce "jak se máme" vám pochčijou oktávku. Po třech měsících říkám, že prostě ty moldavani maj nadloubáno a ty jejich ženský jsou nějak záhadně v pohodě.
Gambáč, české brambůrky a čeština na stopu
Povedl se nám vydaření výlet do kláštera Orgeliu Vechi. Ten můžu doporučit, ono kdo by jel do Modlávie, tak tam stejně skončí, protože tady toho jinak moc není. Ale třeba si stopnete chlapíky, co 12 let vozí Moldavce do ČR, nalejete se gambáčem, pokecáte česky, dáte si české brambůrky a ještě možná dohodíte tuhle dopravu pro účely našeho projektu:-) Nebo si třeba můžete udělat transparent "Causeni" a jít fandit na místní fotbal řvajíc "hovězí polívka, "řízek s kaší" či další profláklé slogany.

Vyfoť se s balíkem hlíny
Přes obrovitánské problémy s papírováním a začátkem transportu se 20.9. konečně povede odvézt první kamion. Na základně se nám sešlo na 50 pohlavárů, plácajíc se po ramenou. Ne každý z nich si dokáže představit, že první kamion měl odjet asi před čtyřmi měsíci a celou kaši za tím. Proto my se upřímě smějeme. Pro mě je to obrovská životní zkušenost, vidět co je za tím. Tímto zdravím a děkuju všem borcům a borkám, kteří se snaží a dělají co můžou.

Na konec si vypůjčím jeden příměr, který bude sedět nejen na rozvojovku, ale na celý náš uvařený systém (vcetne budoucich prispevku). Vezměnte auto, které nebrzdí a má uhnilý volant. Posaďte do něj posádku trotlů, ten to vyseká po třech kilometrech. Vezměte stejné auto a posaďte do něj vyškolenou posádku borců, profíků, co do toho dají celé své srdce. Vysekají to stejně... Nepřípomíná vám to něco!

Viva la Moldavia, díky všem za tuhle parádu kombinovanou se brozením se po kotníky v pesťácích.

Romanito
Elche - Spain, 10.10.2012